48 C 200/2022-32 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 33.719,18 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v žalobě uvedla, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 16. 12. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě, které byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr. Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek žalobkyně [webová adresa]. Žalovaná po registraci na webovém portálu žalobkyně požádala žalobkyni o úvěr. Žalované byl dne 16. 12. 2020 poskytnut úvěr ve výši 15.000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s úrokem ve výši 0,9 % denně. Úvěr byl splatný ke dni 14. 6. 2021. Žalovaná byla povinna uhradit celkem částku 31.644,18 Kč. Žalovaná uhradila žalobkyni jen částku 4.000 Kč. Žalovaná se současně zavázala uhradit žalobkyni v případě svého prodlení i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalobkyně se tak vedle jistiny domáhá po žalované i zaplacení smluvní pokuty až do 25. 7. 2022 ve výši 6.075 Kč. 2. K výzvě soudu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 14. 10. 2022 uvedla, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované mj. dotazníkem vyplněným žalovanou a dvěma výplatními páskami a její lustrací ve veřejně dostupných systémech. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 5. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 6. Mezi účastníky řízení byla dne 16. 12. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě, které byl žalované dne 16. 12. 2020 poskytnut na bankovní účet č. účtu [bankovní účet] úvěr ve výši 15.000 Kč, který byl splatný prostřednictvím 6 splátek do 14. 6. 2021. Žalovaná se současně zavázala uhradit žalobkyni úrok ve výši 0,9 % denně z vypůjčené částky. Celkem se tak žalovaná zavázala uhradit žalobkyni částku 31.644,18 Kč. Současně se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni v případě svého prodlení i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Úvěr ve výši 15.000 Kč byl žalované poskytnut dne 16. 12. 2020. Totožnost žalované při uzavírání smlouvy prostřednictvím elektronické komunikace na dálku byla ověřena z jejího občanského a řidičského průkazu. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 8. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná je vlastníkem a disponentem bankovního účtu č. účtu [bankovní účet] a že na něj byla dne 16. 12. 2020 připsána částka 15.000 Kč. Z dotazníku ze dne 16. 12. 2020 vyplněného žalovanou pak vyplývá, že žalovaná žila s partnerem v nájmu, byla zaměstnána u společnosti [právnická osoba] s příjmem 25.000 Kč měsíčně a výdaji ve výši 3.500 Kč měsíčně. Měla dvě vyživovací povinnosti. Z výplatní pásky za září 2020 bylo zjištěno, že žalovaná měla čistý příjem ve výši 12.980 Kč. Za listopad 2020 pak měla příjem ve výši 14.781 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaná byla poživatelkou dávek státní sociální podpory a čerpala i rodičovský příspěvek. V říjnu 2020 pak čerpala půjčku ve výši 8.000 Kč. Žalovaná na úhradu úvěru uhradila žalobkyni jen částku 4.000 Kč. Žalovaná dále dlužnou částku žalobkyni neuhradila, proto byla k její úhradě vyzvána prostřednictvím výzvy ze dne 25. 7. 2022 zaslané jí dne 26. 7. 2022 doporučeně na adresu [adresa žalované]. 7. Soud závazek žalované z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 16. 12. 2020 posoudil dle z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014. Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. <i>8. Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>10. Dle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>11. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>12. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>13. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>14. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.</i> <i>15. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).</i> 16. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. 17. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě, které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaná jako spotřebitel, což je zřejmé nejenom ze záhlaví smlouvy, ale i z jejího obsahu. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 z. o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). 18. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně této své zákonné povinnosti nedostála – předně není zřejmé, z čeho konkrétně je tvořen příjem žalované v jí uváděné ve výši 25.000 Kč měsíčně, když z předložených výplatních pásek vyplývá, že žalovaná měla příjem ze zaměstnání v poloviční výši. Nadto si žalobkyně nenechala žalovanou doložit její výdaje, které soud i s přihlédnutím k typu bydlení a faktu, že žalovaná byla povinna vyživovat další osoby, hodnotí jako nepřiměřeně nízké. Stran uváděného příjmu tak není zřejmé, zda se jedná o její příjem a z čeho je tvořený či zda se jedná o příjem např. jiného člena rodiny, či o výživné či dávku státní sociální podpory apod. Tvrzení o výdajích žalovaná nedoložila vůbec, z čehož lze jednoznačně uzavřít, že žalobkyně se tak pouze formálně spokojila s příjmy a výdaji žalované; výdaje si od žalované doložit vůbec nenechala a její výdaje tak dostatečně neprověřovala. Žalobkyně měla dle karty k dispozici jen dokumenty, z kterých mohla maximálně ověřit část žalovanou uváděných příjmů. Jiné dokumenty sloužící k ověření příjmů a výdajů žalované žalobkyně k dispozicí neměla a lze tak uzavřít, že se jen formálně spokojila s údaji sdělenými žalovanou, aniž by tyto, navzdory její zákonné povinnosti, sama důsledně ověřila. I přesto byl úvěr žalované žalobkyní dne 16. 12. 2020 poskytnut. Žalobkyně tak dle soudu zjevně nepostupovala při zkoumání schopností