42 C 150/2024-52 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25.3.2024 se původní žalobce , právnická osoba, ., domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 14.738,44 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, tzv. , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne , datum, . V průběhu řízení vstoupila na pozici žalobce společnost , právnická osoba, v návaznosti na postoupení řešené pohledávky původního žalobce.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil, původní žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:5. Na základě žádosti o úvěr ze dne 19.7.2019 uzavřel žalovaný dne 19.7.2019 se společností , právnická osoba, ., smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, tzv. , Anonymizováno, č. , hodnota, , vázanou k účtu žalovaného č. , č. účtu, u daného bankovního ústavu, na jejímž základě se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 31.000 Kč; dále byl ve smlouvě zakotven rozsah služeb a poplatků, a to i v rámci sazebníku poplatků (verze platná od 1.9.2013) a všeobecných produktových podmínek (verze platná od 1.9.2014), které tvořily součást smlouvy; dále rovněž sjednáno pojištění vztahující se k úvěru s platbou pojistného. Pravidelné splácení úvěru bylo sjednána formou 60 měsíčních anuitních splátek po 824,76 Kč spolu s měsíčním pojistným ve výši 82 Kč, splatných k 22. dni v měsíci počínaje srpnem 2019. Sjednána byla úroková sazba ve výši 20,20 % ročně, RPSN ve výši 24,60 %. V rámci smluvních podmínek byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1.295 Kč a další poplatky.6. Dále bylo doloženo, že původní věřitel , právnická osoba, ., plnil ve prospěch žalovaného na úvěru celkem částkou 31.000 Kč (dne 19.7.2019 převodem z účtu č. , č. účtu, na účet žalovaného č. , č. účtu, ). Žalovaný dosud v rámci splátek a plateb souvisejících s úvěrovým vztahem uhradil částku 39.765,84 Kč, způsob čerpání úvěru, splácení a zacílení jednotlivých plateb ze strany žalovaného vyplývá z výpisu sestaveného k úvěrovému účtu žalovaného a sestavené platební historie k danému účtu.7. žalovaný se dostal do prodlení s úhradami splátek v měsíci březnu 2023. Dopisem ze dne 27.7.2023 došlo k oznámení okamžitého zesplatnění úvěru k datu 25.7.2023, z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek, a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu.8. Dopisem ze dne 4.3.2024 byl žalovaný ze strany původního věřitele vyzván k plnění dluhu v rámci předžalobní výzvy.9. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.11.2024 byla pohledávka původního věřitele společnosti , právnická osoba, ., postoupena na společnost stávajícího žalobce. O vstupu stávajícího žalobce do řízení soud rozhodl usnesením č.j. , spisová značka, ze dne , datum, .10. Co se týká prověření úvěruschopnosti žalovaného, z podkladů a žádosti o úvěr vyplývá, že u toho původního věřitele bylo k osobě žalovaného evidováno, že je svobodný, bez vyživovací povinnosti, žijící ve vztahu s družkou, s celkovým příjmem domácnosti ve výši 35.000 Kč, bydlí ve vlastním bydlení, má středoškolské vzdělání, s čistým zaměstnaneckým příjmem v průměrné výši 18.411 Kč, s jinými měsíčními náklady ve výši 0 Kč, bez jiných měsíčních splátek. Z potvrzení od zaměstnavatele , právnická osoba, . ze dne 13.12.2018 (datován déle než půl roku před sjednáním úvěru) vyplynulo, že průměrný čistý příjem žalovaného za poslední 3 měsíce činil částku 18.411 Kč, za poslední 2 měsíce pak hrubá výše mzdy dosahovala celkem částky 43.605 Kč, čistá výše mzdy z poslední měsíce dosahovala za 2 měsíce celkem částky 36.823 Kč. Z dalšího souvisejícího podkladu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplynulo, že ačkoli tento uvedl, že nemá jiné splátky, původní věřitel v rámci interního šetření dospěl ke zjištění jiných závazků žalovaného v celkové sjednané výši 650.500 Kč, při měsíčních splátkách po 10.815 Kč. Okolnosti existence i jiných dluhů žalovaného vyplývá z údajů obsažených ve výpisu z jeho účtu, např. na výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíc 07/2019 jsou zřejmé zůstatky nesplacených jistin závazků žalovaného vůči poskytovateli zde řešeného úvěru, konkrétně jistiny ve výši 31.000 Kč (zde řešený úvěr), dále pak jistiny ve výši 227.504,51 Kč a 126.328,77 Kč (existence dvou posledně uváděných závazků žalovaného vůči věřiteli by musela být věřiteli zřejmá i jen pouhou kontrolou výpisů žalovaného z doby před poskytnutím řešeného úvěru, když u těchto závazků zbývalo v 07/2019 ještě 106 a 53 splátek). I přesto byla úvěrová smlouva ze strany věřitele bez dalšího odsouhlasena. Předloženou metodikou posouzení úvěruschopnosti žalobce vysvětloval interní postupy a limity posuzování v dané oblasti.11. Jak tedy soud z předložených podkladů zjistil, v rámci posouzení reálné bonity žalovaného nebyly jakkoli zkoumány a zpracovány reálné výdaje žalovaného, když byl bez dalšího akceptován údaj o nulových výdajích na běžné životní výdaje (tj. žádné náklady bydlení, stravy, dopravy atd.), a to nad rámec existujících finančních závazků, které žalovaný navíc původně zamlčel a které byly následně v rámci úvěrových produktů věřitelem dohledány, přesto nezohledněny. Nebyly rovněž jakkoli objektivně ověřeny alespoň základní reálné výdaje žalovaného.12. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda původní věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného coby dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).18. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu