47 C 137/2024-42 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 31. 1. 2024 (doručenou soudu téhož dne) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovaným zaplatit částku 66 629 Kč s příslušenstvím, a to za užívání bytu č. , hodnota, situovaného v 2. podlaží budovy na adrese , adresa, , v období 10/2022 až 8/2023 a dále zaplacení nedoplatku 79 905 Kč na službách za rok 2022.2. Soud za splnění podmínek § 115a, § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání pouze na základě předložených listinných důkazů a vyhlásil tento rozsudek.3. Podáním ze dne 25. 7. 2024 vzal žalobce žalobu zpět co do položky nedoplatku na službách za rok 2022, tj. částku 79 905 Kč včetně příslušenství.4. Podle ust. § 96 odst. 2 občanského soudního řádu, platí, že pokud je návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.5. Jednání ve věci samé nebylo v době zpětvzetí žaloby zahájeno, proto mohl soud o zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žaloby rozhodnout bez zjišťování stanoviska žalovaných. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce jako jediný byl toho času oprávněn disponovat řízením jako celkem, a když vzal návrh v daném rozsahu zpět, soud řízení v souladu s ust. § 96 o. s. ř. částečně zastavil (výrok I. tohoto rozsudku).6. Předmětem řízení tedy zůstala:1) neuhrazená náhrada nájemného za říjen 2022 ve výši 6 029 Kč,2) neuhrazená náhrada nájemného za listopad 2022 ve výši 6 029 Kč,3) neuhrazená náhrada nájemného za prosinec 2022 ve výši 6 029 Kč,4) neuhrazená náhrada nájemného za leden 2023 ve výši 6 029 Kč,5) neuhrazená náhrada nájemného za únor 2023 ve výši 6 029 Kč,6) neuhrazená náhrada nájemného za březen 2023 ve výši 6 029 Kč,7) neuhrazená náhrada nájemného za duben 2023 ve výši 6 019 Kč,8) neuhrazená náhrada nájemného za květen 2023 ve výši 6 019 Kč,9) neuhrazená náhrada nájemného za červen 2023 ve výši 6 019 Kč,10) neuhrazená náhrada nájemného za červenec 2023 ve výši 6 019 Kč,11) neuhrazená náhrada nájemného za srpen 2023 ve výši 6 019 Kč,to vše včetně úroků z prodlení v zákonem stanovené sazbě.7. Z výpisu z katastru nemovitostí (pro LV č. , adresa, , kat. úz. , adresa, ) soud zjistil, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba – budova s č. p. , Anonymizováno, - bytový dům.8. Žalobce jako pronajímatel uzavřel dne 11. 1. 2016 s žalovanými jako nájemci smlouvu o nájmu bytu ve shora uvedeném bytovém domě, na základě které žalobce pronajal žalovaným na dobu neurčitou byt č. , hodnota, sestávající ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství, situovaný v 2. podlaží budovy na adrese , adresa, , tj. ve shora uvedeném bytovém domě, jehož žalobce byl i v době uzavření nájemní smlouvy vlastníkem (důkaz: nájemní smlouva).9. Žalovaní byli v prodlení s platbami nájemného a úhradami záloh na služby spojené s užíváním bytu, a to za období od června 2020 (kdy na nájemném uhradili pouze 455 Kč) do července 2020 a dále za období od února 2021 do července 2021, stejně jako s úhradou nedoplatku na službách za rok 2019. Byť byli žalovaní opakovaně upomínáni, dlužné částky řádně neuhradili. Z tohoto důvodu vypověděl žalobce jako pronajímatel nájemní smlouvu dle § 2291 o. z. bez výpovědní doby, a dopisem ze dne 12. 11. 2021, který byl ode dne 19. 11. 2021 uložen na poště a žalovaní byli poštou tohoto dne vyzváni k vyzvednutí výpovědi; proto nejpozději pracovní den následující si žalovaní mohli výpověď vyzvednout na poště a výpověď se tak dostala do sféry jejich dispozice a stala se účinnou a od té doby žalovaní užívají předmětný byt bez právního důvodu. Žalovaní proto i v nyní zažalovaném období užívali byt bez právního důvodu. Vyklizení bytu žalovanými se žalobce domáhal žalobou o vyklizení, žalobě bylo vyhověno rozsudkem Městského soudu v Brně dne 17. 5. 2023 č. j. 36 C 174/2022-42, a žalovaným bylo uloženo vyklidit byt do 15 dnů od právní moci rozsudku. Rozsudek č. j. 36 C 174/2022-42 nabyl právní moci dne 8. 7. 2023. Skutečnosti uvedené v tomto bodě jsou soudu známy z úřední činnosti ve smyslu § 121 o. s. ř. (srov. ostatně informační systém soudu ISAS a řízení vedené mezi stejnými účastníky u zdejšího soudu sp. zn. 36 C 174/2022, 38 C 74/2023 a 119 V 306/2023).10. Částka odpovídající posledně ujednanému nájemnému činila 6 029 Kč m(důkaz: výpočtový list ze dne 1. 7. 2021; výpočtový list ze dne 14. 3. 2023; nájemní smlouva), a proto žalobce důvodně požadoval zaplacení této měsíční částky za říjen 2022 až březen 2023. Pokud v době následující, tj. za dobu od dubna 2023 do srpna 2023, žalobce požadoval částku 6 019 Kč, tj. nižší než posledně ujednané nájemné, soud nemohl překročit žalobní návrh (viz § 153 odst. 2 o. s. ř.); proto i co do požadavku na zaplacení měsíční částky 6 019 Kč za dobu od dubna 2023 do srpna 2023 je žaloba důvodná (viz i text dále). Splatnost nájemného byla dle nájemní smlouvy vždy k poslednímu dni v měsíci, za které se nájemné hradí (důkaz: výpočtový list ze dne 1. 7. 2021; výpočtový list ze dne 14. 3. 2023; nájemní smlouva).11. Podle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.12. Podle § 2246 odst. 1 o. z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.13. Podle § 2295 o. z. pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.14. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a to co do požadavku žalobce na zaplacení náhrady dříve (rozuměno posledně) ujednaného nájemného ve smyslu § 2995 o. z. Nárok žalobce na zaplacení částek náhrady za užívání bytu žalovanými za říjen 2022 až srpen 2023 tak je plně důvodný dle § 2295 o. z. Jedná se celkem o částku 66 269 Kč (viz výrok II.).15. Dále soud vyhověl nároku na přiznání úroků z prodlení v zákonem stanovené sazbě. Protože žalovaní svůj dluh řádně a včas nesplnili, dostali se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobci takto vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky podle § 1970 o. z. ve výši stanovené v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce má právo na zaplacení dříve sjednaného nájemného ve lhůtách splatnosti podle původní nájemní smlouvy z 11. 1. 2016. Koneckonců nejde o závazek z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z. a násl.), ale o závazek ze speciálního právního titulu v podobě zakotvené v § 2295 o. z. (které se použije přednostně před obecnějším § 2291 o. z. a násl.). Podle názoru soudu se tedy zde neuplatní tradiční právní úprava splatnosti bezdůvodného obohacení toliko na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), ale jde o dobu splatnosti závazku podle § 1958 odst. 1 o. z. („Je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.“); čas plnění byl totiž přesně ujednán v nájemní smlouvě (ve spojení s § 2295 o. z.). V nájemní smlouvě měli účastníci sjednanou splatnost nájemného vždy k poslednímu dni v měsíci, tedy žalobce může požadovat úrok z prodlení vždy od prvního dne dalšího měsíce; nezaplatí-li nájemce řádně a včas nájemné (§ 2251 odst. 1 o. z.), je v prodlení (§ 1968 o. z.) a pronajímatel po něm může požadovat úroky z prodlení (§ 1970 věta první o. z.) [viz též např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2059/2018]. Proto žalobci náleží i úroky z prodlení vždy od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, kdy dluh vznikl (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.)16. Lhůta tří dnů k plnění byla stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. (žalobce procesně zavinil zastavení řízení ve smyslu výroku I. tohoto rozsudku částečným zpětvzetím žaloby, aniž by mu žalovaní zaplatili tuto původně žalovanou částku). Žalovaní měli převážný úspěch ve sporu (viz výrok I. a II.), a proto by měli nárok na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Ovšem žalovaným náklady řízení nevznikly, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.