33 C 140/2024-25 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhá vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení částky 11 723,55 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 2. 2022, kdy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Finanční částku převzal v hotovosti. Žalovaný se zavázal uhradit příslušenství úvěru ve výši 12 888 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Poslední splátka připadla na den 18. 4. 2023. Žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, zaplatil celkem částku 10 500 Kč, která odpovídá pěti řádně uhrazeným splátkám. Předchůdce žalobce úhradu započetl na jistinu ve výši 5 197,70 Kč a na sjednané příslušenství pohledávky ve výši 5 302,30 Kč. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou jistiny ve výši 9 802,30 Kč a zůstatku smluvního příslušenství ve výši 7 585,70 Kč. Žalobce předmětnou žalobou dále uplatňuje kapitalizovaný úrok z prodlení, kapitalizovaný úrok z jistiny, náklady spojené s uplatněním pohledávky, a dále smluvní pokutu ve výši 1 921,25 Kč z dlužné jistiny za období od 19. 4. 2023 do 31. 10. 2023 ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení.2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, žalobce se z jednání omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům.5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 2. 2022 a žádosti o úvěr z téhož data soud zjistil, že na základě žádosti žalovaného právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný stvrdil svým podpisem ve smlouvě převzetí finančních prostředků v hotovosti. Žalovaný se zavázal dle smlouvy uhradit předchůdci žalobce příslušenství v celkové výši 12 888 Kč, která sestává z úroku ve výši 761 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, z nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a inkasního poplatku ve výši 2 700 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Před poskytnutím úvěru předchůdce žalobce na základě žádosti žalovaného prověřoval úvěruschopnost žalovaného, kdy z žádosti vyplývá, že žalovaný dosahoval čistého příjmu 29 362 Kč, předchůdce žalobce měl k dispozici výplatní pásky a pracovní smlouvu. Dále předchůdce žalobce vycházel z údajů poskytnutých žalovaným, a to pokud jde o náklady na bydlení ve výši 1 000 Kč, ostatní náklady 4 000 Kč a měsíční splátky sestávající z půjček ve výši2 000 Kč. Kromě žádosti o úvěr žalobce neoznačil žádné jiné důkazy ani nedoložil, na základě kterých předchůdce žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného.6. Z přípisu předchůdce žalobce ze dne 2. 1. 2024 a podacího archu ze dne 3. 1. 2024 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, ., oznámila žalovanému postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy na žalobce a současně tohoto vyzvala, aby do 10 dnů po obdržení přípisu, uhradil dlužnou částku. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 4. 2024 a podacího archu ze dne 10. 4. 2024 soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.7. Žalobce v rámci skutkových tvrzení v žalobě uvedl pouze obecné údaje ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného, kromě žádosti o úvěr neoznačil a nedoložil žádné jiné důkazy, kterými by prokázal, jakým konkrétním způsobem úvěruschopnost žalovaného, prověřil, z jakých konkrétních listin kromě výplatních lístků, vycházel.8. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.14. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena dne 18. 2. 2022 smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který převzal v hotovosti. V daném závazkovém vztahu vystupoval předchůdce žalobce jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEÚ-C-679/18 OPR-finance) zabýval tím, zda předchůdce žalobce posoudil před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí tak, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015). Pokud předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018).16. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege) a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného smluvního úroku, smluvní pokuty, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku, nevzniklo a nelze jej proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaný na základě této neplatné smlouvy předmět úvěru čerpal ve svůj prospěch, a to 15 000 Kč, je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci, jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). Pokud dle tvrzení žalobce žalovaný po uzavření smlouvy uhradil částku 10 500 Kč, je žalobou uplatněný nárok důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou, tj. 15 000 Kč a částkou již uhrazenou, tj. 10 500 Kč.S ohledem na právě uvedené, tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku, zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku 4 500 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svoji povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zá