94 C 217/2021-34 — Městský soud v Brně

1. Žalobou soudu doručenou dne 12. 10. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 47 054,85 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 16. 8. 2019 žalovaný uzavřel s [právnická osoba] smlouvu o úvěru ve výši 70 000 Kč. Žalovaný svým závazkům vracet ve splátkách poskytnutý úvěr nedostál, [právnická osoba] proto úvěr dne 24. 11. 2020 sesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla dne 30. 12. 2020 postoupena společnosti žalobkyni. 2. Žalovaný se k podanému návrhu nevyjádřil. 3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tato skutková zjištění (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.): 4. [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru ve výši 70 000 Kč dne 16. 8. 2019. Strany sjednaly měsíční splátky ve výši 3 876 Kč a úrok ve výši 11,9 % ročně (návrh žalovaného na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty, kopie průkazu totožnosti, akceptace banky ze dne 16. 8. 2019). 5. Při prověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela [právnická osoba] z údajů, která žalovaný uvedl v návrhu na uzavření smlouvy, tzn. že žalovaný měl příjem 34 000 Kč, byl svobodný a bydlel v nájmu. [právnická osoba] dále žalovaného prověřovala lustrací v dostupných databázích dlužníků, na výdajové straně banka vyšla z údajů Českého statistického úřadu (návrh na uzavření smlouvy, protokol, sdělení banky adresované žalobkyni). Žalobkyně ani netvrdila, že by konkrétní žalovaným uvedené příjmy a výdaje ověřovala. 6. Ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty soud zjistil, že žalovaný úvěr čerpal dne 19. 8. 2019 v celkové částce 70 000 Kč, zaplatil toliko 27 884,36 Kč. 7. Vzhledem k tomu, že žalovaný svým povinnostem nedostál, [právnická osoba] přistoupila dopisem ze dne 24. 11. 2020 k sesplatnění celého úvěru v částce 49 804,61 Kč s příslušenstvím (přípis, podací arch z 25. 11. 2020). 8. Dne 30. 12. 2020 postoupila [právnická osoba] svou pohledávku za žalovaným žalobkyni (rámcová smlouva o postoupení z 29. 8. 2018, jednotlivá smlouva o postoupení ze dne 30. 12. 2020, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o úplatě, oznámení žalovanému ze dne 25. 1. 2021, podací arch z 25. 1. 2021). 9. Přes předžalobní upomínku ze dne 10. 3. 2021 žalovaný svůj dluh nesplnil (upomínka a seznam odeslaných výzev z 10. 3. 2021). 10. V rámci právního posouzení věci se soud nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda [právnická osoba] společnost jakožto původní věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru dne 16. 8. 2019 splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného – dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39), neboť pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C -449-13). Právní předchůdkyně žalobkyně však příjmy ani výdaje žalovaného nijak neprověřovala. Z pouhých příjmů, které sice nebyly úplně nízké, nebylo možné při uzavírání smlouvy učinit žádné závěry o tom, zda byl žalovaný úvěruschopný (obdobně rozhodnutí Krajského soudu v Brně č.j. 74 Co 182/2021- 137 ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 94 C 14/2019). 11. Pokud tedy byla následně mezi společností [právnická osoba] jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva (§ 2395 občanského zákoníku) je tato smlouva neplatná pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 9 odst. 1, 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). 12. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění žalobkyně odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ve výši 70 000 Kč, hledět nikoli jako na plnění žalobkyně ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že žalovaný již zaplatil částku 27 635 Kč, činí bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak pouze částku přiznanou částku 42 115,64 Kč. Soud proto vyhověl žalobě výrokem I. pouze částečně, a to ve vztahu k žalobkyni na kterou byla pohledávka za žalovaným platně postoupena, a to včetně zákonných úroků z prodlení, kdy do prodlení se žalovaný dostal až třetí den po odeslání výzvy k zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní, neboť má za to, že vzhledem k výši částky se jedná o lhůtu přiměřenou (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). 13. Ve zbývajícím nároku, který činil více než činila částka, která byla žalovanému poskytnuta, soud žalobu výrokem II. zcela zamítl, a to včetně příslušenství (úroků, úroků z prodlení) .Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného celá úvěrová smlouvy, nepřiznal soud žalobkyni ani úroky z úvěru, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl. Pokud se týká úroků z prodlení žalobkyně prokázala, že žalovaného banka vyzvala k zaplacení nejdříve přípisem odeslaným dne 25. 11. 2020. Žalobkyně netvrdila a neprokazovala, kdy byl tento přípis žalovanému skutečně doručen. Soud tedy vycházel ze zákonné domněnky dojití třetí pracovní den (§ 573 občanského zákoníku) resp. ode kdy žalobkyně tento úrok z prodlení požadoval - od 15. 12. 2020, neboť žalovaný je v prodlení se zaplacením dlužné částky (§ 1968 občanského zákoníku). Oproti tomu částku 218,54 Kč jako kapitalizovaný úrok z prodlení musel soud zamítnout, když sama žalobkyně tvrdila, že tato částka byla žalovanému naúčtována dne 31. 3. 2020 a 18. 11. 2020, tj. před dobou, v níž bylo prokázáno, že byl žalovaný v prodlení. 14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu ve věci tak, že soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 79 % nákladů, které jí vznikly. Náklady žalobkyně jsou tvořeny odměnou za právní služby ve výši 1 500 Kč (tři úkony právní služby po 500 Kč podle § 14b advokátního tarifu), paušální náhradou výdajů ve výši 300 Kč (§ 14b advokátního tarifu), náhradou daně z přidané hodnoty ve výši 378 Kč a soudním poplatkem ve výši 2 353 Kč, tj. celkem žalobkyni vznikly náklady ve výši 4 531 Kč. Soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni poměrnou část 3 580 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 15. Výrok IV. vychází z položky 2 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků a skutečnosti, že v projednávané věci nemohl být vydán elektronický platební rozkaz pro neznámý pobyt žalovaného v České republice, kdy žalobkyně žalovaného označila jinak, než je veden ve státních registrech.