72 C 58/2024-42 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 20.000 Kč s příslušenstvím. Mezi právním předchůdcem žalobce, původním věřitelem společností , právnická osoba, , a žalovaným měla být uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se na základě předmětné smlouvy o úvěru, jehož doba trvání byla stanovena jako neurčitá, měl zavázat k uhrazení celkové částky spolu s úrokem ve sjednané výši v pravidelných měsíčních splátkách k určenému dni splatnosti a zaplacením zbytku celkové částky právnímu předchůdci žalobce nejpozději ke dni ukončení příslušné smlouvy. Následně byla původním věřitelem pohledávka postoupena na společnost , právnická osoba, ., a na základě doložené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 3. 2023 byla na žalobkyni postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Žalovaný, ačkoliv k tomu byl mimo jiné písemně vyzván právním zástupcem žalobkyně, dlužnou částku žalobci dosud neuhradil.2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil.3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil, žalobkyně na výzvu soudu vyjádřila svůj souhlas) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci.5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným byla uskutečněna formou prostředků komunikace na dálku smluvní jednání, která měla směřovat k uzavření smlouvy o úvěru. Na základě uvedeného smluvního jednání právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , poukázal dne 22. 3. 2022 ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalovaného částku 20.000 Kč, což žalobkyně dokládá předložením listinného důkazu v podobě potvrzení o provedené platbě. Po dvojím postoupení předmětné pohledávky se oprávněným z této pohledávky v červnu 2023 stala společnost , právnická osoba, ., tedy žalobkyně, přičemž její právní zástupce žalovanému dne 22. 6. 2023 zaslal předžalobní výzvu, ve které jej vyzýval k úhradě žalované částky. Žalovaný však ani po této výzvě, ani po podání žalobního návrhu nezaplatil ničeho.6. Věc byla s ohledem posouzena dle zákona, č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), účinného od 1. 1. 2014,7. Podle § 547 OZ musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu, přičemž v souladu s § 580 odst. 1 OZ je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 OZ pak stanovuje, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.8. Z návrhu na uzavření smlouvy musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí (§ 1731 OZ), přičemž osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou (§1740 odst. 1 OZ).9. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Z hlediska právního posouzení se soud zabýval existencí platně uzavřené smlouvy o úvěru, a to z toho důvodu, že byl soudu předložen listinný důkaz, a sice nedatovaná a nepodepsaná smlouva o spotřebitelském úvěru mezi původním věřitelem a žalovaným. Z pohledu soudu však nebylo v tomto řízení na základě předložených listinných důkazů dostatečně a v potřebné míře prokázáno, že došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru mezi původním věřitelem a žalovaným, neboť nelze na základě označených důkazů dovodit, že žalovaný dostatečným způsobem projevil vážnou vůli smlouvu uzavřít, resp. jí být vázán ve smyslu § 1731 a 1740 OZ. Zároveň není dle soudu ani možné ověřit splnění všech dalších náležitostí pro uzavření platné úvěrové smlouvy se spotřebitelem, které předpokládá jak zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění, tak ani zvláštní úprava, tzv. finančních služeb obsažená v § 1841-1851 OZ.11. Co se týče samotného poskytnutí, resp. poukázání finančních prostředků ve výši 20 000 Kč ze strany původního věřitele na bankovní účet žalovaného, má naopak soud za prokázané kromě jiného na základě předloženého potvrzení o provedené platbě ze dne 22. 3. 2022, že ze strany původního věřitele došlo k poskytnutí finančních prostředků ve prospěch žalovaného. Soud tak posoudil projednávaný případ dle pravidel o bezdůvodném obohacení a dospěl k závěru, že se jedná o plnění bez právního důvodu, neboť se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a žalobkyně tak má nárok na vydání příslušných finančních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 OZ. Ostatně žaloba byla ze strany žalobkyně podána s tím, že se v případě žalobou uplatněného nároku domáhá plnění z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, nikoliv z titulu nesplnění smluvní povinnosti. Soud tak žalobě v celém rozsahu vyhověl.12. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení (§ 1970 OZ), neboť žalovaný se do prodlení dostal marným uplynutím lhůty stanovené k zaplacení v předžalobní upomínce ze dne 22. 6. 2023. Lhůta k zaplacení uplynula žalovanému dne 26. 6. 2023, žalobkyně v návrhu žaloby požadovala příslušenství od 3. 7. 2023, tedy po uplynutí 10 dnů od odeslání předžalobní upomínky. Soud proto žalobci přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 3. 7. 2023, a to v zákonné výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb.13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2.252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 14b odst. 1, 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20.000 Kč, sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 252 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.).14. Na základě výše uvedených zjištění a závěrů tedy soud rozhodl tak, jak je nadepsáno ve výroku tohoto rozhodnutí.