17 C 262/2025-23 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27.8.2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 15.551,71 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně podanou žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, byla uzavřena dne 1.7.2024 smlouva o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12.000 Kč, který se žalovaný zavázal společně se smluvním úrokem dle smlouvy. Žalovaný však sjednanou částku řádně a včas nezaplatil, žalovaný se dostal do prodlení, neuhradil ničeho. Jistina činí částku ve výši 12.000 Kč. Dále žalobkyně dále požaduje dlužný poplatek ve výši 900 Kč, úrok z jistiny do zesplatnění ve výši 2.651,71 Kč, kapitalizované úroky od 19.11.2024 do 28.4.2025 ve výši 1.129,75 Kč a kapitalizované zákonné úroky z prodlení od 19.11.2024 do 28.4.2025 ve výši 735,57 Kč a zákonný úrok z prodlení od 29.4.2025 z částky 12.900 Kč do zaplacení. Pohledávka byla žalobkyni postoupena s účinností ke dni 28.4.2025, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky, což bylo žalovanému oznámeno. Dlužné částky žalovaný nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 29.7.2025.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu.5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, a žalovaným byla uzavřena dne 1.7.2024 smlouva o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky a standardních informací o spotřebitelském úvěru. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr ve výši 12.000 Kč splatit v minimálních měsíčních platbách, a to každého 4. dne v každém kalendářním měsíci s tím, že o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb bude informován věřitelem prostřednictvím rozpisu plateb. Úrok by sjednán na 60% ročně, RPSN činilo 81,02% ročně. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Celkem se zavázal zaplatit 16.368,88 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný měl potvrdit, že poskytl právnímu předchůdci žalobkyně úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Uvedené bylo zjištěno z předmětné smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 1.7.2024 vč. standardních informací o spotřebitelském úvěru a smluvních podmínek.6. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovanému byl dne 1.7.2024 poskytnut úvěru ve výši 10.000 Kč a dne 8.7.2024 ve výši 2.000 Kč, úvěr byl zesplatněn dne 18.11.2024, kdy žalovaný neuhradil ničeho.7. Následně dne 28.4.2025 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným ve výši 16.045,58 Kč dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, , což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 28.4.2025. Uvedené bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.4.2025 vč. přílohy a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28.4.2025 vč. poštovního podacího archu.8. Z výzvy před zesplatněním ze dne 14.10.2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky ve výši 2.738,30 Kč, a to do 30 dní od zaslání upomínky s tím, že žalovaný byl upozorněn na se jedná o opakovanou výzvu s tím, že úvěr bude zesplatněn.9. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 29.7.2025 bylo zjištěno, že žalovaný, a to nejpozději do 13.8.2025, byl vyzván k úhradě částky ve výši 18.228,36 Kč, kdy dlužná jistina dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, činí částku ve výši 12.000 Kč. Žalovaný byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky a vznik dalších nákladů. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána prostřednictvím České pošty s.p. dne 30.7.2025. Uvedené bylo zjištěno předmětné výzvy vč. poštovního podacího archu.10. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.11. Dle ust. § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.12. Dle ust. § 421 odst. 1 občanského zákoníku za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.13. Podle § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.14. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.15. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.20. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s ust. § 1879 násl. občanského zákoníku žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu.21. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy č. , hodnota, . Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.22. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní před