94 C 158/2024-75 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 19. 9. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 203,98 Kč s příslušenstvím. Žalovaná částka byla určena jako dluh žalovaného ze smlouvy o kontokorentu uzavřené dne 30. 5. 2022 s , právnická osoba, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni dne 30. 5. 2023.2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.) a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:4. Rámcovou smlouvu o účtu uzavřel žalovaný s , právnická osoba, . dne 30. 5. 2022.5. Na základě smlouvy o kontokorentu ze dne 30. 5. 2022 měla poskytnout , právnická osoba, . žalovanému na jeho účtu kontokorent ve výši 10 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 19,9 % ročně (návrh smlouvy, akceptace bankou, výpisy z účtu).6. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalovaný sice měl pozitivní historii ve všech dostupných registrech, předchůdkyně žalobkyně však vycházela z příjmu 30 000 Kč, který určila jako „reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů“, a z výdajů ve statisticky minimální výši 11 949 Kč, tj. absolutně nezkoumala reálnou situaci žalovaného. Uváděl-li žalovaný snad sám své příjmy od zaměstnavatele ve výši 30 000 Kč (na příslušném formuláři není jeho podpis, není zřejmé, jak vznikl), připojil k této informaci v České republice neexistující IČO údajného zaměstnavatele bez dalších detailů (např. údaje o slovenské příslušnosti zaměstnavatele). To nemění nic na tom, že jakékoli příjmy nebyly prokázány, stejně jako reálné výdaje.7. Z výpisů z účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný čerpal pro vlastní potřebu částku 4 080 Kč v květnu 2022 a částku 5 304,58 Kč v červnu 2022. Ostatní zapsané částky představují poplatky bance, úroky, splátky úvěru a smluvní pokuty. Na účet nebyla připsána žádná platba od žalovaného. Výpisy z účtu za prosinec 2022 a dále žalobkyně nepředložila. Celkem tedy soud považuje za žalovaným vyčerpanou částku 9 384,58 Kč.8. Sesplatnění dluhu k 25. 4. 2023 soud nemá za prokázané, neboť žalobkyně nepředložila důkaz o odeslání přípisu ze dne 25. 4. 2023.9. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni dne 30. 5. 2023 a žalovaný o tom byl řádně informován (smlouva, seznam postoupených pohledávek, potvrzení úplaty, přípis ze dne 13. 6. 2023, podací arch). Přípis ze dne 13. 6. 2023 neobsahuje konkrétní výzvu k zaplacení konkrétní částky na konkrétní účet. Výzvou ze dne 28. 8. 2023 žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dluhu do 12. 9. 2023 (přípis, podací lístek).10. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že tvrzená úvěrová smlouva nebyla uzavřena platně, neboť předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). Pokud tedy byla následně mezi věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem uzavřena smlouva o úvěru, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 občanského zákona).11. Je-li tedy ze shora uvedených důvodů smlouva ze dne 30. 5. 2022 neplatná, žalobkyně má po platném postoupení pohledávky (§ 1879 občanského zákoníku) nárok toliko na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 občanského zákoníku), tedy toho, co žalovaný čerpal a nevrátil. Žalovaný čerpal celkem 9 384,58 Kč, nezaplatil ničeho. Soud proto žalobě do částky 9 384,58 Kč vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku) od uplynutí lhůty stanovené první prokázanou výzvou k zaplacení (předžalobní výzvou). Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř).12. V části 3 819,40 Kč odpovídající účtovaným poplatkům, úrokům, smluvním pokutám apod. soud žalobu zamítl, neboť mezi žalovaným a bankou nebyla platně uzavřena smlouva. Zamítnuta byla i část úroku z prodlení, neboť prodlení nastalo později, než uváděla žalobkyně. Na úrok ve výši 21,9 % ročně žalobkyně též neměla nárok z důvodu neplatnosti smlouvy, v níž byl navíc uváděn úrok ve výši 19,9 % ročně.13. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu ve věci. Žalovaný byl úspěšný v části odpovídající 48,7 % původního předmětu řízení včetně kapitalizovaného příslušenství (které tvořilo poměrově významnou část předmětu řízení), žalobkyně ve zbývajících 51,3 %. Žalobkyni tak náleží náhrada 2,6 % nákladů, které jí vznikly. Náklady žalobkyně představují odměnu za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba) po 300 Kč (§ 14b advokátního tarifu), paušální náhradu nákladů ve výši 300 Kč (§ 14b odst. 5 advokátního tarifu), náhradu DPH a soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, tj. celkem 2 452 Kč. Poměrná část 2,6 % nákladů ve výši 63,80 Kč tak byla uložena k zaplacení žalovanému, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).14. Výrok IV. vyplývá z ustanovení § 9 odst. 6 zákona o soudních poplatcích, když elektronický platební rozkaz nemohl být vydán pro cizí státní příslušnost žalovaného.