Městský soud v Brně 112 C 70/2026-41 – Smlouva o úvěru

Žalobce se žalobou podanou dne 23. 2. 2026 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 178 593 Kč s příslušenstvím. Mezi účastníky byla 18. 3. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, díky kterému bylo zakoupeno motorové vozidlo. Úvěr činil částku 229 000 Kč s tím, že byl úročen 20,65 % ročně a měl být hrazen ve splátkách po 6 142 Kč. Za doby trvání smlouvy bylo uhrazeno 55 421 Kč, poté částka 44 068 Kč. Dluh nyní činí 178 593 Kč jistiny splatné po sesplatnění ponížené o v mezidobí provedené platby. Současně je požadován kapitalizovaný úrok a úrok z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Mezi účastníky byla 18. 3. 2023 uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn čerpat částku 229 000 Kč na nákup motorového vozidla s tím, že splátka bude činit 6 142 Kč v celkovém počtu 60 splátek. Byly sjednány náklady na vymáhání ve výši 300 Kč/měsíc, pokuta za prodlení s platbou ve výši 500 Kč a úrok ve výši 20,650925 %. Pro případ prodlení s platbami dvou splátek bylo sjednáno sesplatnění dluhu. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že do 4. 4. 2024, kdy došlo k sesplatnění dluh, činil dluh 199 559 Kč na jistině, přičemž poté bylo uhrazeno dále 44 068 Kč. Ke dni sesplatnění 4. 4. 2024 byl žalovanému kromě dluhu na jistině vyúčtováno úrokové vyrovnání ve výši 2 289 Kč, splátky splatné do sesplatnění ve výši 18 283 Kč a dále náklady za vymáhání s prodlením tří splátek stejný počet sankcí za prodlení – 900 Kč a 1 500 Kč. Uhrazeno bylo celkem 9 splátek. Po sesplatnění byly uhrazeny poplatky spojené s vymáháním a prodlením s platbami, úrokové vyrovnání ve výši 2 289 Kč a část jistiny ve výši 20 966 Kč. Zbytek dluhu zůstal neuhrazen přes výzvu z 14. 11. 2025. Ze splátkového kalendáře soud zjistil postupné nabíhání úroku jakož i úroku z prodlení po sesplatnění, stejně jako zápočet následných úhrad ze strany žalovaného na jednotlivé dlužné částky. Bylo tak patrné, že na prodlené splátky splatné v lednu až březnu 2024 bylo uhrazeno vše, pokud jde o náklady vymáhání i pokuty za prodlení, stejně jako dlužné splátky za toto období a dále částky ve výši 20 966 Kč započtené na jistinu splatnou po sesplatnění. Jako dluh na jistině tak zůstala částka 178 593 Kč. Dluh je dále tvořen kapitalizovaným příslušenstvím – úrokem i úrokem z prodlení ve stanovené výši z postupně se snižující jistiny v závislosti na úhradě dluhů.4. Stran prověření úvěryschopnosti žalobce vycházel z dokladů o příjmu za období od 12/2022 do 2/2023, z nichž plynul příjem přesahující částku 30 000 Kč, která byla v mezidobí v rámci trvání pracovněprávního vztahu navýšena (pracovněprávní dokumentace. Současně byl žalovaný negativně lustrován v příslušných registrech, když současně bylo zjištěno, že nasmlouvané závazky jsou uhrazené a v insolvenčním rejstříku nefiguruje. Žalovaný současně deklaroval svoje měsíční výdaje částkou 15 000 Kč na bydlení a ostatní výdaje částkou 5 000 Kč. Měl být v podnájmu.5. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ”). Dle ustanovení § 2395 OZ se úvěrující zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní prostředky a oproti tomu stojí závazek úvěrovaného mu tyto prostředky vrátit s úrokem. S přihlédnutím k vymezení práv a povinností obou účastníků v předložených dokladech dospěl soud k závěru, že o takový vztah se jedná i v projednávané věci, když měla vzniknout smlouva o úvěru. Žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 229 000 Kč, kterou mu tento měl vrátit v pravidelných splátkách. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze část, když dílčím způsobem se tak dělo před sesplatněním, dílčím způsobem po něm. Jelikož v dané věci je žalovaný spotřebitelem (z ničeho neplynul opak), je třeba na jeho postavení aplikovat rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“), a to s ohledem na skutečnost, že smluvní vztah (ani jedna ze smluv) účastníků nespadá pod výjimky stanovené v ustanovení § 4 zákona. Z ustanovení § 86 odst. 1 zákona plyne, že „poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“. K tomu je nepochybně nezbytné zkoumat příjmovou složku – existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání a výši mzdy, případně jiného zdroje příjmů, stejně jako složku výdajovou – náklady na bydlení, dopravu, existující závazky či snad dokonce exekuce či insolvenci.6. V projednávané věci byla předkládána karta klienta s informací od žalovaného o shora uvedeném výdělku a deklarovaných výdajích. Současně byly předloženy informace prokazující, že nebylo známo, že by žalovaný měl mít problémy s úhradou závazků, když při deklarovaných výdajích cca 20 000 Kč zbývala dostatečná rezerva pro úhradu splátky ve výši 6 142 Kč.7. Podle § 87 odst. 1 zákona „poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“.8. V projednávané věci má soud za to, že s ohledem na zjištěné informace předložené pro účely posouzení úvěryschopnosti žalovaného, žalobce splnil svoji povinnost a schopnost žalovaného dluh hradit prověřil dostatečně v rámci možností. Přestože k posouzení dané otázky nepochybně využil i statistický model, nelze odhlédnout od příjmů, které byly rámcově doloženy, výdajů, které se soudu zdají být relativně realistické, přičemž v takovém případě zbývá žalovanému dost prostředků k úhradě sjednaného úvěru. Tomu ostatně nasvědčuje i následné jednání, kdy i po sesplatnění byl dluh nadále byť nepravidelně hrazen. Jelikož nicméně nebylo uhrazeno vše, dostal se žalovaný do prodlení podle § 1968 občanského zákoníku, pročež je povinen kromě sjednaného dluhu na jistině, uhradit i příslušenství a úrok z prodlení ve výši dané § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Obě příslušenství byla dílčím způsobem kapitalizována v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, když zbytek dluhu je žalovaný povinen uhradit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ.9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn skutečností, že úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů proti neúspěšnému účastníkovi (§ 142 odst. 1 OSŘ). Jeho náklady řízení tvořila odměna za právní zastoupení ve výši 8 260 Kč/úkon podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), režijní paušály á 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, za převzetí věci, podání žaloby a předžalobní výzvu podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a h) advokátního tarifu ve výši 1 350 Kč. Náklady řízení žalobce dále činí zaplacený soudní poplatek ve výši 7 144 Kč a částka daně z přidané hodnoty v sazbě 21 %, jíž je zástupce žalobce plátcem, ve výši 5 487,30 Kč podle § 137 odst. 3 OSŘ. Celkem tak náhrada nákladů řízení činí částku 38 761,30 Kč. Žalovaný je povinen uhradit uvedenou částku k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 OSŘ ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ.