13 C 167/2024-35 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky s příslušenstvím (smluvními úroky a úroky z prodlení) z titulu neuhrazených nároků ze dvou samostatných smluv o zápůjčce, které s žalovaným uzavřel ve dnech , datum, a , datum, a jejichž existenci žalovaný utvrdil dvěma samostatnými písemnými uznáními dluhu ze dne 1. 7. 2014 a 16. 10. 2015.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tato skutková zjištění (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.):a. Žalovaný převzal od žalobce dne 6. 1. 2014 částku o výši 377 830 Kč, kterou se žalobci zavázal uhradit nejpozději dne 30. 6. 2014. Úroky z této částky nebyly sjednány. Jelikož žalovaný svůj dluh vůči žalobci včas neuhradil, a to ani z části, dne 1. 7. 2014 tento dluh co do důvodu i výše písemně uznal. V písemném uznání dluhu se žalovaný s žalobcem zároveň dohodli na úročení celé dlužné částky, a to úrokem ve výši 1 % měsíčně ode dne, kdy žalovaný dluh písemně uznal, tedy od 1. 7. 2014 (uznání dluhu ze dne 1. 7. 2014). K úhradě dlužné částky žalobce žalovaného vyzval dne 7. 3. 2024, kdy na adresu trvalého pobytu, jakož i poslední známou doručovací adresu žalobce, odeslal písemnou výzvu k zaplacení (výzva k zaplacení dluhů ze dne 5. 3. 2024).b. Žalovaný dále převzal od žalobce dne 16. 10. 2015 částku o výši 400 000 Kč, kterou se žalobci zavázal uhradit nejpozději dne 15. 10. 2015. Úroky z této částky nebyly sjednány. Jelikož žalovaný svůj dluh vůči žalobci včas neuhradil, a to ani z části, dne 16. 10. 2015 tento dluh co do důvodu i výše písemně uznal. V písemném uznání dluhu se žalovaný s žalobcem zároveň dohodli na úročení celé dlužné částky, a to úrokem ve výši 1 % měsíčně ode dne, kdy žalovaný dluh písemně uznal, tedy od 16. 10. 2015 (uznání dluhu ze dne 16. 10. 2015). K úhradě dlužné částky žalobce žalovaného vyzval dne 7. 3. 2024, kdy na adresu trvalého pobytu, jakož i poslední známou doručovací adresu žalobce odeslal písemnou výzvu k zaplacení (výzva k zaplacení dluhů ze dne 5. 3. 2024).4. Celková dlužná jistina činí 777 830 Kč.5. Právním posouzením dospěl soud k závěru, že dne , datum, uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o zápůjčce o výši 377 830 Kč, neboť se zavázal žalobci vrátit v určené době zastupitelnou věc (peníze), kterou mu žalobce přenechal k libovolnému užití (§ 2390 občanského zákoníku). Ačkoliv žalobce písemnou smlouvu o zápůjčce soudu nepředložil, tato skutečnost vyplývá z doloženého písemného uznání dluhu, v němž žalobce svůj závazek co do konkrétních v něm uvedených důvodů uznal. Takto učiněné uznání dluhu ke skutkovému vymezení věci postačuje, což plyne z unesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. 32 Odo 1173/2004. Jelikož žalovaný svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce včas nesplnil, dne 1. 7. 2014 tento dluh ve smyslu § 2053 občanského zákoníku co do důvodu i výše písemně uznal, čímž založil vyvratitelnou domněnku existence dluhu v době jeho uznání. Součástí písemného uznání dluhu bylo též ujednání o úrocích ve smyslu § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, a to ve výši 1 % měsíčně, tedy výši, která nenaplňuje znaky neúměrného krácení ve smyslu § 1793 občanského zákoníku ani lichvy ve smyslu § 1796 téhož zákona.6. Obdobná situace nastala též, jde-li o druhou část žalovaného nároku o výši 400 000 Kč. I ohledně ní došel soud k závěru, že vznikla na základě smlouvu o zápůjčce, neboť dne 16. 10. 2015 převzal žalovaný od žalobce zastupitelnou věc (peníze), kterou se žalobci zavázal uhradit nejpozději dne 15. 10. 2015. Také v tomto případě žalobce existenci smlouvy o zápůjčce doložil písemným uznáním dluhu ve smyslu § 2053 občanského zákoníku, v němž žalovaný dne 1. 7. 2014 uvedený dluh co do důvodu i výše písemně uznal, čímž založil vyvratitelnou domněnku existence dluhu v době jeho uznání. Součástí písemného uznání dluhu bylo i v tomto případě ujednání o úrocích ve smyslu § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, a to ve výši 1 % měsíčně, tedy výši, která nenaplňuje znaky neúměrného krácení ve smyslu § 1793 občanského zákoníku ani lichvy ve smyslu § 1796 téhož zákona.7. Žalobce se ve své žalobě domáhal kromě jistiny též příslušenství, konkrétně smluvního úroku ve výši 1 % měsíčně a zákonného úroku z prodlení, a to pro každou žalovanou částku zvlášť. Zatímco z částky 377 830 Kč žalobce požadoval smluvní úrok o výši 1 % měsíčně od 1. 7. 2014 do zaplacení spolu se zákonným úrokem z prodlení od 1. 1. 2015 do zaplacení, z částky 400 000 Kč požadoval smluvní úrok o výši 1 % měsíčně od 16. 10. 2015 do zaplacení spolu se zákonným úrokem z prodlení od 31. 10. 2015 do zaplacení. Jen ke dni podání žaloby (tj. , datum, ) tedy veškeré žalované příslušenství činilo částku o výši 1 407 771 Kč (446 972,89 Kč jako smluvní úrok z prodlení z částky 377 830 Kč, 280 404,21 Kč jako zákonný úrok z prodlení z částky 377 830 Kč, 410 266,67 Kč jako smluvní úrok z prodlení z částky 400 000 Kč a 270 127,12 Kč jako zákonný úrok z prodlení z částky 400 000 Kč). Jak plyne z § 1805 odst. 2 občanského zákoníku, věřitel, který bez rozumného důvodu otálí s uplatněním práva na zaplacení dluhu tak, že úroky činí tolik co jistina, pozbývá právo požadovat další úroky. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2716/2023, přitom plyne, že se do uvedeného limitu započítávají všechny úroky v širším smyslu, tedy nejen úroky smluvní, ale i ty zákonné. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žalobci přiznal úrok kapitalizovaný ke dni podání žaloby, a to ve výši 777 830 Kč, která odpovídá výši žalované jistiny. Jelikož v souladu s druhou větou § 1805 odst. 2 občanského zákoníku žalobci ode dne, kdy uplatnil právo u soudu, další úroky znovu náleží, rozhodl soud tak, že mu od 18. 3. 2024 smluvní i zákonné úroky opět náleží. Zákonný úrok z prodlení se opírá o § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., a to s ohledem na částečný úspěch žalobce ve věci ve výši 44,8 % (žalobce byl z 72,4 % úspěšný a z 27,6 % neúspěšný, a rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem tedy činí 44,8 %). V souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 přihlížel soud při posuzování míry úspěchu ve věci nejen k žalované pohledávce, ale také k jejímu příslušenství. Na základě této skutečnosti proto požadované příslušenství kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni 24. 10. 2024, a vycházel tak z celkové žalované částky o výši 2 280 382,48 Kč, tj.- 777 830 Kč – jistina- 474 680,42 Kč – kapitalizovaný smluvní úrok z částky 377 830 Kč od 1. 7. 2014- 298 736,72 Kč – kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 377 830 Kč od 1. 1. 2015- 439 600,00 Kč – kapitalizovaný smluvní úrok z částky 400 000 Kč od 16. 10. 2015- 289 535,34 Kč – kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 400 000 Kč od 31. 10. 2015,kterou porovnával s částkou, kterou žalobci tímto rozsudkem přiznal (1 650 872,43 Kč), tj.- 777 830 Kč – jistina- 777 830 Kč – úroky kapitalizované ke dni podání žaloby- 57 300,14 Kč – kapitalizovaný smluvní úrok z částky 777 830 Kč od 18. 3. 2024- 37 912,29 Kč – kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 777 830 Kč od 18. 3. 2024.9. Náhrada nákladů řízení, na kterou by žalobce měl nárok při plném úspěchu ve věci, sestává ze- zaplaceného soudního poplatku ve výši 31 114 Kč;- odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání soudu týkající se věci samé) ve výši 11 420 Kč za úkon [§ 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.];- náhrad hotových výdajů za tři úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb.);- DPH ve výši 7 383,60 Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.).S ohledem na částečný úspěch žalobce přiznal soud žalobci náhradu toliko o výši 44, 8 % z uvedené částky, tj. o výši 32 999 Kč.10. Lhůtu k plnění stanovil soud ve vztahu ke všem přiznaným nárokům jako třídenní, a to v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.