17 C 227/2025-22 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 13.5.2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 21.589 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně podanou žalobu odůvodnila tím, že dne 3.9.2021 došlo mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, k uzavření smlouvy o úvěru s tím, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 15.000 Kč. Žalovaná úvěr v plné výši čerpala s tím jej měla splatit nejpozději do 16.1.2024 vč. poplatku za poskytnutí úvěr ve výši 6.145,16 Kč a úroku ve výši 443,84 Kč. Žalovaná však své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy nesplnila, poskytnutou částku nesplatila a dostala se do prodlení. Následně byla pohledávka postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Dlužnou částku žalovaná nezaplatila ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 6.4.2024.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů, a to úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, vč. dodatku č. , hodnota, ze dne 10.1.2024 a formuláře pro informace o spotřebitelském úvěru, přehledu čerpání – potvrzení o platbě ze dne 3.9.2021, sdělení Air bank a.s. ze dne 13.11.2025 vč. výpisu z účtu za září 2021, smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 5.3.2025 vč. přílohy a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6.4.2025 vč. podacího lístku učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. Dne 3.9.2021 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, a žalovanou uzavřena úvěrová smlouva č. , Anonymizováno, , na základě které žalovaná vyčerpala částku ve výši 15.000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 36 % ročně tj. 443,84 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 1.843,54 Kč, avšak při překročení splatnosti úvěru činil 6.145,16 Kč. Úvěr byl poskytnut jako spotřebitelský, neúčelový a splatný jednorázově do 3.10.2021, dle dodatku č. 11.1.2024 do dne 16.1.2024. Ke dni splatnosti činil úrok 443,84 Kč a poplatek 6.145,16 Kč. Celková částka k úhradě 21.589 Kč. Žalovaná měla úvěr čerpat zasláním na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná úvěr vyčerpala dne 3.9.2021 ve výši 15.000 Kč, kdy bylo prokázáno, že byla vlastníkem účtu č. , č. účtu, . Žalovaná své povinnosti řádně avšak nesplnila, úvěr nesplatila, neuhradila ničeho. Následně byla pohledávka za žalovanou tohoto titulu ve výši 21.589 Kč postoupena žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5.3.2025, což bylo žalované oznámeno dne 6.4.2025, kdy byla rovněž vyzvána k úhradě částky v celkové výši 17.411,15 Kč, a to do 3 dnů. Cit. oznámení bylo žalované odesláno prostřednictvím České pošty s.p. dne 6.4.2025.5. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.6. Dle ust. § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.7. Dle ust. § 421 odst. 1 občanského zákoníku za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.8. Podle § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.9. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.10. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. Pohledávka za žalovanou byla postoupena v souladu s ust. § 1879 násl. občanského zákoníku žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu.16. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.17. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobkyně rezignoval na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného tj. nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně vůbec řádně posuzoval schopnost žalované úvěr splatit, tímto tedy právní předchůdce žalobkyně rezignoval na své zákonné povinnosti, kdy se snad toliko spoléhal na údaje výlučně od žalované.18. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované plnění ve výši 15.000 Kč bez právního důvodu. Pokud byla tedy vyplacena žalované částka 15.000 Kč, aniž pro takové plnění existoval legitimní důvod, vzniklo na straně žalované přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaná je proto podle § 2991 občanského zákoníku povinna vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatila tj. žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit na jistině částku ve výši 15.000 Kč. Soud vyhověl žalobě i pokud jde o příslušenství pohledávky, jímž jsou úroky z prodlení ve