94 C 244/2024-52 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 11. 10. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 174 877,67 Kč s příslušenstvím s tím, že jí byla postoupena pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru s , právnická osoba, . ze dne 17. 7. 2020 ve výši 217 000 Kč.2. Žalobou ze dne 14. 10. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 255 179,10 Kč s příslušenstvím s tím, že jí byla postoupena pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru s , právnická osoba, . ze dne 7. 5. 2019 ve výši 500 000 Kč.3. Usnesením ze dne 1. 4. 2025, č.j. 94 C 244/2024-26, soud řízení o uvedených žalobách spojil ke společnému projednání pod sp. zn. 94 C 244/2024.4. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.) a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:5. Dne 13. 7. 2020 žalovaný podepsal smlouvu o úvěru s , právnická osoba, . ve výši 217 000 Kč s měsíční splátkou 2 988 Kč a úrokem 10,99 % ročně. Banka návrh žalovaného akceptovala dne 17. 7. 2020.6. Při sjednávání tohoto úvěru žalovaný bance uvedl měsíční příjem ve výši 34 000 Kč ze zaměstnání, nezbytné výdaje ve zjevně podhodnocené výši 7 000 Kč a předchozí splátky ve výši 12 948 Kč (smlouva). Z Prohlášení banky vyplývá, že původní věřitel vycházel ze statistické výše nákladů, nikoli individuální reálné výše nákladů žalovaného. Banka vyhledávala žalovaného v dostupných registrech a dospěla k závěru, že je úvěruschopný.7. Zaplacení částky 101 791,97 Kč žalovaným na tento úvěr měl soud za nesporné.8. Dne 7. 5. 2019 žalovaný podepsal smlouvu o úvěru s , právnická osoba, . ve výši 500 000 Kč s měsíční splátkou 9 343 Kč a úrokem 13,9 % ročně. Banka návrh žalovaného akceptovala dne 7. 5. 2019.9. Při sjednávání tohoto úvěru žalovaný bance uvedl měsíční příjem ve výši 33 371 Kč ze zaměstnání a předchozí splátky ve výši 6 686 Kč, bydlel v pronajatém bytě či domě a nevyživoval žádné dítě (smlouva). Z Prohlášení banky vyplývá, že původní věřitel vycházel ze statistické výše nákladů, nikoli individuální reálné výše nákladů žalovaného. Banka vyhledávala žalovaného v dostupných registrech a dospěla k závěru, že je úvěruschopný. Nahlédla-li by banka do žalobkyní předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného, nemohla by takové rozhodnutí učinit, neboť žalovaný utrácel běžně mnohem více, než činily jeho příjmy. Za tři měsíce předcházející datu sjednání úvěru utratil průměrně o 49 523 Kč za měsíc více než na účet přišlo, počítal-li soud jen položky nad 1 000 Kč.10. Zaplacení částky 484 968,06 Kč žalovaným na tento úvěr měl soud za nesporné.11. Pohledávky za žalovaným z obou úvěrů byly následně postoupeny společnosti , Anonymizováno, a.s. a žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován (smlouva z 13. 12. 2023, smlouva z 26. 6. 2024, seznam pohledávek, potvrzení úplaty, oznámení z 12. 7. 2024, přehled podacích čísel z 17. 7. 2024, smlouva z 9. 7. 2024, seznam pohledávek, oznámení z 12. 8. 2024, podací arch z 12. 8. 2024).12. K zaplacení dluhu byl žalovaný vyzván před podáním žaloby dne 12. 8. 2024 (výzva, podací arch z 12. 8. 2024).13. Právním posouzením dospěl soud k těmto závěrům:14. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda společnost , právnická osoba, . jakožto věřitel před uzavřením každé jednotlivé smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného – dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Následně v souladu se smlouvami o postoupení pohledávek přešla předmětná pohledávka platně na žalobkyni.15. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39), neboť pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-449-13).16. Právní předchůdkyně žalobkyně v případě úvěru ze dne 17. 7. 2020 příjmy ani výdaje žalovaného dle předložených důkazů nijak neprověřovala. Žalobkyně vycházela pouze z příjmů žalovaného, aniž jejich výši jakkoliv prověřila, a zejména aniž by je porovnala s prověřenými výdaji žalovaného. Na základě takových údajů nebylo možné při uzavírání smlouvy učinit žádné závěry o tom, zda byl žalovaný úvěruschopný, o tom, jaké jsou jeho reálné poměry (obdobně rozhodnutí Krajského soudu v Brně č.j. 74 Co 182/2021-137 ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 94 C 14/2019). V případě úvěru ze dne 7. 5. 2019 banka měla k dispozici výpis z účtu žalovaného, z něhož bylo nade vší pochybnost zřejmé, že žalovaný nemá dostatečné příjmy ani na své výdaje, natož na další splátky nemalého úvěru. Přesto v tomto případě banka usoudila, že je žalovaný úvěruschopný a úvěr poskytla. Z uvedeného je zřejmé, že i zde byl postup banky nesprávný.17. Pokud tedy byla následně mezi společností bankou jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva (§ 2395 občanského zákoníku) je tato smlouva neplatná pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 9 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).18. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ve výši 217 000 Kč a 500 000 Kč, hledět nikoli jako na plnění předchůdkyně žalobkyně ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že žalovaný již zaplatil částku 101 791,97 Kč a částku 484 968,06 Kč, činí bezdůvodné obohacení na straně žalovaného pouze ve výroku I. přiznanou částku 115 208,03 Kč a ve výroku III. přiznanou částku 15 031,94 Kč.19. Vzhledem k tomu, že úprava § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, vycházel soud co do lhůty k plnění z toho, že žalovaný není povinen vrátit ihned, ale až v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Mezi účastníky nebyla lhůta k plnění dlužné jistiny ujednána. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní. Soudu nejsou známy sociální a majetkové poměry žalovaného na základě, kterých by bylo možno stanovit lhůtu k plnění. Soud tak měl za přiměřenou lhůtu třiceti dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona).20. Výrokem II. a IV. soud zamítl žalobu co do zbývající jistiny 59 669,64 Kč a 240 147,16 Kč (rozdíl žalovaných částek a výše bezdůvodného obohacení) včetně příslušenství (úroků, úroků z prodlení), na které žalobkyně z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru neměla nárok. Účelem zákona o spotřebitelském úvěru je totiž postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích.21. Výrokem V. nepřiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalovanému náklady řízení nevznikly.22. Výrokem VI. uložil soud žalobkyni doplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 4 299 Kč, neboť platební rozkaz nemohl být ani v jednom případě z důvodu neznámého pobytu žalovaného v České republice vydán (Položka 2 bod 2 přílohy Sazebník poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve spojení § 174a odst. 3 a § 172 odst. 2 písm. a) o.s.ř.). Soudní poplatek z předmětu řízení 174 877,67 Kč činí 8 744 Kč, žalobkyně dosud zaplatila toliko 6 996 Kč, soudní poplatek z předmětu řízení 255 179,10 Kč činí 12 759 Kč, žalobkyně dosud zaplatila pouze 10 208 Kč.