94 C 239/2024-38 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 26. 9. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 086,05 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ve výši 15 000 Kč uzavřené žalovaným se společností , právnická osoba, dne 14. 6. 2021.2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tato skutková zjištění (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.):3. Dne 14. 6. 2021 podepsal žalovaný smlouvu o úvěru ve výši 15 000 Kč s , právnická osoba, s celkovým úrokem 51,6% ročně, která jej měla zavazovat ke splácení 438 Kč týdně, tj. cca 2 000 Kč měsíčně.4. Před uzavřením smlouvy se věřitel pokusil ověřit úvěruschopnost žalovaného. Dle zákaznické karty žalovaný žil s rodiči, neměl žádnou vyživovací povinnost, pracoval jako operátor s příjmem 26 853 Kč měsíčně, úvěr zamýšlel použít na získání řidičského oprávnění a své výdaje odhadoval na 3 260 Kč měsíčně. Tyto skutečnosti věřitel ověřil z pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek žalovaného.5. Zaplacení částky 5 300 Kč žalovaným má soud za nesporné.6. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni a žalovaný o tom byl informován (smlouva ze dne 29. 1. 2024, seznam postoupených pohledávek, oznámení ze dne 29. 1. 2024, podací lístek). Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzývala k zaplacen dluhu (výzva ze dne 22. 5. 2024, podací lístek).7. Právním posouzením dospěl soud k těmto závěrům:8. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda společnost , právnická osoba, jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného – dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Následně v souladu se smlouvou o postoupení pohledávek přešla předmětná pohledávka platně na žalobkyni.9. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39), neboť pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-449-13). Právní předchůdkyně žalobkyně však výdaje žalovaného nijak neprověřovala. Na základě takových údajů nebylo možné při uzavírání smlouvy učinit žádné závěry o tom, zda byl žalovaný úvěruschopný, o tom, jaké jsou jeho reálné poměry (obdobně rozhodnutí Krajského soudu v Brně č.j. 74 Co 182/2021-137 ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 94 C 14/2019).10. Pokud tedy byla následně mezi společností , právnická osoba, jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva (§ 2395 občanského zákoníku) je tato smlouva neplatná pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 9 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).11. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ve výši 15 000 Kč, hledět nikoli jako na plnění ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že žalovaný již zaplatil částku 5 300 Kč, činí bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak pouze částku přiznanou částku 9 700 Kč. Soud proto výrokem I. žalobě co do části jistiny vyhověl.12. Vzhledem k tomu, že úprava § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, vycházel soud co do lhůty k plnění z toho, že žalovaný není povinen vrátit ihned, ale až v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Mezi účastníky nebyla lhůta k plnění dlužné jistiny ujednána. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní. Soudu nejsou známy sociální a majetkové poměry žalovaného na základě, kterých by bylo možno stanovit lhůtu k plnění. Soud tak měl za přiměřenou lhůtu třiceti dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona).13. Výrokem II. soud zamítl žalobu co do zbývající jistiny 2 386,05 Kč (rozdíl žalované a bezdůvodného obohacení) včetně příslušenství (úroků, úroků z prodlení), na které žalobkyně z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru neměla nárok. Účelem zákona o spotřebitelském úvěru je totiž postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích.14. Výrokem III. nepřiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, neboť po vyčíslení žalovaného příslušenství by žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalovanému náklady řízení nevznikly.15. Výrokem IV. uložil soud žalobkyni doplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč, neboť platební rozkaz nemohl být z důvodu neznámého pobytu žalovaného v České republice vydán (Položka 2 bod 2 přílohy Sazebník poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve spojení § 174a odst. 3 a § 172 odst. 2 písm. a) o.s.ř.).