94 C 17/2024-44 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24. 10. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku ve výši 39 111,19 Kč s příslušenstvím jakožto dlužné částky za nesplacený úvěr.2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tato skutková zjištění (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.):3. Účastníci uzavřeli dne 2.8.2021 rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě, které byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Součástí rámcové smlouvy byly obchodní podmínky, kde se žalovaný zavázal udržovat na běžném účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby a v případě, že se dostane do záporného zůstatku tak zaplatí dlužnou částku do 5 pracovních dnů (obchodní podmínky). Žalovaný se ovšem dostal do záporného zůstatku ve výši 1 000 Kč (výpis z účtu ze období 9.8.2023 – 23.10.2023). Žalobkyně tak dne 2.11.2023 vyzvala žalovaného k zaplacení (výzva ze dne 18.9.2023 včetně dokladu odeslané pošty).4. Účastníci uzavřeli dne 1.8.2022 dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě č. , hodnota, , na základě, kterého žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 51 000 Kč, č. , IBAN, , a to s úrokem 17,90 % (dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě). Ke schválení úvěru došlo dne 2. 8. 2022. Strany si sjednaly měsíční splátky ve výši 2 174 Kč po dobu 33 měsíců, kdy částka 2 000 Kč připadala na jistinu a částka 174 Kč na pojištění. Celkově se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku ve výši 65 241,18 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný zaplatil částku 20 001,06 Kč na úvěr a částku 1 227,06 Kč na pojistné, tj. celkem částku 21 228,12 Kč.5. Při prověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela Airbank a.s., z údajů, který žalovaný uvedl v žádosti o úvěr. Žalovaný měl příjem 27 000 Kč, byl svobodný, bydlel v nájmu (6 500 Kč) a měl další výdaje ve výši 4 000 Kč. Airbank a.s., dále žalovaného prověřovala lustrací v dostupných interních a externích databází. Žalobkyně ani netvrdila, že by konkrétní žalovaným uvedené příjmy a výdaje ověřovala.6. Právním posouzením věci dospěl soud k těmto závěrům:7. Žalobkyně jakožto banka uzavřela s žalovaným jakožto majitelem smlouvu o běžném účtu, v níž se banka zavázala zřídit účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet (§ 2662 an. občanského zákoníku a násl.). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezajistil na běžném účtu dostatek peněžních prostředků k úhradě svých závazků, tj. i k úhradě sjednaných služeb (vedení účtu apod.) vznikl bance nárok na zaplacení nepovoleného debetního zůstatku na účtu. Soud proto žalobě výrokem I. (co do záporného zůstatku na účtu) vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).8. Ohledně smlouvy o spotřebitelském úvěru se soud nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda Airbank a.s. jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného – dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39), neboť pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-449-13). Právní předchůdkyně žalobkyně však příjmy ani výdaje žalovaného nijak neprověřovala. Žalobkyně vycházela pouze z příjmů žalovaného, které sice nebyly úplně nízké, aniž jejichž výši jakkoliv prověřila, a zejména, aniž by je porovnala s prověřenými výdaji žalovaného. Na základě takových údajů nebylo možné při uzavírání smlouvy učinit žádné závěry o tom, zda byl žalovaný úvěruschopný, o tom jaké jsou jeho reálné poměry (obdobně rozhodnutí Krajského soudu v Brně č.j. 74 Co 182/2021- 137 ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 94 C 14/2019).9. Pokud tedy byla následně mezi společností Airbank a.s. jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva (§ 2395 občanského zákoníku) je tato smlouva neplatná pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 9 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).10. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění žalobkyně odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které žalobkyně poskytla žalovanému ve výši 51 000 Kč, hledět nikoli jako na plnění žalobkyně ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že žalovaný již zaplatil částku 21 228,12 Kč, činí bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak pouze částku přiznanou částku 29 771,88 Kč. Soud proto výrokem II. žalobě co do jistiny vyhověl pouze částečně.11. Vzhledem k tomu, že úprava § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, vycházel soud co do lhůty k plnění z toho, že žalovaný není povinen vrátit ihned, ale až v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Mezi účastníky nebyla lhůta k plnění dlužné jistiny ujednána. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní. Soudu nejsou známy sociální a majetkové poměry žalovaného na základě, kterých by bylo možno stanovit lhůtu k plnění. Soud tak měl za přiměřenou lhůtu třiceti dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona).12. Výrokem III. soud zamítl žalobu co do zbývající jistiny 8 339,31 Kč (rozdíl žalované částky 39 111,19 Kč a výrokem II. přiznané částky 29 771,88 Kč), a to včetně příslušenství (úroků, úroků z prodlení), na které žalobkyně z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru neměla nárok. Účelem zákona o spotřebitelském úvěru je totiž postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích.13. Výrokem IV. nepřiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, neboť po vyčíslení žalovaného příslušenství by žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).