51 C 74/2022-114 — Městský soud v Brně

1. Původní žalobce se žalobou doručenou soudu dne 17.6.2021 domáhal po žalované zaplacení částky 45 674,64 Kč s příslušenstvím. Původní žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu poskytnutí úvěru, na základě, které byl žalované poskytnut ve výši 44 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 078,98 Kč. Strany si sjednaly úrok z úvěru ve výši 12,10 % p.a. Žalovaná porušila své povinnosti, když splátky řádně a včas nehradila, když uhradila celkem pouze částku 3 842,64 Kč [právnická osoba], proto využila svého práva a pohledávku žalované ke dni 23.7.2020 zesplatnila. Ke dni podání žaloby původní žalobce požadoval uhrazení částky 45 674,64 Kč, tj. jistinu ve výši 42 387,59 Kč, obchodní úrok ve výši 2 183,28 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7,65 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6,12 Kč, poplatky za pojištění ve výši 490 Kč a poplatky za upomínku ve výši 600 Kč. Dopisem ze dne 31.5.2021 byla žalované zasílána předžalobní upomínka. 2. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.3.2023 byla postoupena pohledávka žalované z původního žalobce společnosti [právnická osoba] na současného žalobce, kdy bylo soudcem rozhodnuto o procesním nástupnictví na straně žalobce unesením ze dne 20.4.2023, č.j. 51 C 74/2022-76. 3. Podáním doručeným soudu dne 17.5.2023 vzal žalobce žalobu co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 183,28 Kč od 26.5.2021 do zaplacení zpět, soud proto řízení v souladu s ust. § 96 odst. 2 o.s.ř., co do tohoto nároku usnesením ze dne 14.8.2023, č.j. 51 C 74/2022-86, zastavil. Současně žalobce žalobu rozšířil o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 090 Kč od 26.5.2021 do zaplacení a úrok z úvěru ve výši 12,10 % ročně z částky 42 387,59 Kč od 24.7.2020 do zaplacení, soud tedy současně uvedeným rozhodnutím rozhodl také o připuštění změny žaloby. 4. Žalovaná se žalobě nevyjádřila. V souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalované. 5. Soud provedl dokazování čtením podstatného obsahu listinných důkazů, kdy zjistil následující skutečnosti. 6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 19.11.2019 bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě, které byla žalované poskytnuta částka 44 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 078,98 Kč. V rámci smlouvy byl sjednán úrok ve výši 12,10 % ročně. V rámci čl. III odst. 4 smlouvy byly sjednány jednorázové poplatky, kdy poplatek za poslání upomínky činil 600 Kč. 7. Z výpisu z běžného účtu žalované za období 16.11.2019 do 16.12.2019 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu činil – 5728,09 Kč a konečný zůstatek činil – 11 803,36 Kč, přičemž obrat kredit činil 102 600 Kč a obrat debet činil – 108 675,27 Kč. Z výpisu je dále zřejmé, že roční kreditní obrat činil 516 777,01 Kč a roční debetní obrat činil 688 956,49 Kč. Z výpisu bylo dále zjištěno, že žalovaná má opakované výdaje za online sázkové hry, kdy za jeden měsíc utratila za tyto sázkové hry celkem 8 150 Kč, a dále bylo zjištěno, že má žalovaná nesplacený úvěr ve výši 470 412,29 Kč. 8. Z platební historie a výpisů z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaná celkem uhradila částku 3 842,64 Kč. 9. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný bylo zjištěno, že pohledávka žalované byla zesplatněna ke dni 23.7.2020, kdy celková dlužná částka ke dni zesplatnění činila 45 674,64 Kč. 10. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že původní žalobce vycházel z doloženého příjmu žalované a dále z jí tvrzených údajů, kdy provedl kontrolu žalované ve veřejných rejstřících a bankovních a nebankovních registrech. Žalovaná v žádosti uvedla, že její příjem činí 42 658 Kč a příjem celé domácnosti činí 85 000 Kč. Žalovaná je svobodná, bydlí v pronájmů, kde se podílí na polovině nákladů. Výdaje na bydlení, služby, stravu, dopravu a další výdaje žalovaná neuvedla, uvedla pouze výdaje na interní splátky ve výši 6 726,75 Kč a na externí splátky ve výši 17 000 Kč. Původní žalobce při stanovení výše výdajů vycházel ze statistických údajů, kdy si tak stanovil výdaje žalované na částku 10 302,63 Kč. <i>11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>12. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</i> <i>13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>16. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.</i> 17. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 18. Mezi žalovanou a původním žalobcem existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které původní žalobce poskytl žalované částku 44 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 078,98 Kč. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť původní žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce uvedl, že při ověřování schopnosti žalované úvěr splácet vycházel jeho předchůdce z tvrzení žalované, kdy si ověřil její příjem na základě potvrzení o výši příjmů. Pokud jde o výdaje, žalovaná uvedla, že je svobodná, hradí polovinu nákladů na bydlení, bydlí v pronájmu a měsíčně hradí interní splátky ve výši 6 729,75 Kč a externí splátky ve výši 17 000 Kč. V rámci žádosti není zřejmé, kolik činí náklady na bydlení, jaké má žalovaná výdaje na stravu, dopravu či jiné další výdaje, kdy původní žalobce tak vycházel ze statistického modelu a určil výdaje žalované na částku 10 302,63 Kč. Původní žalobce tedy vycházel zejména z tvrzení žalované, kdy si ověřil pouze příjem a s touto informací si naprosto vystačil a pouze si stanovil výdaje na základě statistických údajů a zjevně přehlížel skutečnost, že žalovaná má trvalou adresu na ohlašovně a současně má záporné zůstatky na běžném účtu, vynakládá značné částky na sázkové hry a má půjč