48 C 71/2023-40 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 13.347 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 24. 5. 2021. 2. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa], kde žalovaná vyplnila identifikační údaje a odeslala žádost o úvěr. Žalované byl na její bankovní účet č. účtu [bankovní účet] dne 24. 5. 2021 poskytnut úvěr ve výši 20.000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 660 Kč do 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaná si následně dne 22. 6. 2021 a dne 23. 7. 2021 prodloužila tzv. korunovým odkladem jeho splatnost o další celkem dva měsíce, za což jí byl účtován poplatek ve výši 19.80 Kč. Žalovaná uhradila dne 22. 6. 2021 a dne 23. 7. 2021 žalobkyni 2 x částku 1 Kč a následně dne 23. 8. 2021 částku 2.980 Kč, dne 20. 9. 2021 částku 2.980 Kč, dne 25. 10. 2021 částku 2.980 Kč, dne 23. 11. 2021 částku 2.980 Kč, dne 27. 12. 2021 částku 2.980 Kč a dne 28. 1. 2022 částku 2.980 Kč. Žalobkyně se tak po žalované domáhá zaplacení částky 10.978 Kč coby neuhrazené jistiny, dále poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, poplatku z prodloužení splatnosti ve výši 980 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 329 Kč. 3. Žalobkyně k výzvě soudu v doplnění žaloby ze dne 3. 5. 2023 stran posuzování úvěruschopnosti žalované sdělila, že žalovanou lustrovala v registrech SOLUS, NRKI, a ISIR s negativním výsledkem. Žalobkyně zjišťovala kreditní skóre žalované a za účelem posouzení její úvěruschopnosti byl využit statistický model. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřil. 5. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 6. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 7. Mezi stranami byla prostřednictvím prostředků dálkové komunikace uzavřena dne 24. 5. 2021 úvěrová smlouva, na základě, které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20.000 Kč. Úvěr jí byl poskytnut na bankovní účet č. účtu [bankovní účet]. Úvěr byl splatný spolu s poplatkem ve výši 660 Kč do 23. 6. 2021. Strany si ve smlouvě dále sjednaly výši jednotlivých poplatků a možnost prodloužit dobu splatnosti úvěru prostřednictvím platby ve výši 1 Kč. Současně byla sjednána smluvní pokuta v případě prodlení žalované s platbou úvěru. Součástí smlouvy byl i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a sazebník poplatků. Totožnost žalované při uzavírání smlouvy byla ověřena jejím občanským průkazem a kódem zaslaným na telefonní číslo [tel. číslo]. Ke dni 24. 5. 2021 byl jediným majitelem a disponentem bankovního účtu č. účtu [bankovní účet], na který byla dne 25. 5. 2021 připsána pod [variabilní symbol] částka 20.000 Kč, pan [jméno] [příjmení], (viz sdělení [právnická osoba] ze dne 27. 6. 2023). Úvěr byl zaslán na tento účet dne 24. 5. 2021 pod [variabilní symbol]. Žalovaná uvedla výši svého příjmu 52.000 Kč měsíčně, dále výši příjmů ostatních členů domácnosti ve výši 58.000 Kč měsíčně, současně uvedla, že nemá dítě a splácí splátky jiným společnost ve výši 5.000 Kč měsíčně, dne 24. 5. 2021 byla žalovaná žalobkyní lustrována v registru CRIBIS, SOLUS a NRKI a ISIR s negativním výsledkem. Žalovaná dle výpisu čerpání, splátek a úhrad žalobkyně uhradila z titulu tohoto úvěru žalobkyni celkem částku 17.882 Kč, ničeho dalšího žalobkyni neuhradila. Žalovaná se s úhradou úvěru dostala do prodlení, proto byla k jeho úhradě vyzvána právním zástupcem žalobkyně prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 15. 7. 2022 zaslané jí dne 18. 7. 2022 doporučeně na adresu [adresa žalované]. Ze sdělení [anonymizováno] [právnická osoba] ze dne 21. 7. 2023 vyplývá, že telefonní číslo [tel. číslo] je předplacená karta, u které tento operátor neeviduje identifikační údaje jeho uživatele. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 19. 7. 2023 a ze sdělení [anonymizováno] [právnická osoba] ze dne 20. 7. 2023 bylo zjištěno, že uvedení dva operátoři neevidují ve svých databázích toto telefonní číslo. Z výpisu z běžného účtu č. účtu [bankovní účet] za období od 1. 4. 2020 do 30. 4. 2020 vyplývá, že tento výpis byl adresován žalované. 8. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. <i>9. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>11. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>13. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>14. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.</i> <i>15. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).</i> 16. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 2.118 Kč, a proto jí soud částečně ve výroku I tohoto rozsudku vyhověl, ve zbytku ji pak jako nedůvodnou zamítl. 17. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě, které byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši 20.000 Kč. Žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaná jako spotřebitel, což je zřejmé z jejího označení uvedeného v záhlaví smlouvy a z obsahu smlouvy. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně