17 C 15/2026-23 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24.7.2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 17.966 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně podanou žalobu odůvodnila tím, že dne 4.1.2024 došlo mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, s tím, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 12.000 Kč. Žalovaný úvěr v plné výši čerpal s tím je jej měl splatil nejpozději do 5.5.2024 vč. úroku ve výši 5.966 Kč. Žalovaný však své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy nesplnil, poskytnutou částku nesplatil a dostal se do prodlení. Následně byla pohledávka postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 15.1.2025.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů, a to úvěrové smlouvy č. , hodnota, , přehledu čerpání – výpis ze dne 4.1.2024, poslední možnosti dohody na úhradě ze dne 5.5.2024 – zesplatnění, smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 12.12.2024 vč. přílohy a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15.1.2025, výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15.1.2025 vč. podacího lístku učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu.5. Dne 4.1.2024 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, a žalovaným uzavřená úvěrová smlouva č. , hodnota, , na základě které žalovaný vyčerpal částku ve výši 12.000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 150 % ročně z nesplaceného úvěru tj. 5.966 Kč. Úvěr byl poskytnut na účet č. , č. účtu, , a to na dobu neurčitou, s tím, že se žalovaný zavázal hradit měsíční minimální splátky, které byly splatné vždy k poslednímu dni v každém jednotlivém období třiceti dnů opakujícím se po sobě po dobu trvání úvěru, a to dle vyúčtování. RPSN činilo 311,30 %. Žalovaný dne 4.1.2024 vyčerpal částku ve výši 12.000 Kč. Žalovaný své povinnosti řádně avšak nesplnil, úvěr nesplatil, a proto byl dopisem nazvaným poslední možnost dohody na úhradě ze dne 5.5.2024 vyzván k okamžité úhradě dluhu ve výši 18.202 Kč, sestávající se z nesplacení jistiny ve výši 12.000 Kč, smluvního úroku ve výši 5.966, smluvní pokuty ve výši 86 Kč a poplatků za upomínku ve výši 150 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným z tohoto titulu ve výši 20.781 Kč postoupena žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12,.12.2024, což bylo žalovanému oznámeno dne 15.1.2025. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, a to ani na základě zaslané výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15.1.2025, kdy mu byla stanovena lhůta k plnění 3 dnů, byť byl poučen o možnosti soudního vymáhání pohledávky a vzniku dalších nákladů. Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 15.1.2025 byla žalovanému odeslána prostřednictvím České pošty s.p. dne 15.1.2025.6. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.7. Dle ust. § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.8. Dle ust. § 421 odst. 1 občanského zákoníku za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.9. Podle § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.10. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.11. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s ust. § 1879 násl. občanského zákoníku žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu.17. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.18. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobkyně rezignoval na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného tj. nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V řízení nebylo vůbec prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně vůbec řádně posuzoval schopnost žalovaného úvěr splatit, tímto tedy právní předchůdce žalobkyně rezignoval na své zákonné povinnosti, kdy se snad toliko spoléhal na údaje výlučně od žalovaného.19. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému plnění ve výši 12.000 Kč bez právního důvodu. Pokud byla tedy vyplacena žalovanému částka 12.000 Kč, aniž pro takové plnění existoval legitimní důvod, vzniklo na straně žalovaného přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaný je proto podle § 2991