20 C 118/2025-21 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 13. 5. 2025 domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 14 496 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . a žalovanou.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval soud žalovanou, aby sdělila soudu, zda souhlasí s projednáváním věci bez nařízení jednání. Žalovaná na výzvu nereagovala a k návrhu se nevyjádřila. V souladu s výše uvedeným ustanovením soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.3. Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Mezi společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . a žalovanou byla uzavřela smlouva o spotřebitelském úvěru na částku 10 000 Kč dne 30. 1. 2024 (důkaz smlouvou číslo č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ). Podle specifikace spotřebitelského úvěru je doba trvání úvěru 30 dnů, splatný dne 29. 2. 202 jednorázově a žalovaná byla povinna vrátit 14 285,99 Kč, kdy zápůjční úroková sazba je 36 % ročně a RPSN 7569,07 %. Žalovaná ničeho neuhradila. Platba na účet žalované byla provedena ve výši 10 000 Kč dne 30. 1. 2024 (důkaz potvrzení o provedené odchozí platbě). Nárok byl postoupen ze společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . na žalobce dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 3. 2025 (důkaz smlouvu včetně seznamu postoupení pohledávek). Tímto je prokázána aktivní legitimace žalobce. Oznámení žalované bylo učiněno dopisem ze dne 6. 4. 2025, předžalobní výzva byla žalované zaslána dopisem ze dne 6. 4. 2025 (důkaz dopisem včetně podacího lístku , právnická osoba, ).4. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Při posouzení nároku soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce žádným způsobem nezkoumal schopnost žalované úvěr splácet, a proto uzavřenou smlouvu považuje soud za neplatnou a přiznal žalobci pouze nárok z titulu bezdůvodného obohacení žalované s povinností vrátit zapůjčenou jistotu ve výši 10 000 Kč.10. S ohledem na shora uvedené a vzhledem k právnímu posouzení věci pak soud ve zbývající částce žalobu jako nedůvodnou zamítl, když smlouva byla shledána neplatnou a tento nárok žalobce je z tohoto důvodu zcela neoprávněný.11. Nedůvodným je žalobcem požadovaný zákonný úrok z prodlení. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a odst. 2 ZoSU však představuje lex specialis k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upraveném v obecném občanském zákoníku, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Smyslem § 87 ZoSU je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 tohoto zákona výrazem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu § 87 odst. 1 citovaného nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Za situace, kdy mezi účastníky nedošlo k dohodě o splatnosti dosud nezaplacené jistiny úvěru (taková dohoda nebyla ani tvrzena), splatnost nároku na vrácení jistiny úvěru určí (až) soud svým rozhodnutím (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Už z logiky věci (až) soudem určená splatnost nemůže nastat před soudním rozhodnutím a dlužník tak nemůže být v prodlení dříve, než splatnost určil soud svým rozhodnutím. Mezi účastníky nebyla sjednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaná je nekontaktní; na výzvy soudu ani žalobce nereaguje a soudu tak nejsou známy její majetkové a výdělkové poměry, na jejíchž základě by pak bylo možné stanovit splatnost nevrácených jistin a určit způsob jejich splácení. Soud zamítl nárok žalobce na uhrazení zákonného úroků z prodlení a uložil žalované zaplatit žalobci přiznané částky do 15 od právní moci tohoto rozhodnutí12. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný ohledně částky v celkové výši 10 000 Kč, neúspěšný byl však ohledně částky 4 496 Kč. Žalobce proto měl úspěch v 67,98 % z celkového předmětu řízení, žalovaný v 31,02 %, a proto má žalobce právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 38 %. Žalobci vznikly v souvislosti s řízením náklady spočívající v úhradě za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, úhradě 3 úkonů právní pomoci advokáta po 400 Kč podle ustanovení §14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“) a to za převzetí a příprava věci, podání žaloby, výzvu k plnění, v úhradě 3 paušálních částek po 100 Kč. Uvedené částky, vyjma soudního poplatku, byly podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. zvýšena o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, tedy o 21 %. Žalobci tak vznikly náklady ve výši 2 815 Kč, přičemž 38 % z této částky pak činí 1 070 Kč a tuto částku je žalovaná povinna podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobce.