116 C 136/2023-20 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 3. 5. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 17 306,65 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 2 890,21 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne 25. 10. 2019 s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s celkovými náklady úvěru výši 17 184 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, když uhradil pouze částku ve výši 5 400 Kč, domáhá se žalobce zaplacení dlužné jistiny ve výši 17 306,65 Kč s příslušenstvím, dlužných nákladů úvěru ve výši 14 477,35 Kč a nákladů na mimosoudní vymáhání (obyčejný dopis a osobní návštěva terénního pracovníka) ve výši 256 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou úvěru se žalobce domáhá rovněž zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 890,21 Kč. S účinností ke dni 19. 7. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, ., IČO: , IČO, ) uzavřel s žalovaným dne 25. 10. 2019 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr výši 20 000 Kč, přičemž převzetí peněžních prostředků žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit v hotovosti formou 14 měsíčních splátek ve výši 2 656 Kč, celkovou částku ve výši 37 184 Kč. První splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Tato částka byla tvořena úvěrem ve výši 20 000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru ve výši 17 184 Kč. Náklady úvěru pak tvořily úroky ve výši 1 925 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1 859 Kč a inkasní poplatek ve výši 3 600 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv splátky byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.5. Z žádosti o úvěr ze dne 25. 10. 2019 soud zjistil, že žalovaný byl ke dni vyplnění žádosti svobodný, bydlel u rodičů a neměl žádnou vyživovací povinnost. Od 1. 3. 2018 byl zaměstnán u uvedeného zaměstnavatele. Příjmy žalovaného tvořila mzda ve výši 18 545 Kč. Měsíční výdaje byly uvedeny v částce ve výši 3 410 Kč a byly tvořeny náklady na bydlení a energie ve výši 1 000 Kč a ostatními náklady (doprava, jídlo, osobní náklady) ve výši 3 410 Kč. Použitelný měsíční příjem tak byl zjištěn ve výši 14 135 Kč.6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 soud zjistil, že s účinností k témuž dni postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku na žalobce. O změně v osobě věřitele byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 5. 8. 2021, které bylo žalovanému odesláno dle předloženého podacího lístku dne 9. 8. 2021.7. Žalovaný žalobci dlužnou částku nezaplatil ani na základě výzvy právního zástupce žalobce před podáním žaloby ze dne 18. 10. 2021, která byla žalovanému dle předloženého podacího archu odeslána dne 20. 10. 2021.8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Dle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Dle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Právní předchůdce žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 ZSÚ. Soud v průběhu řízení usnesením ze dne 30. 6. 2023, č.j. 116 C 136/2023-12, vyzval žalobce k upřesní a doložení důkazů, ze kterých bude zřejmé, že právní předchůdce žalobce ověřoval úvěruschopnost žalovaného, neboť byla předložena jen vyplněná žádost o úvěr. Žalobce však na výzvu nereagoval. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí a řádně neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Z tohoto důvodu je smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 ZSÚ a na § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu, přičemž soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C-679/18, ÚS ČR sp. zn. III.ÚS 4129/18)14. V případě plnění v rámci absolutně neplatné smlouvy se obecně postupuje dle příslušných ustanovení občanského zákoníku týkající se bezdůvodného obohacení. V daném případě se však postupuje dle zákona o spotřebitelském úvěru, který je ve vztahu k občanskému zákoníku speciální úpravou a má aplikační přednost. Dle § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ spotřebitel vrátí poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Vycházeje z uvedeného ustanovení není možné splatnost nevrácené jistiny odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku, ale vycházet z doby přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji určí soud. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021).15. Jelikož v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. občanského zákoníku k postoupení pohledávky na žalobce, je tento oprávněn pohledávku vymáhat. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil částku 5 400 Kč. Sám žalovaný v řízení neuvedl, že by požadovanou částku žalobci zaplatil a ani jinak nárok žalobce nerozporoval, soud proto žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 14 600 Kč. Ve zbývajícím rozsahu uvedeném ve výroku II. soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z absolutně neplatné smlouvy.16. Žalovaný byl v řízení nekontaktní, nereagoval na výzvy a soudu se nepodařilo zjistit, jaké jsou majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné odvíjet dobu př