33 C 230/2024-32 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 17. 5. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 10 433,53 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení s odůvodněním, že žalobce na základě smlouvy ke službě , Anonymizováno, ze dne 13. 2. 2018 a smlouvy o splátkovém limitu ze dne 22. 1. 2023 poskytl žalovanému úvěr ve výši 13 275,76 Kč, žalovaný však dosud žalobci dlužnou částku nevrátil. Žalobce marně vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z předložených listinných důkazů, a to smlouvy o službě , Anonymizováno, účet ze dne 10. 2. 2018, smlouvy o splátkovém limitu ze dne 22. 1. 2023, přílohy ke smlouvě o splátkovém limitu ze dne 22. 1. 2023, všeobecných obchodních podmínek žalobce, dokumentu – registrační proces, dokumentu – výklad pojmů, ceníku žalobce, vyúčtování za leden 2023 až květen 2023, fotografie OP žalovaného, výzvy k úhradě dluhu ze dne 19. 3. 2024, včetně potvrzení podání, soud zjistil následující skutkový stav:4. Žalobce předložil soudu žalovaným nepodepsanou smlouvu ke službě , Anonymizováno, účet, na základě které měl poskytnout žalovanému službu – zaplacení cen zboží a služeb zakoupeného žalovaným až do výše určeného limitu, které měl žalovaný následně zaplatit žalobci v rámci následujícího měsíčního vyúčtování spolu s poplatky za poskytnutí služby, vedení účtu a poplatek za prodlení dle ceníku žalobce. Dále žalobce předložil soudu žalovaným fyzicky nepodepsanou smlouvu o splátkovém limitu, na základě které žalobce žalovanému poskytnul revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 32 000 Kč, které se žalovaný zavázal žalobci vrátit formou měsíčních splátek ve výši 2 977,23 Kč spolu s úrokem 22,9 % ročně a poplatky dle ceníku žalobce. Smlouva obsahuje v kolonce podpisu žalovaného vytištěné jméno žalobce. Z přílohy ke smlouvě o splátkovém limitu vyplynulo, že žalovaný měl čerpat jistinu ve výši 2 461,99 Kč, která mu byla rozložena do 4 splátek s úrokem ve výši 57,30 % ročně. Příloha opětovně obsahuje v kolonce podpisu žalovaného vytištěné jméno žalobce. Z vyúčtování za období leden 2023 až květen 2023 vyplynulo, jaké v tomto období měl žalobce za žalovaného platit ceny a jaké mu za to měl žalobce vyúčtovat poplatky. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužné částky 12 038,39 Kč výzvou ze dne 19. 3. 2024.5. Z ostatních důkazních prostředků soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ust. § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.8. Podle ust. § 2048 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.9. Podle ust. § 1813 OZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.10. Podle ust. § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce tvrdil, že prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku – prostřednictvím registrace online účtu, resp. přes sms byly uzavřeny výše uvedené smlouvy. Z žádného z předložených důkazů však nevyplynulo, že by konkrétně žalovaný se smlouvami souhlasil (akceptoval návrh) a svou činností na smlouvu připojil svůj, byť prostý, elektronický podpis. Smlouva ke , Anonymizováno, účtu není opatřena žádným, ani prostým elektronickým, podpisem. Smlouva o splátkovém limitu není žalovaným fyzicky podepsána ani zde není možnost jednoznačného určení osoby, která měla data, která žalobce vydává za prostý elektronický podpis, ke smlouvě připojit. Důvod pochybovat o podpisu smlouvy vzbuzuje rovněž skutečnost, že úplně stejný, strojově natištěný „podpis“ se nachází na příloze smlouvy o splátkovém limitu. V obou případech se jednalo o smlouvy o úvěru uzavřené mezi spotřebitelem a podnikatelem, které měly mít ze zákona písemnou formu. Ke splnění povinnosti důkazní nebyl žalobce soudem na jednání vyzván podle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., neboť se jednání soudu nezúčastnil, a proto nemohl být takto soudem poučen.12. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (§ 18 odst. 1 věta první o.s.ř.). Navíc je třeba připomenout, že řízení bylo skončením prvního jednání ve věci koncentrováno podle § 118b odst. 1 o.s.ř. a žalobce by v případě odročení jednání už poté nemohl uvádět další rozhodné skutečnosti ani označovat další důkazy k jejich prokázání (s nepatrnými výjimkami uvedenými v § 118b odst. 1 věta třetí o.s.ř.).13. Nutnost blíže zkoumat prosté elektronické podpisy vyplývá již z jejich povahy – jakýchkoliv dat připojených ke smlouvě, které účastník používá k podpisu. Obecně písemnost smlouvy vyžaduje smlouvu sepsanou na fyzickém podkladu, který je pak stvrzen účastníky podpisem. Obsah smlouvy je pak (v teoretické rovině) neoddělitelný od podpisů. Na obdobném principu funguje kvalifikovaný elektronický podpis, který přes státem uznanou certifikační autoritu identifikuje osobu, která podpis na určitý dokument připojila, a zaručuje integritu dat a podpisu (že se podepsaná data od podpisu nezměnila). Nároky na smlouvu uzavřenou prostředky elektronické komunikace by měly pro fikci písemnosti dle ust. § 561 odst. 1 OZ pak dle názoru soudu splňovat alespoň obdobnou propojenost „podpisu“ účastníků a elektronického dokumentu. Jedině pak lze alespoň v rámci rozumných možností zaručit zachycení obsahu jednání a určení jednající osoby zároveň (v informatickém názvosloví authentication a identificiation). Opsání kódu ze sms a jeho uvedení na konci elektronického dokumentu toto vzájemné propojení nevytváří, neboť tento kód může jakákoliv osoba umístit na jakýkoliv jiný konec elektronického dokumentu bez jakékoliv možnosti ověřit, kdo jej tam připojil (obdoba napsání jména na fyzické smlouvě na psacím stroji) a zda následně tento dokument nebyl změněn (je obecnou známostí, že většina elektronických dokumentů je přes editor změnitelná, pokud není jakkoliv chráněná před změnou např. zakódováním). Z nařízení eIDAS rovněž vyplývá, že by i u prostého elektronického podpisu měl být zvolen způsob, který podepisující používá k podepisování – tedy dle výkladu soudu běžně se tímto způsobem podepisuje. Soud se nedomnívá, že sms kód generovaný žalobcem a nikoliv žalovaným, který by žalovaný opsal žalobci a žalobce jej připojil k neurčitému počtu dokumentů, splňuje podmínku běžného používání tohoto způsobu žalovaným jako podpisu.14. Kopie občanského průkazu, sms, inkaso, zaslání platby z účtu žalované ani emaily jednoznačně nemohou určit, kdo byl jednající osobou, která sms, email či občanský průkaz poskytla, na rozdíl od osobního kontaktu, kde má jednající možnost ověřit alespoň shodu vzhledu s osobou na občanském průkazu. Na dálku fyzicky podepsána smlouva zase umožňuje odborně posoudit pravost podpisu osoby. Způsob uzavírání smluv zvolený žalobcem neumožňuje žádnou aspoň relativní m