94 C 239/2022-39 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 940,77 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi účastníky byla dne 22. 3. 2021 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč. Žalovaný čerpal úvěr do celkové výše 45 717,60 Kč, přičemž nesplnil své smluvní povinnosti, když dlužnou částku řádně a včas neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 4. 2022 byla pohledávka za žalovaným, postoupena na žalobkyni. 2. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Z provedených důkazů má soud prokázáno, že mezi původním věřitelem ([anonymizována čtyři slova]) a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč, který se zavázal splácet prostřednictvím splátek ve výši 5 % z dlužné částky, minimálně 500 Kč měsíčně. Strany si sjednaly úrok ve výši 22,68 % ročně (ze Smlouvy [číslo] včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku, z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, z dopisu ze dne 12. 4. 2021). Část úvěru byla čerpána připsáním částky ve výši 4 225 Kč přímo na účet obchodníka, přičemž pro tuto částku si strany sjednali specifické podmínky splácení. Splátky byly sjednány ve výši 447 Kč včetně pojistného, úroková sazba byla sjednána ve výši 19,23 % ročně (ze Specifických podmínek c. [číslo]). Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 45 717,60 Kč. 4. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkovou částku ve výši 26 537,01 Kč (z výpisu z úvěrového účtu žalovaného). Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil úvěr řádně a včas stala se ke dni 31. 3. 2022 splatnou celá částka úvěru ve výši 24 285 Kč (z odstoupení od smlouvy ze dne 24. 2. 2022). 5. Dne 21. 4. 2022 [právnická osoba] [anonymizována tři slova] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce (ze smlouvy o postoupení pohledávek). Postoupení bylo oznámeno [právnická osoba] [anonymizována tři slova] žalovanému dne 26. 4. 2022 (z oznámení o postoupení ze dne 26. 4. 2022 včetně poštovního podacího archu). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky (z přípisu ze dne 2. 5. 2022 včetně podacího archu). 6. Původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného z údajů, které mu sdělil žalovaný a nahlédnutím do dostupných databází. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnaný u [právnická osoba] a.s. s průměrným čistým měsíčním příjmem 19 847 Kč, což prokázal výpisem z účtu. Výši svých výdajů uvedl částkou 8 000 Kč, jako celkovou výši nákladů domácnosti, a částkou 5 000 Kč, coby finanční závazky. Žalovaný bydlí v nájmu (ze žádosti/smlouvy o revolvingový úvěr). Z informace získané z dostupných databází bylo zjištěno, že žalovaný má další 4 závazky v celkové výši 667 162 Kč, s celkovou splátkou 10 982 Kč. 7. Soudu je z úřední činnosti je známo, že ve žalovaný má vůči jiným společnostem další úvěrové závazky ve věcech sp. zn. 94 C 82/2023 a 94 C 139/2022. 8. Právním posouzením prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru (§ 2395 občanského zákoníku, § 2 a násl. zákona č. 257/2016 Sb). Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda původní věřitel před uzavřením smlouvy posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). 9. Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by původní věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí posoudil. V rámci ověřování tvrzení žalovaného se původní věřitel spolehl pouze na výpis z účtu žalovaného, z něhož však vyplývají jak příjmy, tak výdaje mnohonásobně vyšší než částky uvedené žalovaným v žádosti o úvěr. Soud proto tento výpis nepovažuje za spolehlivý důkaz k prokázání schopnosti žalovaného splácet požadovaný úvěr. Žádné další dokumenty, jež by osvědčovaly tvrzení žalovaného o jeho výdajích (nájemní smlouva, doklady SIPO, aj.) věřitel od žalovaného nepožadoval. Schopnost řádně splácet úvěr přitom není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jejich příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je její reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. 10. Nadto je soudu z úřední činnosti známo, že předmětný úvěr není jediný, ke kterému se žalovaný zavázal. Je rovněž zřejmé, že tato informace byla známa i věřiteli, který k důkazu předložil výpis zjištěných závazků žalovaného. Z uvedeného výpisu pak vyplývá celková částka, jíž byl žalovaný povinen měsíčně splácet ve výši 10 982 Kč. Pokud tedy věřitel vycházel z tvrzených příjmů žalovaného částkou 19 847 Kč, výdaji domácnosti ve výši 8 000 Kč a splátkami, jež je povinen platit, musel dojít k závěru, že žalovaný zcela jistě není schopen žádný další úvěr splácet. 11. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že věřitel jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí nedostál a pokud této povinnosti nedostál, je Smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). 12. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatně sjednané smlouvy, pak je jeho povinností tuto částku vrátit v souladu s výše citovaným ustanovením § 2991 odst. 1 o. z. jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu. Žalovaný od původního věřitele obdržel částku 45 717,60 Kč a uhradil částku 26 537,01 Kč. Rozdíl těchto částek ve výši 19 180,59 Kč představuje míru, v jaké bylo nutno žalobě vyhovět z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 občanského zákoníku). 13. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 576 o. z.). Soud proto ohledně dalších požadovaných nároků žalobu zamítl, neboť nad přisouzené částky, které představují bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. 14. Pokud jde o požadovaný úrok z prodlení z jistiny, důvodová zpráva k ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, stanoví se na ochranu spotřebitele, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). 15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 940,77 Kč. Žalobkyně byla procesně úspěšná co do zaplacení částky 19 180,59 Kč (88 %) a procesně neúspěšná co do částky 2 760,18 Kč (12 %). Poměr úspěch – neúspěch tak činí 76 % ve prospěch žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 878 Kč a nákladů zastoupení advokát