42 C 252/2023-23 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 9. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 15.000 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 21. 1. 2009 smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v částce 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit předchůdci žalobce částku v celkové výši 25.440 Kč, a to formou 53 týdenních splátek po 480 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná dne 27. 1. 2010. Žalovaný však svému závazku nedostál, když na dluh učinil částečnou úhradu ve výši 980 Kč, nikoli však veškerou dlužnou částku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Jelikož žalovaný ani přes výzvy žalobkyně dlužnou částku neuhradil, obrátil se žalobce prostřednictvím tohoto návrhu na soud s tím, že se žalobou domáhá zaplacení zbývající dlužné částky půjčky spolu s příslušenstvím v podobě zákonného a smluvního úroku z prodlení.2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil., právnická osoba, souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:5. Právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , uzavřel s žalovaným dne 21. 1. 2009 smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr v požadované výši 15.000 Kč, jak vyplývá z doložené smlouvy. , adresa, s poskytnou částkou se žalovaný zavázal vrátit předchůdci žalobce celkový poplatek za půjčku v částce 10.440 Kč. Úvěr se tak žalovaný zavázal vrátit zpět předchůdci žalobce v celkové výši 25.440 Kč, přičemž jej měl uhradit v 53 týdenních splátkách po 480 Kč, kdy poslední splátka byla splatná dne 27. 1. 2010. RPSN dosahovalo při 58 splátkách 206,8 %, jak je zřejmé z obsahu smlouvy o úvěru. Ze smlouvy vyplývá, že žalovaný svým vlastnoručním podpisem stvrdil, že v den podpisu smlouvy převzal od poskytovatele úvěru částku 15.000 Kč v hotovosti. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 980 Kč, jak soud zjistil z tvrzení žalobce, kterému neměl důvod nevěřit. Částka byla v souladu se smlouvou započtena na poplatek úvěru ve výši 10.440 Kč.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 6. 2015 mezi společností , právnická osoba, , jako postupitelem, a společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., coby přechodným věřitelem, soud zjistil, že s účinností od 1. 7. 2015 byla na přechodného věřitele postoupena pohledávka za žalovaným. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015, odeslaným žalovanému dle podacího archu dne 29. 7. 2015. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi společností , Anonymizováno, jako postupitelem, a žalobcem v postavení postupníka, včetně seznamu konkrétních postoupených pohledávek, soud zjistil, že s účinností ke dni 24. 8. 2018 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 17. 9. 2018, současně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení této výzvy. Oznámení spolu s výzvou bylo odeslané na adresu žalovaného dne 19. 9. 2018, jak vyplývá z podacího archu. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s uvedenými splátkami, zaslal žalobce žalovanému dopisem ze dne 11. 9. 2013 předžalobní výzvu k úhradě částky 24.460 Kč v dodatečné lhůtě do 20. 9. 2023, odeslanou žalovanému dne 12. 9. 2013.7. V souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud věc posoudil podle právních předpisů platných v době uzavření úvěrové smlouvy.8. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.9. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obchodní zákoník“), se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 502 odst. , právnická osoba, zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.11. Podle § 369 odst. , právnická osoba, zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.12. Podle § 52 odst. 3 o. z., spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.13. Podle § 55 odst. 1, 2 o. z., smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.14. Podle § 56 odst. 1 o. z., spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.15. Podle § 39 o. z., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.16. Podle § 41 o. z., vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.17. Podle § 451 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.18. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o úvěru. Dne 21. 1. 2009 projevili účastníci vůli uzavřít smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 občanského zákoníku, která byla současně ve znění § 2 písm. c) zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, spotřebitelským úvěrem o shora uvedeném obsahu. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15.000 Kč, žalovaný naopak uhradil zpět celkem částku 980 Kč. Při posouzení parametrů smluvních podmínek uzavřené smlouvy o úvěru však soud dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná dle § 39 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy a zákonem, a to z následujících důvodů. V situaci, kdy byl povinnému jako dlužníkovi poskytnut úvěr ve výši 15.000 Kč s tím, že měl vrátit peněžní prostředky ve výši 25.440 Kč, tedy navýšené o 10.440 Kč, činila RPSN dle obsahu smlouvy 206,8 % a jedná se tak o neadekvátní plnění mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, které zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, v daném případě žalovaného ve smyslu § 56 odst. 1 o. z. a ve smyslu Směrnice Rady 93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Soud zde přihlédl i k okolnosti, že shora popsaná ujednání jsou sice obsažena v samotné smlouvě, ale jako taková jsou stále součástí formulářově předtištěného vzoru, který neumožňoval žalovanému jakoukoliv modifikaci. Významná nerovnováha práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele plyne rovněž ze shora uvedeného postupu předchůdce žalobce, který poskytl úvěrovou částku za situace, kdy poskytovatel úvěru nijak nepřezkoumával skutečnosti ohledně příjmu/výdajů žadatele o úvěr, když žalobce soudu doložil toliko prázdnou a zcela nevyplněnou zákaznickou kartu klienta. Nad rámec toho soud dodává, že pokud by dle jeho tvrzení poskytovatel úvěru ověřoval schopnost žalovaného splácet dluh prostřednictvím listinných důkazů, tak pak za situace, kdy věřitel hodnotí a kontroluje tvrzené informace a porovnává je s doloženými listinami, má žalobce soudu rovněž předložit k prokázání tvrzení v řízení kopie těchto listin, na základě kterých své rozhodnutí poskytnout úvěr zpracoval.19. Soud