Městský soud v Brně 19 C 34/2026-53 – Smlouva pracovní

Žalobce se žalobou ze dne 15. 11. 2024 domáhal toho, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 16.394,16 Kč. Návrh odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce – společnost , právnická osoba, – uzavřel s žalovanou tři smlouvu o úvěru, na základě kterých poskytl žalované částky 6.000 Kč, 6.000 Kč a 6.000 Kč, tedy celkem 18.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tyto částky zpět spolu s úroky a poplatky, svou povinnost však porušila, když řádně a včas nehradila sjednané splátky. Předchůdce žalobce následně postoupil všechny pohledávky za žalovanou na žalobce, který se touto žalobou domáhá zaplacení zbývajících dlužných částek včetně příslušenství a poplatků.2. Žalovaná se k věci přes výzvu soudu nevyjádřila.3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil svůj souhlas v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.5. Právní předchůdce žalobce – společnost , právnická osoba, – uzavřel s žalovanou dne 27. 5. 2016 smlouvu o půjčce č. , hodnota, na částku ve výši 6.000 Kč, kterou žalované poskytl v hotovosti v den uzavření smlouvy (prokázáno smlouvou o půjčce). Žalovaná se zavázala vrátit celou částku úvěru zpět a dále uhradit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši 1.200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit skrze 58 týdenních splátek po 183 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 7. 7. 2017. RPSN činila 75,72 % (prokázáno smlouvou). Žalovaná uhradila předchůdci žalobce od uzavření smlouvy celkem částku 4.792 Kč. Následně se dostala do prodlení s hrazením splátek a další úhradu neprovedla. Před uzavřením smlouvy vyplnila žalovaná zákaznickou kartu, ve které uvedla, že má základní vzdělání, je vdaná a má jedno nezaopatřené dítě; uvedla, že bydlí v nájmu s manželem/manželkou a jiným rodinným příslušníkem; jako své zaměstnání označila částečný pracovní poměr na dobu určitou do 31. 12. 2016 u společnosti , právnická osoba, . na pozici uklízečka. Žalovaná uvedla, že její čistá mzda je 6.000 Kč, další příjmy činí 4.200 Kč, pobírá státní sociální dávky 10.500 Kč a přídavky na děti 600 Kč; celkem tedy 21.300 Kč. Jako výdaje označila částku 5.000 Kč na nájemné a 8.000 Kč na výdaje domácnosti; jiné půjčky a úvěry v době žádání neoznačila (prokázáno zákaznickou kartou).6. Právní předchůdce žalobce následně uzavřel s žalovanou dne 22. 8. 2016 další smlouvu o půjčce č. , hodnota, na částku ve výši 6.000 Kč, kterou žalované poskytl v hotovosti v den uzavření smlouvy (prokázáno smlouvou o půjčce). Žalovaná se zavázala vrátit celou částku úvěru zpět a dále uhradit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši 1.200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit skrze 58 týdenních splátek po 183 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 2. 10. 2017. RPSN činila 75,72 % (prokázáno smlouvou). Žalovaná uhradila předchůdci žalobce od uzavření smlouvy celkem částku 2.596 Kč. Následně se dostala do prodlení s hrazením splátek a další úhradu neprovedla. Před uzavřením vyplnila žalovaná opět zákaznickou kartu, ve které uvedla stejné údaje jako v předchozí zákaznické kartě s doplněním, že hradí splátky výše uvedeného úvěru poskytnutého od předchůdce žalobce (prokázáno zákaznickou kartou).7. Právní předchůdce žalobce následně uzavřel s žalovanou dne 4. 11. 2016 další smlouvu o půjčce č. , hodnota, na částku ve výši 6.000 Kč, kterou žalované poskytl v hotovosti v den uzavření smlouvy (prokázáno smlouvou o půjčce). Žalovaná se zavázala vrátit celou částku úvěru zpět a dále uhradit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši 1.200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit skrze 58 týdenních splátek po 183 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 15. 12. 2017. RPSN činila 75,72 % (prokázáno smlouvou). Žalovaná uhradila předchůdci žalobce od uzavření smlouvy celkem částku 583 Kč. Následně se dostala do prodlení s hrazením splátek a další úhradu neprovedla. Před uzavřením vyplnila žalovaná opět zákaznickou kartu, ve které uvedla stejné údaje jako v předchozí zákaznické kartě s doplněním, že hradí splátky výše uvedených úvěrů poskytnutých od předchůdce žalobce (prokázáno zákaznickou kartou).8. Dne 6. 12. 2019 právní předchůdce žalobce a žalobce uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek s účinností od 6. 12. 2019 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek a potvrzením o úhradě). Touto smlouvou byly na žalobce postoupeny i všechny tři výše jmenované pohledávky za žalovanou (prokázáno přílohami smlouvy). Žalobce oznámil žalované, že pohledávky byly postoupeny, dne 6. 12. 2019; oznámení bylo odesláno žalované dne 7. 1. 2020 (prokázáno oznámením včetně podacího lístku). Žalobce následně vyzval žalovanou k úhradě dlužných částek výzvou ze dne 27. 11. 2020, odeslanou dne 30. 11. 2020, žalovaná však ani přes to dlužné částky neuhradila (prokázáno výzvou včetně podacího lístku).9. Soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z."), neboť se jedná o právní poměr vzniklý za jeho účinnosti, a současně dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.12. Podle § 22 odst. 5 z. s. ú., není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle ustanovení § 5, 7 a 9 nesplnil.13. Soud se nejprve z úřední povinnosti (, Anonymizováno, ) zabýval tím, zda předchůdce žalobce coby věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované coby dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být uzavřena s žalovanou jakožto se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. , spisová značka, ). Věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná.14. K prokázání skutečnosti, že předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalované, žalobce předložil vyplněné zákaznické karty žalované. Ačkoliv je v zákaznických kartách uvedeno, že předchůdce žalobce ověřoval příjmy žalované skrze pracovní smlouvu, výplatní pásky a výměru dávky, žalobce takové listiny ani přes výzvu soudu nedoložil. V zákaznických kartách není dále zmínka o tom, jakým způsobem předchůdce žalobce ověřoval tvrzené výdaje žalované. Žalobce k výzvě soudu uvedl, že jeho předchůdce ověřil výši výdajů „na základě sdělení žalované“. Takové tvrzení je však jednak neurčité, ale také implikuje, že si předchůdce neověřoval výši výdajů žalované z dalších zdrojů mimo zákaznickou kartu. Dostatečné zkoumání výdajové stránky spotřebitele je přitom základním krokem, který je věřitel povinen při posuzování úvěruschopnosti učinit – jedině srovnáním řádně zjištěných příjmů a výdajů může věřitel zjistit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji dlužníka, a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný úvěr řádně splácet.15. Ze zákaznických karet dále není zřejmé, zda a případně jakých způsobem předchůdce žalobce vyhodnotil, zda bude žalovaná schopna splácet všechny úvěry současně nebo zda předchůdce žalobce přihlédl k tomu, že žalovaná byla zaměstnaná na částečný pracovní poměr na dobu určitou do 31. 12. 2016 – pracovní poměr tedy měl skončit měsíc poté, co si žalovaná zažádala o poslední úvěr. Žalobce i přes výzvu soudu neuvedl, jakým konkrétním způsobem zohlednil všechny uvedené informace od žalované, jak posoudil její příjmovou stránku oproti výdajové, jak vyhodnotil ostatní skutečnosti, které mohly ovlivnit schopnost žalované úvěr splácet a na základě kterých konkrétních skutečností dospěl k závěru, že je žalovaná schopna oba úvěry splácet. Věřitel má přitom s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče věřitele je rovněž jeho obezřetnost, tzn. že se věřitel nespoléhá jen na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit.16. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že předchůdce žalobce nezkoumal úvěruschopnost žalované dostatečně. Ačkoliv žalobce soudu předložil vyplněné zákaznické karty žalované, tvrzení uvedená v zákaznických kartách žádným způsobem nedoložil a ani neuvedl, jak předchůdce žalobce vyhodnotil tato tvrzení. Soud má proto za to, že předchůdce žalobce dostatečně neposuzoval úvěruschopnost žalované před poskytnutím výše uvedených úvěrů, čímž nesplnil svou zákonnou povinnost coby věřitel.17. Pokud tedy byly následně mezi předchůdcem žalobce jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem uzavřeny úvěrové smlouvy, jsou tyto smlouvy neplatné ve smyslu § 9 odst. 1 z. s. ú. Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že smluvní ujednání v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 39 o. z.). Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).18. Ze shora uvedených důvodů soud učinil závěr, že je nutné k uplatněným nárokům přistupovat jako k bezdůvodnému obohacení a vydat žalobci pouze to, co by mu náleželo v případě plnění z neplatného právního důvodu, resp. co na něj bylo jako plnění z neplatného právního důvodu postoupeno. Soud tak od každé jistiny úvěru odečetl dosavadní splátky, které žalovaná prokazatelně uhradila – od jistiny prvního úvěru 6.000 Kč odečetl částečnou úhradu dluhu 4.792 Kč, od jistiny druhého úvěru 6.000 Kč odečetl částečnou úhradu dluhu 2.596 Kč, od jistiny prvního úvěru 6.000 Kč odečetl částečnou úhradu dluhu 583 Kč. Žalované tak zbývá uhradit žalobci dlužnou první jistinu ve výši 1.208 Kč, dlužnou druhou jistinu ve výši 3.404 Kč a dlužnou třetí jistinu ve výši 5.417 Kč. Soud v daném rozsahu žalobě vyhověl (výrok I.).19. Jelikož soud uzavřel, že uzavřené smlouvy byly od počátku neplatné a žalobci tak vzniklo, resp. bylo mu platně postoupeno toliko právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila, pak ostatní nároky představující úroky či jiné náklady, jejichž uplatnění mělo oporu v uzavřené smlouvě, nejsou žádány po právu. Soud proto dané nároky zamítl (výrok II.).20. Soud zamítl i nárok žalobce na zaplacení zákonného úrok z prodlení s vrácením částky, o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila. V případě bezdůvodného obohacení zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností spotřebitele, a to ve významu že žalovaná dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím ve výroku. Tento závěr se ve smyslu judikatury (viz. sp. zn. , spisová značka, ) opírá o výslovné znění shora citovaného ustanovení § 87 z. s. ú., z jehož výslovného znění slovní vyplývá, že k založení nové platební povinnosti pro žalovaného dojde teprve soudním rozhodnutím a že v době rozhodování soudu žalovaný ještě ani není za dlužníka považován.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení, a to s ohledem na míru úspěchu žalobce v řízení. Neúspěch žalobce v řízení převyšuje úspěch žalobce v řízení. Lze tedy konstatovat, že žalobce byl v řízení neúspěšný ve větší míře než úspěšný, a rozdíl absolutních hodnot těchto částek představuje míru, jíž by se měl žalobce podílet na nákladech řízení žalované. Jelikož však u žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že náhrada nákladů řízení nenáleží žádnému z účastníků.