48 C 160/2023-53 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 16.040 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v žalobě uvedla, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 30. 6. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě, které byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr. Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek žalobkyně [webová adresa]. Žalovaná po registraci na webovém portálu žalobkyně požádala žalobkyni o úvěr. Žalované byl dne 30. 6. 2021 poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s úrokem ve výši 0,9 % denně. Úvěr byl splatný ke dni 30. 7. 2021 a úrok činil 2.700 Kč. Žalovaná byla povinna uhradit celkem částku 12.700 Kč. Žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho. Žalovaná se současně zavázala uhradit žalobkyni v případě svého prodlení i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalobkyně se tak vedle jistiny ve výši 12.700 Kč domáhá po žalované i zaplacení smluvní pokuty od 31. 7. 2021 do 30. 6. 2022 v celkové výši 3.340 Kč. 2. K výzvě soudu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 30. 6. 2023 uvedla, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované mj. dotazníkem vyplněným žalovanou a třemi výplatními páskami a její lustrací ve veřejně dostupných systémech. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 5. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 6. Mezi účastníky řízení byla dne 30. 6. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě, které byl žalované dne 30. 6. 2021 poskytnut na dobu 30 dnů na bankovní účet č. účtu [bankovní účet] úvěr ve výši 10.000 Kč (viz smlouva, všeobecné obchodní podmínky, formulář pro standardní informace a výpis z účtu žalobkyně). Žalovaná se současně zavázala uhradit žalobkyni úrok ve výši 0,9 % denně z vypůjčené částky. Celkem se tak žalovaná zavázala uhradit žalobkyni částku 12.700 Kč. Současně se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni v případě svého prodlení i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Úvěr ve výši 10.000 Kč byl žalované poskytnut dne 30. 6. 2021. Totožnost žalované při uzavírání smlouvy prostřednictvím elektronické komunikace na dálku byla ověřena z jejího občanského průkazu. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 12. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná je vlastníkem a disponentem bankovního účtu č. účtu [bankovní účet] a že na něj byla z titulu smlouvy o půjčce [číslo] dne 30. 6. 2021 připsána částka 10.000 Kč. Z dotazníku ze dne 30. 6. 2021 vyplývá, že žalovaná je svobodná, žije v nájmu, je zaměstnaná u společnosti [právnická osoba] s příjem ve výši 21.000 Kč měsíčně a s měsíčními výdaji ve výši 10.000 Kč měsíčně. Z výplatní pásky žalované za měsíc březen 2021 bylo zjištěno, že žalovaná měla v březnu 2021 ze zaměstnání u společnosti [právnická osoba] příjem ve výši 23.147 Kč měsíčně netto, v dubnu 2021 pak příjem ve výši 22.812 Kč měsíčně netto a v květnu 2021 ve výši 22. 894 Kč měsíčně netto. Z aplikace [anonymizováno] bylo mj. zjištěno, že žalovaná hradí splátky půjčky, úroky z kontokorentu a úroky za nepovolené přečerpání. Žalovaná na úhradu úvěru neuhradila žalobkyni ničeho, a proto byla k její úhradě vyzvána prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 30. 6. 2022 zaslané jí téhož dne doporučeně na adresu [adresa žalované]. 7. Soud závazek žalované z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 30. 6. 2021 posoudil dle z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014. Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. <i>8. Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>10. Dle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>11. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>12. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>13. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>14. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.</i> <i>15. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).</i> 16. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. 17. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě, které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaná jako spotřebitel, což je zřejmé nejenom ze záhlaví smlouvy, ale i z jejího obsahu. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 z. o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). 18. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně této své zákonné povinnosti nedostála. Žalobkyně se nikterak nezabývala výdaji žalované, k těmto si ničeho předložit žalovanou nenechala, z čehož lze jednoznačně uzavřít, že žalobkyně se tak pouze formálně spokojila s příjmy a výdaji žalované; výdaje si od žalované doložit vůbec nenechala a její výdaje tak dostatečně neprověřovala. Žalobkyně měla od žalované k dispozici jen dokumenty, ze kterých mohla maximálně ověřit žalovanou uváděný měsíční příjem ze zaměstnání. Jiné dokumenty sloužící k ověření příjmů a výdajů žalované žalobkyně k dispozicí neměla a lze tak uzavřít, že se jen formálně spokojila s údaji sdělenými žalovanou, aniž by tyto, navzdory její zákonné povinnosti, sama důsledně ověřila. I přesto byl úvěr žalované žalobkyní dne 30. 6. 2021 poskytnut. Žalobkyně tak dle soudu zjevně nepostupovala při zkoumání schopností žalované úvěr splácet s odbornou péčí. Žalobkyně poměry žalované sepsala pouze formálně, aniž by se zabývala prověřením min. výdajů žalované a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak než zjistit, že je žalovaná natolik solventní, aby si mohla dovolit smlouvu o úvěru uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší