94 C 24/2023-37 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 80 496,36 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi účastníky byla dne 18. 2. 2021 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 80 000 Kč. Žalovaný za dobu trvání závazkového vztahu čerpal celkovou částku 85 688 Kč a na svůj dluh uhradil částku 32 706 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Z provedených důkazů má soud prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 65 000 Kč, který se zavázal splácet prostřednictvím měsíčních splátek v minimální výši 1 794 Kč. Strany si sjednaly úrok ve výši 27,88 % ročně (ze smlouvy ze dne 18. 2. 2021 včetně všeobecných úvěrových podmínek). 5. Žalovaný čerpal úvěr převodem na účet dne 19. 2. 2021. Další částky až do výše 85 688 Kč čerpal převodem hotovosti na účet. 6. Žalovaný na svůj dluh vůči žalobkyni uhradil celkovou částku ve výši 32 706 Kč (z výpisu čerpání úvěru). 7. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil úvěr řádně a včas stala se ke dni 17. 8. 2022 splatnou celá částka úvěru ve výši 89 568,26 Kč, o čemž byl žalovaný vyrozuměn přípisem z téhož dne a byl vyzván k zaplacení dlužné částky (z výzvy ke splacení úvěru ze dne 17. 2. 2022). Žalobkyně žalovaného vyzvala opětovně k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 8. 9. 2022 (z přípisu ze dne 8. 9. 2022 včetně podacího archu). 8. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného z údajů, které jí sdělil žalovaný a nahlédnutím do dostupných databází. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnaný u [právnická osoba] Automotive s.r., kde jeho příjem činí 22 000 Kč. K prokázání příjmu žalovaný předložil výpis z bankovního účtu za leden 2021, z něhož vyplývá výše příjmu 21 522 Kč. Z výpisu rovněž vyplývá počáteční zůstatek účtu ve výši - 4 880,10 Kč a konečný zůstatek ve výši 40 792,92 Kč, přičemž podstatnou většinu z celkové sumy příjmů na účtu představuje čerpání půjček od [právnická osoba] a.s. (v celkové výši 257 679 Kč). Žalovaný rovněž uvedl, že bydlí u rodičů a jeho výdaje činí 10 000 Kč. Z dostupných databází žalobkyně zjistila, že žalovaný má další splátky úvěrů a půjček v celkové výši 2 927 Kč. Dále žalovaný postupoval v posuzování úvěruschopnosti žalovaného dle statistického modelu (z úvěrové karty). 9. Právním posouzením prokázaného skutkového stavu soud dospěl k těmto závěrům: 10. V řízení bylo prokázáno, že dne 18. 2. 2021 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru (dále jen jako„ Smlouva“) ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Na základě této Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 65 000 Kč. Žalobkyně uzavřela Smlouvu jakožto podnikatel, žalovaný poté jakožto spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením Smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by žalobkyně schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí posoudila. Tvrzení o bydlení a tvrzení o výdajích žalovaný nijak nedoložil a žalobkyně se jejich prověřováním vůbec nezabývala. Schopnost řádně splácet úvěr přitom není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jejich příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je její reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Pokud pak žalobkyně poukazuje na předložený výpis z účtu, tento soud neshledal dostatečným k učinění závěru o schopnosti žalovaného splácet své závazky, když z něj vyplývá, že důvodem pro kladný zůstatek účtu jsou půjčky poskytnuté [právnická osoba] a.s. Skutečnost, že žalovaný je schopen plnit své závazky pouze prostřednictvím dalších půjček a úvěrů, nevypovídá o jeho solventnosti, nýbrž potvrzuje opak. 11. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí nedostála a pokud této povinnosti nedostála, je Smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). 12. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatně sjednané smlouvy, pak je jeho povinností tuto částku vrátit v souladu s výše citovaným ustanovením § 2991 odst. 1 o. z. jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu. Žalovaný od žalobkyně obdržel částku 85 688 Kč a uhradil částku 32 706 Kč. Rozdíl těchto částek ve výši 52 982 Kč představuje míru, v jaké bylo nutno žalobě vyhovět z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 občanského zákoníku). 13. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 576 o. z.). Soud proto ohledně dalších požadovaných nároků žaloby zamítl, neboť nad přisouzené částky, které představují bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouvy jsou jako celek neplatné z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. 14. Pokud jde o požadovaný úrok z prodlení z jistiny, důvodová zpráva k ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, stanoví se na ochranu spotřebitele, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). 15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném zaplacení částky 80 496,36 Kč. Žalobkyně byla procesně úspěšná co do zaplacení částky 52 982 Kč (66 %) a procesně neúspěšná co do částky 27 511,36 Kč (34 %). Poměr úspěch – neúspěch tak činí 32 % ve prospěch žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 220 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“) sestávající z částky 4 340 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby včetně doplnění ze dne 30. 3. 2023) včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a.t. a DPH v sazbě 21 %. Celková výše nákladů řízení tedy činí 20 063,20 Kč, přičemž soud žalobkyni přiznal 32 % této částky. Náhradu nákladů řízení ve výši 6 420 Kč soud uložil zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).