63 C 38/2023-17 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 26.10.2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 11.989,26 Kč s úrokem ve výši 10.406,23 Kč, úrokem z prodlení ve výši 397,53 Kč a od 7.6.2022 do zaplacení v sazbě 11,75% ročně z částky 11.989,26 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a částku 1.234,89 Kč coby smluvní pokutu. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně - společností [právnická osoba], byla dne 6.11.2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru a náklady za vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku v celkové výši 12.888 Kč, v souhrnu tedy ve výši 27.888 Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 6.1.2022. Protože žalovaný své platební povinnosti nesplnil – do sjednané doby splatnosti uhradil částku ve výši 6.000 Kč, stala se celá pohledávka splatnou dne 6.1.2022. Ke dni 6.6.2022, kdy byla pohledávky za žalovaným postoupena žalobkyni, nezaplatil žalovaný peněžitou částku skládající se z nesplacené jistiny ve výši 11.989,26 Kč, smluvního úroku ve výši 916,93 Kč a 507,49 Kč, dlužných„ nákladů za vyhodnocení úvěru“ ve výši 1.094,03 Kč, dlužného„ poplatku za poskytnutí úvěru“ ve výši 5.768,67 Kč a dlužného„ inkasního poplatku“ ve výši 2.119,11 Kč. 2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti: Z žádosti o úvěr pro podnikatele ze dne 6.11.2020 a smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne 6.11.2020 bylo zjištěno, že na základě žádosti žalovaného – v níž žalovaný uvedl, že je podniká v oboru silniční motorové dopravy s měsíčním příjmem ve výši 60.000 Kč a jeho celkové měsíční výdaje dosahují 15.000 Kč, je svobodný, bez vyživovací povinnosti, bydlí u rodičů - byla mezi žalovaným a společností [právnická osoba], uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, ve které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč oproti závazku žalovaného vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 1.444 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 7.350 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1.394 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2.700 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč. 3. Uvedená pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4.4.2022 a jejího dodatku [číslo] ze dne 3.6.2022 postoupena žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 8.7.2022. 4. Po provedeném dokazování a po zhodnocení provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 6.11.2020 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), ve které se právní předchůdkyně žalobkyně, zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč - podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že mu byla uvedená částka poskytnuta - a poskytnutou částku se žalovaný zavázal splatit spolu se sjednaným úrokem, úhradou za poskytnutí úvěru, náklady za vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem, v 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč, to vše v celkové výši 27.888 Kč. Ve smlouvě tedy bylo dohodnuto, že za půjčení finanční částky 15.000 Kč uhradí žalovaný úplatu ve formě úroků ve výši 1.444 Kč, tedy 9,6% z poskytnuté částky a ve formě poplatků (označeno jako úhrada za poskytnutí úvěru ve výši 7.350 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1.394 Kč a inkasní poplatek ve výši 2.700 Kč) ve výši dalších 76 % z poskytnuté částky. 5. Soud má za to, že již taková dohoda stran ohledně takto vysoké sazby úroků svým účelem odporuje zákonu a příčí se dobrým mravům. Podle ustanovení § 2395 o. z. se sice úvěrovaný ve smlouvě o úvěru zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky a občanský zákoník neobsahuje žádné ustanovení o tom, do jaké výše je možné úroky sjednat, avšak vycházeje z ustanovení § 1802 o.z. neměly by smluvené úroky přesahovat obvyklé úroky, to je v rozmezí cca 2 až 25% z poskytnuté částky. V daném případě byly sjednány úroky ve výši 85,6 % z poskytnuté částky. Takové ujednání stran sazby úroků soud shledal dle ustanovení § 3, § 8, § 547 a § 580 odst. 1 o.z. neplatným, neboť byl sjednán úrok vysoce přesahující úrokovou míru obvyklou v praxi peněžních ústavů. 6. Vzhledem k tomu, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč a uhradil na poskytnutý úvěr celkovou částku ve výši 6.000 Kč, bylo žalobě vyhověno v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9.000 Kč (15.000 – 6.000 = 9.000) a ve zbývající části ve výši 4.224,15 Kč ( (11.989 – 9.000) + 1.234 = 4.224) byla jako nedůvodná zamítnuta, přičemž podle ustanovení § 1968, 1970 o.z. zavázal soud žalovaného povinností zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z částky 9.000 Kč, jejichž výše byla stanovena podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Z podacího archu České pošty, s.p. je zřejmé, že výzva k úhradě dlužné částky adresovaná žalovanému byla dána k přepravě provozovateli poštovních služeb dne 23.6.2022 a dle ustanovení § 573 o.z. byla tato doručena dne 27.6.2022 (§ 605 odst. 1, § 607 o.z.). Nesplnil-li tedy žalovaný svůj peněžitý závazek dne poté, to je 28.6.2022, ocitl se ode dne následujícího, tedy od 29.6.2022 v prodlení a je podle ustanovení § 1970 o.z. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení. Žalobkyně je proto oprávněna požadovat nejen zaplacení vzniklého dluhu, ale i úroků z prodlení. Žalovanému byla proto stanovena povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z dlužné částky 9.000 Kč od 29.6.2022 tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbývající části byla žaloba ohledně požadovaných úroků a úroků z prodlení zamítnuta, neboť žalovaný po uvedenou dobu nebyl v prodlení, resp. smlouva byla shledána neplatnou (ohledně požadovaných úroků a smluvních pokut). 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 13.224,15 Kč. Byla úspěšná ve výši 9.000 Kč, což je 68 % z požadované částky. Neúspěch žalobkyně je úspěchem žalovaného, který tedy byl úspěšný v 32 %. Po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu, dospěl soud k závěru, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni 36 % žalobkyní vynaložených nákladů řízení (68 – 32 = 36). Žalobkyni vznikly v souvislosti s řízením náklady spočívající v úhradě za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, úhradě 3 úkonů právní pomoci advokáta po 300 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1, § 11 odstavec 1 písmeno a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (převzetí a příprava věci, podání žaloby, výzvu k plnění ze dne 3.10.2022), a v úhradě 3 paušálních částek po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Celkem tedy odměna advokáta činí 1.200 Kč ( (3 x 300) + (3 x 100) = 1.200) a uvedená částka byla podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. zvýšena o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, tedy o 21 %, což je o 252 Kč. V součtu pak odměna advokáta činí 1.452 Kč Náklady vynaložené žalobkyní činí 2.252 Kč (800 + 1.452 = 2.252). 36 % z 2.252 pak činí 811 Kč a tuto částku je žalovaný povinen podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.