Městský soud v Brně 20 C 117/2025-34 – Náklady řízení

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 2. 5. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 13 027,97 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 30. 6. 2024 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou.2. Žalovaná se ve věci písemně nevyjádřila.3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav.4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 30. 6. 2024 vyplynulo, že žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr do výše 28 400 Kč., přičemž část ve výši 5 000 Kč byla žalované vyplacena na bankovní účet dne 30. 6. 2024 a část ve výši 500 Kč na bankovní účet dne 28. 7. 2024, jak plyne z přehledu bankovních transakcích vyplacených spotřebiteli. Z autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila totožnost žalované dne 30. 6. 2024, a to nahlédnutím na bankovní účet žalované. Z výpisu o ověření úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaná uvedla, že žije ve dvoučlenné domácnosti, přičemž pouze jeden z členů domácnosti má příjem. Dále uvedla pravidelné měsíční výdaje na bydlení ve výši 15 000 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 5 000 Kč a ostatní zbytné výdaje ve výši 2 000 Kč, čistý měsíční příjem pak ve výši 33 928 Kč. Z listiny identifikované příjmy plynou příjmové bankovní transakce ve prospěch čtyř bankovních účtů. Z předpisu denních splátek plyne rozpis denních splátek v celkové výši 53,96 Kč za období od 1. 7. 2024 do 22. 12. 2025. Z oznámení žalobkyně ze dne 29. 10. 2024 je zřejmé, že žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení celého úvěru z důvodu, že žalovaná neuhradila splátku 91 dní od splatnosti. Z výzvy ze dne 16. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení žalované částky a poskytla žalované lhůtu k plnění do tří dnů. Tato výzva byla žalované dle podacího lístku odeslána dne 16. 4. 2026.5. Z usnesení Krajského soudu v Brně č. j. , Anonymizováno, , spisová značka, -, právnická osoba, ze dne 3. 7. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyni byl ustanoven předběžný insolvenční správce , Anonymizováno, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , , adresa, , přičemž žalobkyně byla tímto usnesením omezena v dispozičním oprávnění ke své majetkové podstatě tak, že dispoziční oprávnění spojené s vymáháním a uplatňováním jakýchkoli pohledávek a jiných nároků žalobkyně přechází na předběžného insolvenčního správce.6. Krajský soudu v Brně usnesením ze dne 17. 7. 2026, č. j. , Anonymizováno, , spisová značka, , zastavil řízení o insolvenčních návrzích věřitelů , jméno FO, a , jméno FO, , toto usnesení není dosud v právní moci.7. Po právním posouzení dané věci dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.8. Soud se nejprve zabýval platností uzavřené úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně postupovala zcela formálně, když se ohledně příjmů i výdajů žalované spolehla pouze na údaje tvrzené žalovanou. Žalobkyně nedoložila, že by jakýmkoli způsobem ověřovala výši příjmů a výdajů žalované. Výše příjmů žalované neplyne ani z listiny identifikované příjmy, neboť z ní není zřejmé ve prospěch účtů jakých osob byly tyto platby připsány a o jaké konkrétní příjmy se jedná. Žalobkyně zcela rezignovala na ověření výdajové složky majetkové situace žalované. Proto lze konstatovat, že při uzavírání smlouvy o úvěru nepostupovala s odbornou péčí a řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované.11. Jelikož žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr bez řádného zkoumání její úvěruschopnosti, soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou. Za dané situace soud posoudil, že žalobkyně poskytla částku 5 500 Kč žalované bez právního důvodu. Na straně žalované tak vzniklo přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalobkyně však v žalobě zároveň uvedla, že částky uhrazené žalovanou byly započítávány na úhradu úroků, poplatků a úhradu jistiny. Sama žalobkyně tedy soudu sdělila, že žalovaná částečně žalobci hradila, avšak ze žaloby ani z doložených důkazů nebylo zřejmé, kdy a kolik žalovaná žalobci uhradila. K uvedenému žalobkyně ničeho netvrdila a ničeho nedoložila. Jelikož žalobkyně neuvedla, jaké konkrétní platby a v jaké výši žalovaná na pohledávku žalobkyně již poskytla, soud nemohl zjistit výši případného dosud neuhrazeného plnění.12. Žalobkyni bylo předvolání k jednání prostřednictvím zástupce řádně doručeno do datové schránky dne 11. 6. 2026. V době doručení předvolání nebylo insolvenční řízení vůči žalobkyni zahájeno a žalobkyně nebyla omezena v nakládání se svou majetkovou podstatou.13. Teprve následně vydal Krajský soud v Brně dne 3. 7. 2026 usnesení č. j. , Anonymizováno, , spisová značka, -, právnická osoba, , kterým ustanovil předběžného insolvenčního správce a převedl na něj dispoziční oprávnění spojená s vymáháním a uplatňováním pohledávek žalobkyně.14. Ustanovením předběžného insolvenčního správce nedošlo ke změně v osobě účastníka řízení. Účastníkem řízení nadále zůstala žalobkyně , Anonymizováno, , právnická osoba, . Uvedeným usnesením insolvenčního soudu však přešlo dispoziční oprávnění spojené s vymáháním a uplatňováním pohledávek žalobkyně na předběžného insolvenčního správce. Předběžný insolvenční správce se proto stal osobou oprávněnou vykonávat dispoziční oprávnění ve vztahu k předmětu tohoto řízení, nikoliv však samostatným účastníkem řízení.15. Ustanovením předběžného insolvenčního správce současně nedošlo k zániku procesní plné moci udělené žalobkyní jejímu zástupci , Jméno Zástupce, , advokátovi. Žalobkyně tak zůstala i po vydání uvedeného usnesení zastoupena advokátem.16. Tato skutečnost sama o sobě nezakládala překážku pokračování řízení ani důvod pro obligatorní odročení jednání. Z usnesení insolvenčního soudu neplyne přerušení řízení ani ztráta procesní způsobilosti žalobkyně. Rovněž nebylo vydáno rozhodnutí o úpadku, se kterým insolvenční zákon spojuje zvláštní účinky ve vztahu k probíhajícím soudním řízením (§ 140a a násl., § 229 odst. 3 insolvenčního zákona).17. Žalobkyně podáním ze dne 14. 7. 2026 soudu existenci předběžného správce oznámila, nepožádala však o odročení jednání, netvrdila, že by jí ustanovení předběžného správce bránilo v účasti na jednání, ani nenavrhla provedení dalších důkazů. Současně uvedla, že bude další soudní písemnosti předběžnému insolvenčnímu správci přeposílat. Předběžný insolvenční správce soudu do zahájení jednání nesdělil, že hodlá v řízení činit procesní úkony, že žádá odročení jednání nebo že považuje přípravu jednání za nedostatečnou.18. Soud proto neshledal důvod k odročení jednání a věc projednal podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti řádně předvolaných účastníků.19. Žalobkyně přes řádné předvolání k jednání netvrdila rozhodné skutečnosti potřebné pro určení rozsahu případného bezdůvodného obohacení a ani netvrdila konkrétní rozsah plnění, která jí žalovaná poskytla. Za situace, kdy se k jednání nedostavila a žádné doplnění skutkových tvrzení před jednáním ani při něm nezajistila, ať již prostřednictvím svého zástupce nebo předběžného insolvenčního správce jako osoby vykonávající dispoziční oprávnění k uplatněné pohledávce, zůstalo její tvrzení o výši nároku neúplné.20. Soud má v projednávané věci zato, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ohledně rozsahu jí uplatněného nároku, když sama tvrdila úhrady žalované, avšak neuvedla kdy a kolik žalovaná hradila. Za výše uvedeného stavu soud nemohl dospět k závěru o konkrétní výši bezdůvodného obohacení, a žalobu proto v celém rozsahu zamítl (výrok I.).21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalované, která by na jejich náhradu měla právo, neboť byla v řízení úspěšná, žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že nepřiznal žádnému z účastníku právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).