38 C 124/2024-31 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 19. 10. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 34.305 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení s odůvodněním, že žalobce na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 1. 2023 poskytl distančním způsobem žalovanému úvěr v celkové výši 25.000 Kč. Žalovaný však dosud žalobci dlužnou částku nevrátil, i když byl splatný nejpozději dne 8. 2. 2023. Dlužná částka se skládá z jistiny 25.000 Kč a dalších poplatků ve výši 6.144 Kč. Žalobce se také domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, kapitalizované částkou 2.861 Kč. Žalobce marně vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů (smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 1. 2023, souhlas se zpracováním údajů, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, sazebník platný od 1. 12. 2021, všeobecné obchodní podmínky, autorizace ověření totožnosti, obecné principy posuzování, identifikované příjmy, výzva k úhradě ze dne 11. 9. 2023 včetně podacího lístku, bankID, výpis o posouzení úvěruschopnosti, údaje o poskytovateli úvěru, přehled platby, výpis z běžného účtu) soud zjistil následující skutkový stav:5. Žalobce předložil soudu žalovaným fyzicky nepodepsanou smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 9. 1. 2023, na základě které měl žalobce poskytnout žalovanému částku ve výši 25.000 Kč. Žalovaný měl splatit poskytnutou částku s úrokem a s poplatky v celkové výši roční procentní sazby nákladů 1410,33%. Žalovaný se měl dle čl. 6.4 všeobecných obchodních podmínek rovněž zavázat uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, pokud se ocitne v prodlení se splácením. Žalobce poskytnul dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli dne 9. 1. 2023 částku 25.000 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalobce vyzýval žalovaného k zaplacení dlužné částky výzvou k úhradě ze dne 11. 9. 2023. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny pro spor žádné rozhodné skutečnosti.6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ust. § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.8. Podle ust. § 2048 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.9. Podle ust. § 1813 OZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.10. Podle ust. § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. Žalobce tvrdil, že byla uzavřena smlouva distančním způsobem, na dálku. Z žádného z předložených důkazů však nevyplynulo, že by konkrétně žalovaný se smlouvou souhlasil. Smlouva není žalovaným podepsána ani zde není možnost jednoznačného určení jednající osoby, když kopie občanského průkazu, nemůže jednoznačně určit, kdo byl jednající osobou, která občanský průkaz poskytla, na rozdíl od osobního kontaktu, kde má jednající možnost ověřit alespoň shodu vzhledu s osobou na občanském průkazu. Na dálku fyzicky podepsána smlouva zase umožňuje odborně posoudit pravost podpisu osoby. Způsob uzavírání smluv uvedený věřitelem neumožňuje žádnou aspoň relativní možnost identifikace osoby akceptující obsah smlouvy. K jednoznačné identifikaci vůle jednající osoby při elektronické komunikaci slouží především kvalifikovaný elektronický podpis. Dále je tu možnost sjednat mezi účastníky jiný způsob identifikace osoby prostřednictvím elektronických prostředků, ale dohoda o tomto způsobu musí být smluvně uzavřena způsobem, který dovoluje jednoznačně identifikovat jednající osobu dle zákonných prostředků, a nikoliv dohodnutým způsobem, jelikož ten je možné použít až po účinnosti smlouvy.12. Obecně písemnost smlouvy vyžaduje smlouvu sepsanou na fyzickém podkladu, který je pak stvrzen účastníky podpisem. Obsah smlouvy je pak (v teoretické rovině) neoddělitelný od podpisů. Na obdobném principu funguje kvalifikovaný elektronický podpis, který přes státem uznanou certifikační autoritu identifikuje osobu, která podpis na určitý dokument připojila, a zaručuje integritu dat a podpisu (že se podepsaná data od podpisu nezměnila). Nároky na smlouvu uzavřenou prostředky elektronické komunikace by měly pro fikci písemnosti dle ust. § 561 odst. 1 OZ pak dle názoru soudu splňovat alespoň obdobnou propojenost „podpisu“ účastníků a elektronického dokumentu. Jedině pak lze alespoň v rámci rozumných možností zaručit zachycení obsahu jednání a určení jednající osoby zároveň (v informatickém názvosloví authentication a identificiation). Opsání kódu ze SMS a jeho uvedení na konci elektronického dokumentu toto vzájemné propojení nevytváří, neboť tento kód může jakákoliv osoba umístit na jakýkoliv jiný konec elektronického dokumentu bez jakékoliv možnosti ověřit, kdo jej tam připojil (obdoba napsání jména na fyzické smlouvě na psacím stroji) a zda následně tento dokument nebyl změněn (je obecnou známostí, že většina elektronických dokumentů je přes editor změnitelná, pokud není jakkoliv chráněná před změnou např. zakódováním).13. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná z titulu vydání bezdůvodného obohacení, když předestřená smlouva nebyla ze strany žalovaného řádně podepsána a tím pádem nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření předmětné smlouvy. Věřitel tak měl poskytnout žalovanému peněžní prostředky bez právního důvodu, a to v částce celkem 25.000 Kč. Žalovaný zůstal ve sporu neaktivní a netvrdil ani nedokazoval žádné rozhodné skutečnosti. Žalobci tak vznikl dle § 2993 OZ nárok na vrácení poskytnuté částky ve výši 25.000 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 25.000 Kč včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky výzvou k úhradě ze dne 11. 9. 2023 se splatností tři dny. Žalovaný se tak dle § 573 OZ ocitnul v prodlení dne 18. 9. 2023. Od tohoto data žalobci náleží úrok z prodlení. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.14. Vzhledem k tomu, že nebyla prokázána existence celé úvěrové smlouvy, nepřiznal soud žalobci úroky z úvěru či poplatky, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – dle výsledků dokazování neexistuje. Při neexistenci úvěrové smlouvy tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobci nepřiznal ani žalovaný úrok ani zákonný obvyklý úrok.15. Co se týče nároku na smluvní pokutu, soud žalobu zamítnul, když, jak je výše uvedeno, nebylo prokázáno, že by byly jednotlivé smlouvy uzavřeny a nebylo tak prokázáno, že by žalobci nárok na zaplacení těchto částek vzniknul.16. S ohledem na neprokázání existence výše uvedených smluv se soud dále nezabýval otázkou ohledně případné absolutní neplatnosti smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobce (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 či rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či alespoň absolutní neplatnosti některých ujednání smlouvy pro rozpor s dobrými mravy (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18) či pro nepřiměřený zisk žalobce k poskytnutému plnění žalovanému (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1993/2001), které by dle obsahu tvrzení žalobce ohledně podmínek sjednání smluv mohla přicházet v úvahu.17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Plná náhrada nákladů řízení žalobce by byla představována zaplaceným so