72 C 198/2022-71 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 14.062,40 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 13. 8. 2020 byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a žalovaným smlouva o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4.500 Kč, kdy žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky společně s poplatkem za poskytnutí úvěru v celkové výši 9.562,40 Kč, tedy částku v celkové výši 14.062,40 Kč, vrátit nejpozději do 12. 9. 2020, a v případě prodlení se zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které se žalovaný ocitl v prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Žalovaný, ačkoliv byl písemně upomínán, dlužnou částku žalobci dosud neuhradil. 2. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. 4. Na základě předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. 5. Dne 12. 8. 2020 byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na základě které byly dne 13. 8. 2020 poskytnuty žalovanému na jím ve smlouvě označený bankovní účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 4.500 Kč, jak vyplývá z potvrzení o platbě ze dne 13. 8. 2020 v podobě části výpisu historie transakcí. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnutý úvěr, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru v celkové výši 9.562,40 Kč, resp. 6.524,90 Kč po slevě, jak se z předmětné smlouvy o úvěru podává, a to se splatností ke dni 12. 9. 2020. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž obchodní podmínky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 3. 2021 mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem a žalobcem v postavení postupníka, soud zjistil, že byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dne 20. 1. 2022, kdy téhož dne byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Předložená předžalobní výzva ze dne 20. 1. 2022 byla žalovanému odeslána téhož dne, jak vyplývá z poštovního podacího archu. 6. Dle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Právní poměr mezi stranami se dále řídí mimo jiné také ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 8. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 9. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 13. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Pokud jde o posouzení neplatnosti smlouvy jako neplatnosti absolutní, uvádí soud, že shodná povinnost prověřovat úvěruschopnost dlužníka byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. V právní praxi nebylo výraznějších pochyb o tom, že důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, byla absolutní neplatnost smlouvy. Pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, by mohl (zejména s přihlédnutím k formulaci § 87 odst. 1) nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou by soud zkoumal pouze k námitce spotřebitele. 17. Při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze opomenout jejich účel a smysl, a je v něm třeba spatřovat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, přitom vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je vyvažováno uvedenou právní úpravou směřující k ochraně slabší strany. Při výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomické zázemí, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr získat, takže svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jako profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy n