37 C 57/2024-60 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 31. 1. 2024 domáhala zaplacení částky 95 755,31 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Předmětná pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni. Předchůdkyně žalobkyně neověřovala úvěruschopnost žalovaného, neboť se jednalo pouze o optimalizaci stávajících závazků žalovaného.2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal, neboť se jednalo o novou úvěrovou smlouvu, a předchůdkyně žalobkyně neprověřovala úvěruschopnost žalovaného, tato smlouva je tak neplatná. Nárok žalobkyně je navíc promlčen.3. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žalovaný v rámci návrhu na uzavření smlouvy o Optimální splátce č. , hodnota, uvedl, že je ženatý, je vyučen, bydlí v obecním bytě, je zaměstnán jako manuální pracovník, vyživuje dvě děti, jeho měsíční příjem činí 22 000 Kč čistého, splácí 8 000 Kč měsíčně na jiné úvěry a má limit na kreditních kartách ve výši 30 000 Kč, jak se z tohoto návrhu podává. Z něho je dále zřejmé, že se jednalo o návrh na uzavření smlouvy o úvěru, kdy předmětem návrhu je požadovaný úvěr ve výši 138 337 Kč za úrok ve výši 17 % ročně splatný v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 2 646 Kč, jak je zřejmé z čl. II. návrhu. Předchůdkyně žalobkyně se na základě této smlouvy měla zavázat poskytnout právě specifikovaný úvěr žalobci, jak se podává z čl. I. odst. 1 návrhu. Nejednalo se tedy o dohodu, kterou by se za účelem odvrácení řízení o nárocích věřitele odkládala v důsledku prodlení spotřebitele platba nebo by se měnil způsob splácení ve smyslu ustanovení § 5 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSU”), ale o smlouvu o poskytnutí nového úvěru. Tento návrh měla předchůdkyně žalobkyně akceptovat přípisem ze dne 24. 9. 2018, jak se z něho podává. Úvěruschopnost žalovaného ověřovala předchůdkyně žalobkyně ke dni 29. 12. 2015 v souvislosti s poskytnutím úvěru č. , hodnota, , jak se podává z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta (č. l. 21) a z přípisu ze dne 29. 5. 2024 (č. l. 22). Úvěruschopnost žalovaného dále ověřovala předchůdkyně žalobkyně ke dni 24. 7. 2017 v souvislosti s poskytnutím úvěru č. , hodnota, , jak se podává z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta (č. l. 19) a z přípisu ze dne 29. 5. 2024 (č. l. 20). V případě poskytnutí předmětného úvěru předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného ověřovala pouze telefonickým rozhovorem s ním, jak je zřejmé z přípisu ze dne 31. 5. 2024. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtu se podává, že dne 26. 9. 2018 předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 80 939 Kč a 44 915 Kč, celkem tedy 125 854 Kč, dále jsou z něho zřejmé splátky žalovaného. Protože žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel řádně, předchůdkyně žalobkyně měla úvěr zesplatnit, jak se podává z přípisu ze dne 10. 3. 2023 a jeho poštovního podacího archu. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni, jak se podává z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 12. 5. 2023 s poštovním podacím archem, ze seznamu postoupených pohledávek a z potvrzení úplaty. Ani přes předžalobní výzvu žalovaný na svůj dluh ničeho dalšího neuhradil, jak se z této výzvy a jejího podacího lístku podává.4. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Jak bylo uvedeno výše, ohledně předmětného úvěru se nejednalo pouze o dohodu, kterou by se za účelem odvrácení řízení o nárocích věřitele odkládala v důsledku prodlení spotřebitele platba nebo by se měnil způsob splácení ve smyslu ustanovení § 5 odst. 4 ZoSU, ale o poskytnutí nového úvěru, jak se podává ze závazku předchůdkyně žalobkyně (poskytnout žalovanému nový úvěr) i z přesné specifikace tohoto úvěru vč. všech povinností stran. Jednalo se tedy o nový právní vztah, nikoliv pouze úpravu splatnosti závazku stávajícího. Předchůdkyně žalobkyně tak byla povinna znovu zkoumat úvěruschopnost žalovaného, jak je zřejmé z ustanovení § 5 odst. 4 ZoSU a contrario.10. Soud se tedy z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda předchůdkyně žalobkyně jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).11. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobkyní uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).12. Předchůdkyně žalobkyně v rámci zkoumání solventnosti žalovaného vycházela z tvrzení žalovaného mimo jiné, že jeho příjmy činí 22 000 Kč měsíčně, bydlí v obecním bytě, vůbec se ale dále nezabývala jeho náklady na bydlení a na živobytí, zvláště když měl dvě vyživované děti.13. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně se měla podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39) ohledně výdajů žalovaného. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přeb