2115 C 15/2024-143 — Městský soud v Brně

1. Žalobou došlou soudu dne 19. 12. 2024 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z této částky za dobu od 16. 10. 2024 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 8. 11. 2018 smlouvu o obchodním zastoupení, přičemž v období od 19. 3. 2020 do 31. 1. 2022 byl žalovaný registrována u České národní banky (dále jen „ČNB“) v pozici vázaného zástupce samostatného zprostředkovatele spotřebitelského úvěru žalobce. Žalovaný v průběhu smluvního vztahu s žalobcem porušil zákonné i smluvní povinnosti, konkrétně článek II. odst. 1. písm. a), písm. f), odst. 5 smlouvy o obchodním zastoupení a vnitřní směrnici žalobce SÚ/1/2017/1 – Pravidla zprostředkování spotřebitelského úvěru. Dne 9. 5. 2023 vydala ČNB jako správní orgán prvního stupně rozhodnutí č. j. 2023/54846/570, kterým uznala žalobce výrokem A. rozhodnutí vinným tím, že jako samostatný zprostředkovatel spotřebitelského úvěru prostřednictvím jednání svého vázaného zástupce, společnosti , Jméno žalovaného, ., IČO , IČO, , tj. žalovaného, za něž dle ustanovení § 35 zákona o spotřebitelském úvěru odpovídá: i) v období od 29. 10. 2020 do 4. 1. 2021 v případě 5 zákazníků nezohledňoval práva a zájmy spotřebitele, když těmto zákazníkům doporučil produkt, který kombinoval zprostředkování spotřebitelského úvěru a současně investici ve formě poskytnutí zápůjčky či úpisu dluhopisů společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , a/nebo poskytnutí zápůjčky či úpisu dluhopisů jejím dceřiným společnostem, přičemž vytvořil ve spotřebiteli dojem, že toto řešení je výhodné z důvodu snížení anuitní splátky spotřebitelského úvěru o vyplácený výnos z této investice. V důsledku tohoto doporučení zprostředkoval spotřebiteli vyšší spotřebitelský úvěr, než spotřebitel k dosažení svých cílů požadoval, a to navíc s vědomím a záměrem, že část finančních prostředků, které spotřebitel prostřednictvím sjednaného spotřebitelského úvěru získal, bude použita právě na danou investici; ii) v období od 30. 6. 2020 do 31. 1. 2022 komunikoval se spotřebiteli způsobem, který byl v rozporu s ustanovením § 77 zákona o spotřebitelském úvěru, když používal v rámci volně přístupných propagačních sdělení na internetových stránkách vázaného zástupce www.fndfinance.cz a v podcastech veřejně přístupných na internetových stránkách www.youtube.com nejasné, zavádějící a klamavé informace spočívající v zamlčení podstatné informace týkající se skutečné povahy nabízených produktů, která spočívala v navýšení jistiny zprostředkovávaného spotřebitelského úvěru za účelem rizikové investice ve formě poskytnutí zápůjčky či úpisu dluhopisů společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , a/nebo poskytnutí zápůjčky či úpisu dluhopisů jejím dceřiným společnostem; čímž dle ČNB žalobce prostřednictvím jednání žalovaného porušil: ad i) povinnost zohledňovat práva a zájmy spotřebitele podle ustanovení § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru; ad ii) zákaz používat nejasné, nepravdivé, zavádějící nebo klamavé informace při komunikaci se spotřebitelem podle ustanovení § 77 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru; čímž se dle ČNB žalobce prostřednictvím jednání žalovaného dopustil ad i) přestupku podle ustanovení § 153 odst. 1 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru; ad ii) přestupku podle ustanovení § 153 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, za což byla žalobci uložena ze strany ČNB pokuta podle ustanovení § 153 odst. 2 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru ve výši 1 500 000 Kč. Žalobce podal proti rozhodnutí ČNB rozklad, napadené rozhodnutí bylo dne 21. 9. 2023 rozhodnutím o rozkladu č.j.:2023/122806/CNB/110 potvrzeno. Žalobce uloženou sankci dne 17. 10. 2023 zaplatil. Žalobce utrpěl újmu v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného, který porušil zákonné i smluvní povinnosti. Nahrazení vzniklé újmy z 2/3 se žalobce domáhá touto žalobou, když na základě předžalobních výzev žalovaný neplnil.2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Nárok žalobce považoval za neoprávněný, nevyplývající z žádného ustanovení smlouvy uzavřené mezi účastníky. Obecná ustanovení smlouvy obsahující odkaz na povinnost vázaného zástupce vykonávat činnost poctivě, s vynaložením odborné péče, v dobré víře a v souladu s obchodním zájmem žalobce neumožňují uplatnit nárok na náhradu újmy v podobě pokuty bez dalšího zkoumání ostatních skutečností. O obecnou odpovědnost za škodu způsobenou porušením smluvních povinností se v tomto případě nejedná. Odpovědnost žalobkyně podle § 35 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je odpovědností objektivní, u níž není při posuzování spáchání přestupku zkoumáno a zohledněno zavinění. Tato odpovědnost ve vztahu k podřízeným subjektům vychází z povahy činnosti vázaného zástupce, který zastupuje samostatného zprostředkovatele jako subjekt nadřízený. Samostatný zprostředkovatel spotřebitelského úvěru má tak objektivní odpovědnost za své podřízené subjekty – vázané zástupce. Stejný předpis upravuje i samostatnou odpovědnost vázaných zástupců, která v konkrétním případě byla vůči žalovanému uplatněna v rámci samostatného správního řízení sp. zn. Sp/2021/336/573, vedeného ČNB, jenž předcházelo udělení pokuty žalobci. V tomto řízení byla žalovanému udělena pokuta 300 000 Kč, kterou uhradil. Vyhovění žaloby by pro žalovaného znamenalo, že by byl sankcionován dvakrát za totéž, bylo by v rozporu se zásadou ne bis in idem. Dále žalovaný poukázal na body 37-47 rozhodnutí ČNB č.j. 2023/54846/570, podle kterých nebyly na straně žalobce naplněny liberační důvody, neboť žalobce zanedbal systém kontroly vázaného zástupce ohledně těch povinností, k jejichž porušení následně došlo. V této souvislosti žalovaný poukazoval na nutnost aplikace ustanovení o spoluzavinění žalobce. Současně odkazoval na bod 169 rozhodnutí ČNB č.j. 2023/54846/570 s tím, že uložená pokuta 1 500 000 Kč je individualizovanou správní sankcí za konkrétní chování žalobce a nelze ji přičíst žalovanému bez smluvního ujednání.3. Soud při zjišťování skutkového stavu vyšel jednak ze shodných skutkových tvrzení účastníků a dále z provedených důkazů a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěrům.4. Shodným tvrzením účastníků a smlouvou o obchodním zastoupení ze dne 8. 11. 2018 bylo prokázáno, že žalobce jako zastoupený a žalovaný jako obchodní zástupce se v čl. I. smlouvy dohodli, že žalovaný bude pro žalobce dlouhodobě vyvíjet činnost směřující k uzavíraní smluv o pojištění, k uzavírání smluv penzijních produktů, k uzavírání smluv o poskytnutí hypotečního úvěru, k uzavírání dalších produktů v nabídce žalobce a k vyhledávání zájemců o sjednání produktů v nabídce žalobce. V souvislosti s výkonem činnosti se žalovaný zavázal v článku II. odst. 1. písm. a) vykonávat činnosti dle čl. I. smlouvy poctivě, s vynaložením odborné péče, v dobré víře, v souladu s obchodním zájmem žalobce. Žalovaný se dále zavázal řídit pokyny žalobce a finančních institucí, s nimiž byl seznámen. V čl. II. odst. 1. písm. f) se žalovaný zavázal vyžádat si předchozí souhlas žalobce k reklamě a propagaci své činnosti spojené s obchodní firmou nebo logem žalobce. V čl. II. odst. 5. smlouvy si účastníci dohodli, že žalovaný není oprávněn vybírat od klientů jakékoliv částky (úhrady) ke smlouvám uvedeným v čl. I. smlouvy.5. Z vizitky subjektu u ČNB soud zjistil, že žalovaný byl registrován ČNB jako vázaný zástupce samostatného zprostředkovatele spotřebitelského úvěru žalobce.6. Z rozhodnutí ČNB ze dne 9. 5. 2023 č.j.: 2023/54846/570 ve spojení s rozkladem podaným žalobcem ze dne 23. 5. 2023 a rozhodnutím ČNB o rozkladu ze dne 21. 9. 2023 č.j.: 2023/122806/CNB/110 soud zjistil, že žalobce byl uznán vinným, že jako samostatný zprostředkovatel spotřebitelského úvěru prostřednictvím jednání svého vázaného zástupce – žalovaného, za kterého odpovídal, v období od 29. 10. 2020 do 4. 1. 2021 v případě 5 zákazníků nezohledňoval práva a zájmy spotřebitele, když těmto zákazníkům doporučil produkt, který kombinoval zprostředkování spotřebitelského úvěru a současně investici ve formě poskytnutí zápůjčky či úpisu dluhopisů společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , a/nebo poskytnutí zápůjčky či úpisu dluhopisů jejím dceřiným společnostem, přičemž vytvořil ve spotřebiteli dojem, že toto řešení je výhodné z důvodu snížení anuitní splátky spotřebitelského úvěru o vyplácený výnos z této investice. V důsledku tohoto doporučení zprostředkoval spotřebiteli vyšší spotřebitelský úvěr, než spotřebitel k dosažení svých cílů požadoval, a to navíc s vědomím a záměrem, že část finančních prostředků, které spotřebitel prostřednictvím sjednaného spotřebitelského úvěru získal, bude použita právě na danou investici, tím porušil povinnost zohledňovat práva a zájmy spotřebitele podle ustanovení § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dopustil se tak přestupku podle § 153 odst. 1 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru. Stejným rozhodnutím byl žalobce uznán vinným, že jako samostatný zprostředkovatel spotřebitelského úvěru prostřednictvím jednání svého váza