17 C 307/2024-19 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3.9.2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 93.687,65 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně podanou žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, byla uzavřena dne 26.5.2022 smlouva o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě uzavřené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 90.000 Kč, který se žalovaná zavázala společně s příslušenstvím v měsíčních splátkách. Žalovaná však sjednanou částku řádně a včas nezaplatila, dostala se do prodlení, kdy uhradila toliko 51.308,89 Kč. Jistina činí částku ve výši 81.680,87 Kč. Dále žalobkyně dále požaduje částku na kapitalizovaném úroku částku ve výši 10.802,57 Kč, dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6.262,38 Kč, dále zákonný úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 82.580,87 Kč do 30.1.2024 do zaplacení a úrok ve výši 26,16% ročně z částky 81.680,87 Kč do 30.1.2024 do zaplacení. Pohledávka byla žalobkyni postoupena s účinností ke dni 29.1.2024, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29.1.2024, což bylo žalované oznámeno. Dlužné částky žalovaná nezaplatila ani na základě předžalobní výzvy ze dne 29.7.2024.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu.5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, a žalovanou byla uzavřena dne 26.5.2022 smlouva o úvěru č. , hodnota, jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Na základě uzavřené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 90.000 Kč, který mohla čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná se zavázala úvěr ve výši 90.000 Kč a dále příslušenstvím úvěru, a to úrok ve výši 42% ročně tj. celkem 112.337,28 Kč uhradit, a to měsíčních minimálních platbách s tím, že informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které je povinna hradit bude žalované sdělen každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb. RPSN činilo 51,96%. Dále bylo zjištěno, že žalovaná měla potvrdit, že poskytla právnímu předchůdci žalobkyně úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Uvedené bylo zjištěno z předmětné smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 26.5.2022 vč. smluvních podmínek, dokad totožnosti žalované.6. Z výzvy k úhradě ze dne 16.7.2023 bylo zjištěno, že žalovaná byla upozorněn na možnost zesplatnění.7. Z přehledu plateb ke smlouvy č. , hodnota, byla zjištěno, že žalovaná postupně čerpala poskytnutý úvěr, kdy celkem uhradila částku ve výši 51.308,89 Kč.8. Následně dne 29.1.2024 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou ve výši 97.277,14 Kč dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, , což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 29.1.2024. Uvedené bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.1.2024 vč. přílohy a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29.1.2024 vč. poštovního podacího archu.9. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 29.7.2024 bylo zjištěno, že žalovaná, a to nejpozději do 13.8.2024, byla vyzvána k úhradě částky ve výši 127.817,55 Kč, kdy dlužná jistina dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, činí částku ve výši 81.680,87 Kč. Žalovaná byla upozorněna na možnost soudního vymáhání pohledávky a vznik dalších nákladů. Předžalobní výzva byla žalované odeslána prostřednictvím České pošty s.p. dne 29.7.2024. Uvedené bylo zjištěno předmětné výzvy vč. poštovního podacího archu.10. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.11. Dle ust. § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.12. Dle ust. § 421 odst. 1 občanského zákoníku za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.13. Podle § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.14. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.15. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.20. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s ust. § 1879 násl. občanského zákoníku žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu.21. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 26.5.2022. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.22. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobkyně rezignoval na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného tj. nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného spl