Žalobou ze dne 21. 10. 2025 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 23.735 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nesplaceného úvěru ve výši 25.000 Kč, který poskytl právní předchůdce žalobce (společnost , právnická osoba, ) žalované. Žalovaná od uzavření smlouvy uhradila na úvěr celkem částku 1.265 Kč, se zbytkem úhrady se dostala do prodlení. Předchůdce žalobce následně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce, který se nyní domáhá zaplacení zbývajících částek.2. Žalovaná se ve věci k žalobě nevyjádřila.3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil svůj souhlas v žalobě) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:5. Právní předchůdce žalobce (společnost , právnická osoba, ) a žalovaná uzavřeli dne 8. 6. 2012 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které žalovaná obdržela od žalobce úvěr v celkové výši 25.000 Kč v hotovosti. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splácet poskytnutý úvěr zpět skrze 60 pravidelných týdenních splátek ve výši 765 Kč včetně smluvního úroku a sjednaných poplatků. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou jistinu 25.000 Kč dále navýšenou o úroky a poplatky; celkem měla žalobci zaplatit částku o celkové výši 32.942 Kč. Před uzavřením smlouvy vyplnila žalovaná zákaznickou kartu, ve které uvedla své příjmové a výdajové poměry. Žalovaná zaplatil právnímu předchůdci žalobce na splátky úvěru celkem částku ve výši 1.265 Kč. Se zbývajícími splátkami se dostala do prodlení.6. Dne 16. 11. 2017 (s účinností ke stejnému dni) předchůdce žalobce a žalobce uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek. Touto smlouvou byla na žalobce postoupena i pohledávky za žalovanou. Žalobce tuto skutečnost oznámil žalované dne 16. 11. 2017. Dne 8. 9. 2025 zaslal žalobce žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužných částek, žalovaná však ani na výzvu dlužné částky neuhradila.7. V souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud věc posoudil podle právních předpisů platných v době uzavření smlouvy, tedy ke dni 8. 6. 2012. Jedná se o zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. z.“) a v neposlední řadě o zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).8. Podle § 497 obch. z. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 502 odst. 1 obch. z. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.10. Podle § 369 odst. 1 obch. z. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.11. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.12. Podle § 22 odst. 5 z. s. ú., není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle ustanovení § 5, 7 a 9 nesplnil.13. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce v řízení prokázal, že mezi žalobcem a žalovanou došlo dle § 497 obch. z. k uzavření smlouvy o úvěru. Žalobce dostál své zákonem stanovené povinnosti a postupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr ve smyslu tehdy účinného § 9 z. s. u., když při posouzení úvěruschopnosti vycházel z vyplněné zákaznické karty a dospěl k závěru o schopnosti žalované nastavené splátky úvěru splácet. Žalovaná poskytnutý úvěr čerpala, vzala na sebe závazek hradit úvěr řádně a včas dle smluvních ujednání, což však nesplnila. Žalované tak vznikla povinnost nesplacenou výši úvěru vrátit ve lhůtě dle § 504 obch. z. Žalovaná však zůstala nečinná a kromě úhrady ve výši 1.265 Kč další úhradu neprovedla. Je tedy zřejmé, že zmíněné nároky žalobce jsou po aplikaci právní kvalifikace této věci k prokázanému skutkovému ději důvodné, a soud proto co do předmětných nároků žalobě vyhověl. Žalobce má rovněž nárok na úhradu smluvního úroku ve výši 19,98 % p. a. z jistiny a zákonných úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., resp. dle § 1 vládního nařízení č. 142/1994 Sb. Soud tedy shledal žalobou v celém rozsahu jako důvodnou a vyhověl ji. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 950 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) ve výši 400 Kč (§ 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), tří paušálních náhrad po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu) a DPH v sazbě 21 % (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Celkem tak soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení o celkové výši 2.765 Kč. Žalovaná je povinna uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.).