Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 6. 12. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 165 141,59 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 21. 6. 2022 uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . jakožto právní předchůdkyní žalobkyně.2. Žalovaný se ve věci písemně nevyjádřil.3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav.4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 21. 6. 2022 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 175 000 Kč, přičemž část ve výši 172 274,78 Kč měla být použita ke splacení jiného závazku žalovaného a část ve výši 2 725,22 Kč měla být žalovanému odeslána na účet. Žalovaný načerpal celkovou částku ve výši 175 000 Kč a uhradil celkem částku ve výši 50 482,91 Kč ve splátkách v období od 21. 7. 2022 do 25. 4. 2023.5. Z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovanému provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to tak, že zjišťovala aktuální dluhy žalovaného, záznamy žalovaného na black listech, v databázi neplatných dokladů a existující exekucí, využila externí úvěrové registry BRKI/NRKI/SOLUS, zohledňovala příjmy žadatele ověřené statistickým modelem a výdaje žalovaného, provedla vyhodnocení rizikových kontrol a stanovila skóring klienta. Uvedla, že deklarovaný příjem žalovaného ověřila s využitím komplexního statistického modulu a zohlednila výdaje v celkové výši 12 500 Kč. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek mezi , právnická osoba, . a žalobkyní ze dne 27. 8. 2024 a přílohy k této smlouvě soud zjistil, že smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení, postoupena z , právnická osoba, . na žalobkyni. Z Prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvy k uhrazení závazku soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala dne 15. 4. 2024 žalovaného k okamžité úhradě celé dlužné částky z důvodu porušení podmínky smlouvy o úvěru. Výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne 15. 4. 2024. Následně soud z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 16. 9. 2024 zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 16. 9. 2024 oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Z výzvy ze dne 11. 11. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení žalované částky a poskytla žalovanému lhůtu k plnění do 26. 11. 2024. Tato výzva byla žalovanému odeslána dne 11. 11. 2024 dle podacího lístku.6. Po právním posouzení dané věci dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval platností uzavřené úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. , spisová značka, ). Právní předchůdkyně žalobkyně postupovala zcela formálně, kromě lustrace v uvedených registrech se spolehla ohledně příjmů i výdajů žalovaného pouze na údaje tvrzené či odhadované. Právní předchůdkyně žalobkyně nedoložila, že by jakýmkoli způsobem ověřovala výši příjmů žalovaného, když v protokolu o posouzení úvěruschopnosti klienta uvedla, že deklarovaný příjem ověřili toliko s využitím komplexního statistického nástroje. Právní předchůdkyně žalobkyně nepožadovala po žalovaném doložení konkrétní výše příjmů žalovaného a jeho ověření např. výplatními páskami nebo výpisy z účtů. Právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem neověřovala ani výdaje žalovaného. Přestože uvedla, že výdaje tvrzené žalovaným v žádosti o úvěr navýšila, neuvedla ani nedoložila, zda a jakým způsobem k výdajům v celkové výši 12 500 Kč dospěla a na základě jakých podkladů tuto výši určila. Proto lze konstatovat, že při uzavírání smlouvy o úvěru nepostupovala s odbornou péčí a řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného.9. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, jelikož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr bez řádného zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně poskytla žalovanému plnění ve výši 175 000 Kč bez právního důvodu. Na straně žalovaného tak vzniklo přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaný žalobkyni vrátil na základě smlouvy o úvěru dle tvrzení žalobkyně částku ve výši 50 482,91 Kč, a proto soud rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni částku ve výši 124 517,09 Kč.10. Protože v projednávaném případě nevyšlo najevo, že by došlo k dohodě o splatnosti nesplacené jistiny, je tedy nutné odvozovat její splatnost až od doručení výzvy k její úhradě, resp. data splatnosti v této výzvě obsažené. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 15. 4. 2024, kterou dne 15. 4. 2024 odeslala žalovanému. Uvedená výzva byla na základě tzv. domněnky doby dojití upravené v § 573 o. z. žalovanému doručena dne 18. 4. 2024, následně byl žalovaný povinen dne 19. 4. 2024 dluh splnit. Za první den prodlení s úhradou nesplacené jistiny je proto potřeba považovat den následující po dni splatnosti, tj. 20. 4. 2024. Soud proto přiznal žalobkyni kromě nesplacené jistiny taktéž zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 124 517,09 Kč od 20. 4. 2024 do zaplacení. Výše úroku z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.11. Soud tak rozhodl při znalosti rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , kdy jako lhůtu přiměřenou možnostem žalovaného (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) shledal soud plnění k výzvě učiněné žalobkyní (při zohlednění částky, která měla být žalovaným skutečně hrazena), jak uvedeno shora. Soud přitom neshledal mezi účastníky spor o tom, jaká doba odpovídá možnostem spotřebitele podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.12. Ve zbytku předmětu řízení pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala zaplacení při zohlednění kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. , spisová značka, ) zaplacení částky v celkové výši 293 993,72 Kč a byla úspěšná ve výši 165 929,25 Kč, což je 56,4 % z požadované částky. Neúspěch žalobkyně je úspěchem žalovaného, který tedy byl úspěšný v 43,6 %. Po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu, dospěl soud k závěru, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni 12,8 % žalobkyní vynaložených nákladů řízení.14. Žalobkyni vznikly v souvislosti s řízením náklady spočívající v zaplacení soudního poplatku v částce 6 606 Kč a dále v podobě nákladů zastoupení advokátem představující odměnu za 5 úkonů právní služby (přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a sepis žaloby, účast na jednání dne 8. 10. 2025 a účast na jednání dne 21. 7. 2026) po 7 740 Kč za úkon právní služby, tj. celkem 38 700 Kč (viz § 8 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), a dále paušální náhradu hotových výdajů v celkové výši 5×450 Kč (podle § 14 odst. 4 advokátního tarifu) a náhradu DPH ve výši 21 % v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy vznikly žalobkyni náklady ve výši 56 155 Kč, přičemž 12,8 % z této částky představuje 7 188 Kč a tuto částku je žalovaný povinen podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.