47 C 135/2024-32 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou ze dne 12. 3. 2024 (podána u soudu téhož dne) domáhal po žalovaném zaplacení:- jistiny ve výši 19 366,61 Kč,- dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 533,39 Kč,- kapitalizovaných úroků 6 224,30 Kč,- kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 3 141,56 Kč- smluvního úroku ve výši 23,28 % ročně z částky 19 366,61 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení,- úroku z prodlení 11,75 % ročně z částky 19 366,61 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení,to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 11. 2020 č. , hodnota, uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce – společností , právnická osoba, Žalovaný se v řízení nevyjádřil.2. Soud za splnění podmínek § 115a, § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání a vyhlásil tento rozsudek.3. Soud rozhodl bez jednání v souladu s § 115a o. s. ř. i s judikaturou. Například Ústavní soud v usnesení ze dne 11. 10. 2022 sp. zn. I. ÚS 2368/22 vysvětlil, že „soudu podle ust. § 115a o. s. ř. by zkrátil práva účastníka řízení na poučení soudu podle ust. § 118a o. s. ř. za situace, kdy by účastník řízení dosud nesplnil svou povinnost tvrzení nebo povinnost důkazní a z těchto důvodů příslušný soud nemohl náležitě zjistit skutkový stav věci jen na základě účastníky předložených listin. Taková situace však nenastala. Stěžovatelka okresnímu soudu předložila k prokázání svých tvrzení řadu listinných důkazů, z nichž soud odpovídajícím způsobem zjistil skutkový stav.“. Obdobná situace nastala i v nyní souzené věci. Žalobce unesl břemeno tvrzení a důkazní o tom, z jakých konkrétních údajů ohledně úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobce vycházel, a jaké konkrétní údaje ohledně úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobce ověřoval a jaké naopak neověřoval (viz mj. argumentace a contrario ve vztahu k doplnění žaloby v reakci na výzvu soudu před jednáním dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.) Rozhodnutí zdejšího soudu nespočívá na neunesení břemene tvrzení či důkazního na straně žalobce, nýbrž na zjištěném skutkovém stavu (nejde tak o stav non liquet). Rozhodující skutečnosti ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly žalobcem v žalobě vylíčeny úplně, žalobce k jejich prokázání navrhl odpovídající důkazy; jakým způsobem žalobce provedl posouzení úvěruschopnosti klienta bylo tedy v řízení zjištěno, i když s negativním závěrem o úplnosti, dostatečnosti a řádnosti této činnosti, a proto na základě zjištěného skutkového stavu je nutné žalobu zamítnout, nikoli však pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního (obdobně srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 10. 2022 č. j. , spisová značka, , zejména bod 12. a 15., veřejnosti dostupný např. na www.beck-online.cz, či na https://rozhodnuti.justice.cz/soudnirozhodnuti). Jak ostatně vysvětlil Ústavní soud i v nálezu ze dne 11. 2. 2020 sp. zn. III. ÚS 2440/19, „K projednání věci samé tedy není třeba ve smyslu § 115a o. s. ř. nařídit u soudu jednání, jen jestliže účastníci řízení prostřednictvím jimi předložených listinných důkazů a svých shodných tvrzení unesli břemeno tvrzení a břemeno důkazní a jestliže podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci samé byl těmito důkazy (popřípadě též pomocí shodných tvrzení účastníků) zjištěn skutkový stav věci.“. Ohledně adekvátní interpretace citovaného nálezu soud odkazuje již na shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 47 Co 126/2021-157, na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2024 sp. zn. , spisová značka, (zejména bod 7.), či na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2022 č. j. 11 Co 242/2022-73 (bod 7.).4. Mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , a žalovaným došlo dne 25. 11. 2020 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy (důkaz: smlouvy o úvěru).5. Žalovaný byl podle smlouvy z 25. 11. 2020 povinen splácet dluh částkou 600 Kč týdně v celkem , hodnota, splátkách, počínaje 3. 12. 2020 a poslední splátka dne 20. 1. 2022, zaplatil však toliko částku 11 100 Kč (tvrzení žalobce, které nebylo zpochybněno).6. Právní předchůdce žalobce jako poskytovatel zápůjčky posoudil před jejím poskytnutím schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet dle zákaznické karty. Z ní plyne, že předchůdce žalobce vyšel z tvrzení žalovaného, že žalovaný pracuje jako OSVČ v oboru malířství – natěračství a má čistý příjem měsíčně ve výši 43 000 Kč a že má výdaje na bydlení ve výši 6 000 Kč, další výdaje jakožto osobní (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši 10 000 Kč a zbývající výdaje ve výši 5 500 Kč, tj. celkem výdaje ve výši 21 500 Kč. Předchůdce žalobce měl v dispozici – jakožto doklad o příjmech – daňové doklady a pokladní doklady. Předchůdce žalobce měl k dispozici i čestné prohlášení z 25. 11. 2020, v němž žalovaný uvedl, že splácí 6 000 Kč , jméno FO, za bydlení. Tyto skutečnosti soud zjistil z následujících důkazů: Karta zákazníka, 4 faktury a 4 pokladní doklady a čestné prohlášení.7. Naopak předchůdce žalobce neměl k dispozici před uzavřením smlouvy s žalovaným například bankovní výpisy z účtu žalovaného, výpis ze živnostenského rejstříku, daňové přiznání, nájemní/podnájemní smlouvu, faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO (důkaz: Karta zákazníka v části Dokumenty k věření finanční situace žadatele).8. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 1. 6. 2023 (důkaz: Smlouva o postoupení pohledávek, Příloha č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. 10 ze Seznamu postoupených pohledávek; Oznámení předchůdce žalobce o postoupení pohledávky z 23. 6. 2023 ve smyslu § 1882 odst. 1 o. z.).Právní posouzení9. Soud dospěl k závěru, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“). V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Právní předchůdce žalobce byl osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona).10. Právní předchůdce žalobce a žalovaný spolu uzavřeli dne 25. 11. 2020 v písemné formě smlouvu, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč dne 25. 11. 2020.11. Žalovaný dosud zaplatil věřiteli z této smlouvy o úvěru částku 11 000 Kč.12. Smlouva o úvěru je absolutně neplatná ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jelikož věřitel řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy.13. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).14. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).15. Nejvyšší soud se k podobné otázce (k výkladu obdobného § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru) podrobně vyjádřil například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, . V něm uvedl mj., že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že