63 C 234/2021-29 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 5.1.2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 13.080 Kč s 10,31% úrokem z částky 6.000 Kč od 21.5.2020 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 570,16 Kč a od 21.5.2020 do zaplacení ve výši 10 % z částky 6.870 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně - společností [právnická osoba], byla dne 13.7.2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byly žalované téhož dne poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu se sjednaným 28% úrokem, úplatou a poplatky v celkové výši 5.160 Kč v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 780 Kč. Protože žalovaná své platební povinnosti neplnila, byl úvěr ke dni 13.9.2019 zesplatněn a žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 24.6.2020 postoupena, požaduje zaplacení nejen dlužné jistiny 6.000 Kč, ale i smluvených úroků za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 870 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 1.020 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 690 Kč a smluvní pokuty ve výši 4.500 Kč. 2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti: Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 13.7.2018 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovanou, v této se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč oproti závazku žalované vrátit poskytnutou částku ve výši 6.000 Kč spolu s 28% úrokem z poskytnuté částky, tedy ve výši 1.680 Kč, dále poplatkem ve výši 1.560 Kč (1.320 + 240 = 1.560) a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.920 Kč, celkem tedy 11.160 Kč a to v 14 měsíčních splátkách po 780 Kč splatných do 13. dne v měsíci počínaje 13.8.2018. Z platební historie úvěru bylo zjištěno, že žalovaná uhradila dne 13.7.2018 částku 240 Kč a ve dnech 13.7.2018, 11.9.2018 a 10.10.2018 vždy částku 780 Kč, celkem tedy 2.580 Kč. 3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.6.2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznamováno dopisem ze dne 24.7.2020. 4. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel dne 30.8.2016 s právní předchůdkyni žalobkyně smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), na základě které byly žalované v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku spolu se sjednaným 28% úrokem z poskytnuté částky ve výši 1.680 Kč, poplatkem ve výši 1.560 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.920 Kč zaplatit v 14 měsíčních splátkách po 780 Kč. Ve smlouvě tedy bylo dohodnuto, že za půjčení finanční částky 6.000 Kč uhradí žalovaná úplatu ve formě úroků ve výši 1.680 Kč, a ve formě poplatků ve výši dalších 3.480 Kč. Soud má za to, že dohoda stran ohledně takto vysoké sazby úroků svým účelem odporuje zákonu a příčí se dobrým mravům. Podle ustanovení § 2395 o. z. se sice úvěrovaný ve smlouvě o úvěru zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky a občanský zákoník neobsahuje žádné ustanovení o tom, do jaké výše je možné úroky sjednat, avšak vycházeje z ustanovení § 1802 o.z. neměly by smluvené úroky přesahovat obvyklé úroky, to je v rozmezí cca 2 až 25% z poskytnuté částky. V daném případě byly sjednány úroky ve výši 1.680 Kč, tedy 28% z poskytnuté částky a dále úroky ve formě poplatků a odměn ve výši dalších 3.480 Kč, tedy 58 % z poskytnuté částky. Takové ujednání stran sazby úroků soud shledal dle ustanovení § 3, § 8, § 547 a § 580 odst.1 o.z. neplatným, neboť byl sjednán úrok ve výši 86% z poskytnutých prostředků, tedy vysoce přesahující úrokovou míru obvyklou v praxi peněžních ústavů. 5. S ohledem na závěr o částečné neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy a vzhledem k tomu, že z poskytnuté částky ve výši 6.000 Kč žalovaná uhradila 2.580 Kč (240 + (3 x 780) = 2.580), bylo žalobě vyhověno v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3.420 Kč (6.000 – 2.580 = 3.420) a ve zbývající části ve výši 9.660 Kč (13.080 – 3.420 = 9.660) byla jako nedůvodná zamítnuta, přičemž podle ustanovení § 1968, 1970 o.z. zavázal soud žalovanou povinností zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z přiznané částky, jejichž výše byla stanovena podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Z podacího archu České pošty, s.p. je zřejmé, že výzva k úhradě dlužné částky adresovaná žalované byla dána k přepravě provozovateli poštovních služeb dne 18.12.2020 a dle ustanovení § 573 o.z. byla tato doručena dne 21.12.2020 (§ 605 odst. 1, § 607 o.z.). Nesplnila-li tedy žalovaná svůj peněžitý závazek dne poté, to je 22.12.2020, ocitla se ode dne následujícího, tedy od 23.12.2020 v prodlení a je podle ustanovení § 1970 o.z. povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení. Žalobkyně je proto oprávněna požadovat nejen zaplacení vzniklého dluhu, ale i úroků z prodlení. Žalovanému byla proto stanovena povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z dlužné částky 3.420 Kč od 23.12.2020 tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbývající části byla žaloba ohledně požadovaných úroků a úroků z prodlení zamítnuta, neboť žalovaná po uvedenou dobu nebyl v prodlení, resp. smlouva byla shledána neplatnou (ohledně požadovaných smluvních úroků). 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 13.080 Kč. Byla úspěšná ve výši 3.420 Kč, což je 26 % z požadované částky. Neúspěch žalobkyně je úspěchem žalované, která tedy byla úspěšná v 74 %. Po odečtení neúspěchu žalované od jejího úspěchu, dospěl soud k závěru, že žalobkyně je povinna nahradit žalované 48% žalovanou vynaložených nákladů řízení (74 – 26 = 48). Žalované v souvislosti s projednávanou žalobou žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.