38 C 90/2023-43 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou dne 26. 10. 2022 doručenou Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaná zavázána k povinnosti zaplatit částku 17.076,63 Kč s příslušenstvím a k náhradě nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že dne 19. 9. 2018 uzavřela žalovaná se společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které původní věřitel poskytl žalované finanční hotovost ve výši 13.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli spolu s jistinou úvěru také příslušenství za dobu trvání ve výši 14.183 Kč, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, celkově ve výši 27.183 Kč, formou 17 měsíčních splátek ve výši 1.599 Kč. Žalovaná původnímu věřiteli zaplatila částku 4.400 Kč. Dne 4. 4. 2022 byla mezi původním věřitelem a žalobcem uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek a na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávek, a to prostřednictvím dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2022 s účinností ke dni 6. 6. 2022. Ode dne postoupení pohledávky žalovaná uhradila žalobci částku 1.000 Kč. Žalovaná do dnešního dne nezaplatila žalobci částku 11.076,63 Kč s příslušenstvím a dále smluvní pokutu ve výši 6.000 Kč, která představuje smluvní pokutu ve výši 0,1% denně za období od 20. 2. 2020 do 14. 8. 2021.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Usnesením uvedeným ve výroku I. rozsudku bylo řízení zastaveno mezi jinými o zaplacení úroku z prodlení ve výši 2.387,41 Kč. V písemném vyhotovení usnesení byla chybou v psaní nesprávně uvedena částka úroku z prodlení, když správná částka je 2.397,41 Kč. S ohledem na ust. § 164 o.s.ř. byla výrokem I. rozsudku tato zjevná nesprávnost opravena.4. Z předložených listinných důkazů (žádost o úvěr ze dne 19. 9. 2018, potvrzení o provedení transakce ze dne 6. 6. 2022, smlouva o úvěru ze dne 19. 9. 2018, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 9. 2018, rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 včetně dodatku č. , hodnota, , oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 6. 2022, výzva ze dne 3. 10. 2022, podací arch ze dne 23. 6. 2022, ze dne 5. 10. 2022, dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2022, výpis z obchodního rejstříku žalobce) soud zjistil následující skutkový stav:5. Dle formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 9. 2018 a žádosti o úvěr ze dne 19. 9. 2018 požádala žalovaná o spotřebitelský úvěr, když v nákladech spotřebitelského úvěru je uvedeno RPSN při splatnosti 17 měsíců ve výši 270,48% (článek 3 formuláře – náklady spotřebitelského úvěru), žalovaná v žádosti o úvěr uvedla měsíční příjmy z rodičovského příspěvku ve výši 7.600 Kč a dále částku 6.500 Kč ze mzdy, příjmu z podnikání a jako výdaje uvedla celkem 5.000 Kč měsíčně. Dle výše uvedené smlouvy o úvěru měl původní věřitel uzavřít se žalovanou smlouvu, na základě které měl původní věřitel poskytnout žalované částku ve výši 13.000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit spolu s úrokem ve výši 1.511 Kč, s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 8.710 Kč, s poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.362 Kč a s poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 2.600 Kč, celkem ve výši 27.183 Kč formou 17 měsíčních splátek po 1.599 Kč. Žalované byla vyplacena v hotovosti částka 13.000 Kč v den uzavření smlouvy o úvěru, roční procentní sazba nákladů RPSN činí 270,48%. Dle shora uvedené rámcové smlouvy o postoupení pohledávek a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena z původního věřitele na žalobce, o čemž byla žalovaná informována dne 21. 6. 2022. Žalobce vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek výzvou ze dne 3. 10. 2022, podanou k přepravě dne 5. 10. 2022.6. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil žádné další pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti.7. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZoSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žlaobce před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).15. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s věřitelem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).16. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužní