238 C 17/2025-42 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 4. 6. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit částku 16.157 Kč s příslušenstvím a k náhradě nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce uzavřel s žalovaným na straně dlužníka dne 17. 4. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobci úvěr spolu s úrokem ve výši 84,02% ročně, a to formou 24 měsíčních splátek po 872 Kč. Žalovaný žalobci zaplatil 6 splátek po 872 Kč v období od 12. 5. 2023 do 12. 10. 2023. Žalobce marně žalovaného vyzýval k uhrazení dlužné částky, požaduje také smluvní pokutu, další úroky z prodlení a úrok z úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 17. 4. 2023 a z oznámení o schválení úvěru ze dne 17. 4. 2023 soud zjistil, že mezi žalobcem a žalovaným měla být uzavřena smlouva, na základě které měl žalobce poskytnout žalovanému částku 10.000 Kč, kterou měl žalovaný žalobci vrátit v celkové výši 20.928 Kč, a to formou 24 měsíčních splátek po 872 Kč. Dohodnutá úroková sazba činila 84,02% ročně, roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 125,25%.5. Dle předsmluvního formuláře, z výpisu z běžného účtu žalovaného ze dne 2. 1. 2023, 1. 2. 2023, 1. 3. 2023 a 1. 4. 2023, z výpisu z registru SOLUS, z kopie občanského průkazu žalovaného, z výpisu NRKI, z informací pro klienta, z karty klienta, z výpisu ze seznamu ČNB soud zjistil, jakým způsobem žalobce zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr řádně a včas, žalovaný dle hodnoty skóre 324 spadá do kategorie 2 rizikovosti úvěru (menší riziko, lepší segment klientů).6. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 10.000 Kč.7. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný zaplatil žalobci v období od 17. 5. 2023 do 17. 10. 2023 šest splátek po 872 Kč.8. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek předžalobní výzvou ze dne 11. 6. 2024.9. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil žádné další pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti.10. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Dle ust. § 419 OZ spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.12. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 31. 12. 2023 (dále jen „ZoSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Dle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.17. Podle ust. § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.18. Soud zkoumal ex officio splnění povinnosti žalobce zkoumat úvěruschopnost spotřebitele v souladu s § 87 odst. 1 ZoSU.19. Žalobce v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházel z toho, že měl vlastní měsíční příjem ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, , a to v únoru 2023 v částce 10.238 Kč, v březnu 2023 v částce 29.331 Kč. Z dalších předložených důkazů (z důkazů uvedených v odstavci 5 rozsudku) nijak nevyplývá, že by žalobce jakkoliv ověřoval výdaje žalovaného. Soudu je z úřední činnosti známo, že úvěrové produkty poskytované bankami mají nižší úroky a poplatky než produkty poskytované žalobcem. Nelze tedy vyloučit, že osoba, která zvolí k financování svých potřeb produkty žalobce, tak může činit i proto, že jí běžný bankovní úvěr z důvodu nízké bonity není přístupný. Žalobce by si měl být této skutečnosti vědom a úvěruschopnost svých zákazníků posuzovat pečlivě a komplexně, aby rozptýlil jakékoli případné pochybnosti. Žalobce tyto výdaje žalovaného přesto žádným způsobem neověřil, např. nájemní smlouvou k bytu, inkaso či SIPO. Z uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobce poměry žalovaného do hodnocení klienta sepsal formálně, aniž by se zabýval prověřením příjmů a zejména výdajů žalovaného a tyto položky pak v souhrnu srovnal tak, aby z nich nemohl jinak, než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit uzavřít úvěrovou smlouvu a platit předpokládané splátky.20. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že žalobce se měl podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39) ohledně příjmů žalovaného za delší časové období a zejména pak vůbec příjmů a výdajů žalovaného. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje.21. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce se pouze formálně spokojil s příjmy a tvrzenými výdaji, kdy prověřováním výdajů žalovaného se vůbec nezabýval. Přitom právě příjmovou i výdajovou stránku úvěrované osoby má věřitel povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnání příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji dlužníka a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný úvěr řádně splácet. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce dostatečně neprověřil výdaje žalovaného a nehodnotil všechny dostupné informace o žalovaném ve svém souhrnu.22. Soud je toho názoru, že smlouva o spotřebitelském úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána, když žalobce neprokázal, že při uzavírání úvěrové smlouvy mezi žalobcem jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 87 odst. 1 ZoSU). Tato smlouva by byla dále alespoň částečně neplatná i pro lichvářské chování (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1993/2001), neboť ve smlouvě byl původně sjednán po započítání veškerých poplatků za sjednání smlouvy či za administrativní činnost, když se dle výše poplatků jedná zcela zřejmě o další příjem věřitele z úvěru, tedy úroku, úrok a další příslušenství (RPSN) ve výši 125,25 %, kdy soudu je z jeho činnosti známo, že v rozhodném období se obvyklý úrok za daný typ úvěrů pohyboval kolem 20 % ročně.23. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění žalobce odpadl (smlouva o úvěru je neplatná), je třeba na plnění, které žalobce měl poskytnout žalovanému (úvěr ve výši 10.000 Kč), hledět nikoli jako na plnění žalobce ze smlouvy ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 87 ZoSU a § 2991 OZ).24. Žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky bez právního důvodu, které však žalovaný dosud zcela nevrátil a vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení. Ž