Žalobou doručenou soudu dne 30. 12. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 76.027,89 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o poskytnutí kreditní karty ze dne 24. 4. 2012 poskytl právní předchůdce žalobce (společnost , právnická osoba, ) žalovanému úvěr ve výši 138.000 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel a předchůdce žalobce ke dni 12. 11. 2023 úvěr zesplatnil. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobce. K tomuto dni dlužná částka sestává z jistiny ve výši 76.0274,89 Kč, dále žalobce požaduje smluvní a zákonné úroky z prodlení z dlužné částky. Dlužnou částku neuhradil žalovaný ani přes předžalobní výzvu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se k věci na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:5. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , smlouvu o poskytnutí kreditní karty č. , hodnota, ze dne 24. 4.2012, na jejímž základě byl žalovanému vyplacen na kreditní kartě úvěr ve výši 138.000 Kč. Úroková sazba činila 23,99 % p. a., jak vyplývá z obsahu smlouvy a standardních informací o spotřebitelském úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly mj. obchodní podmínky a sazebník poplatků. V žádosti o poskytnutí kreditní karty žalovaný uvedl, že jeho průměrný čistý příjem za poslední 3 měsíce činí cca 20.000 Kč, což vyplývá z potvrzení o výši příjmů podepsané zaměstnavatelem žalovaného. Dále žalovaný v žádosti stvrdil, že na jeho osobu není zahájeno insolvenční řízení, nemá splatné nedoplatky na pojistném a daňové nedoplatky, je ženatý a bydli ve vlastní nemovitosti. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr uhradit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši minimálně 3,2 % z aktuálního zůstatku dále navýšené o úroky a příslušné poplatky. Žalovaný se však dostal do prodlení s hrazením sjednaných splátek úvěru, což vyplývá z měsíčních výpisů z účtu žalovaného. Předchůdce žalobce proto využil svého práva a předmětný dluh zesplatnil ke dni 12. 11. 2023; ke dni splatnosti dlužil žalovaný částku 76.027,89 Kč, což vyplývá z předložených měsíčních výpisů. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 8. 2024 postoupil předchůdce žalobce (nyní společnost , právnická osoba, ., která nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o koupi části závodu ze dne 5. 1. 2016) pohledávku za žalovaným na , Anonymizováno, . Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 13. 9. 2024 odeslaným na adresu žalovaného. Dne 14. 10. 2024 byla žalovanému adresována předžalobní výzva, jak vyplývá z předmětné výzvy a poštovního archu. Žalovaný však dluh i přes výzvu neuhradil.6. V souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud věc posoudil podle právních předpisů platných v době uzavření smluv, tedy ke dni 17. 9. 2011 a 18. 11. 2011. Jedná se o zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. z.“) a v neposlední řadě o zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).7. Podle § 497 obch. z. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 502 odst. 1 obch. z. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.9. Podle § 369 odst. 1 obch. z. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.10. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce v řízení prokázal, že mezi žalobcem a žalovaným došlo dle § 497 obch. z. k uzavření smlouvy o úvěru. Žalobce dostál své zákonem stanovené povinnosti a postupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr ve smyslu tehdy účinného § 9 z. s. u., když při posouzení úvěruschopnosti vycházel z vyplněné žádosti a dospěl k závěru o schopnosti žalovaného nastavené splátky úvěru splácet. Žalovaný poskytnuté úvěry čerpal, vzal na sebe závazek hradit úvěry řádně a včas dle smluvních ujednání, což však nesplnil. Žalovanému tak vznikla povinnost nesplacenou výši každého úvěru vrátit ve lhůtě dle § 504 obch. z. Žalovaný však uhradil dluh pouze částečně, dosud nesplatil jistinu úvěru ve výši 76.027,89 Kč. Žalovaný řádně a včas svým povinnostem nedostál, na výzvy žalobce nijak nereagoval a nadále dluží žalobci poskytnuté finanční prostředky. Je tedy zřejmé, že zmíněné nároky žalobce jsou po aplikaci právní kvalifikace této věci k prokázanému skutkovému ději důvodné, a soud proto co do předmětných nároků žalobě vyhověl. Žalobce má rovněž nárok na úhradu smluvního úroku ve výši 23,99 % p. a. z jistiny 76.027,89 Kč od 16. 8. 2024 do 14. 11. 2024 a úroku ve výši 15 % p. a. z jistiny 76.027,89 Kč od 15. 11. 2024 do zaplacení, dále zákonných úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., resp. dle § 1 vládního nařízení č. 142/1994 Sb. Soud tedy shledal žalobou v celém rozsahu jako důvodnou a vyhověl ji v plném rozsahu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3.802 Kč a nákladů zastoupení advokátem ve výši odměny po 4.180 Kč za 1 úkon právní služby stanovené dle § 6, § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, při výpočtu z tarifní hodnoty 76.027,89 Kč, a to ve výši 3 x 4.180 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a návrh ve věci samé) a dále ze tří paušálních náhrad po 300 Kč. Částka je v závěru navýšena o DPH v hodnotě 21 % vypočtené z odměny a náhrad. Celkem tak náklady žalobce činí 20.064,4 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.).