38 C 158/2025-31 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 15. 11. 2024 domáhal zaplacení částky 10.252,90 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, (dále jen „věřitel“), uzavřel s žalovaným dne 17. 7. 2019 smlouvu o zápůjčce, na jejíž základě poskytl věřitel žalovanému částku 15.000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit tuto částku včetně úroku ve výši 29 % ročně a poplatků v celkové výši 12.317 Kč formou 60 týdenních splátek po 456 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, zaplatil dosud žalobci částku 9.832 Kč. Pohledávka byla postoupena z věřitele na žalobce. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:5. Věřitel s žalovaným uzavřeli dne 17. 7. 2019 po ověření úvěruschopnosti žalovaného prostřednictvím zákaznické karty smlouvu č. , hodnota, , na základě které věřitel poskytnul žalovanému při podpisu smlouvy částku 15.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatky za zápůjčku v celkové výši 10.517 Kč bez pojištění, s pojištěním ve výši 12.317 Kč, a to formou 60 týdenních splátek ve výši 456 Kč. RPSN bylo ve smlouvě stanoveno 172,08 %.6. Ze zákaznické karty soud zjistil, že pouze touto listinou věřitel zkoumal předsmluvní informace ke zjištění a posouzení úvěruschopnosti vydlužitele coby spotřebitele, když celkový měsíční příjem žalovaného byl zjištěn v částce 50.462 Kč a odhadované výdaje žalovaného činily částku 8.000 Kč měsíčně.7. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 byla pohledávka za žalovaného postoupena z věřitele na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2024, které bylo žalovanému odesláno dne 30. 5. 2024, jak vyplývá z podacího lístku.8. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek výzvou ze dne 29. 7. 2024, výzva byla žalovanému odeslána dne 29. 7. 2024, jak vyplývá z podacího lístku.9. Z dalších prováděných důkazů nebyly zjištěny žádné pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti.10. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod následující ustanovení právních předpisů:11. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/1012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.12. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 8. 2024 (dále jen „ZoSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Podle ust. § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.20. Podle ust. § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).21. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda věřitel před uzavřením smlouvy o zápůjčce smlouvy, která svými vlastnostmi a charakterem je dle § 2 odst. 1 ZoSU spotřebitelským úvěrem, splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39).22. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).23. Právní předchůdce žalobce v rámci zkoumání solventnosti žalovaného dle vlastního tvrzení vycházel z prohlášení žalovaného v zákaznické kartě a z kontroly náhledem