Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 26 700 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 450,74 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 856,12 Kč, ale i zákonný úrok z prodlení z částky 26 700 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 8,5 % a úrok ve výši 21,39 % ročně z částky 26 700 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Dále žalobce po žalovaném nárokoval úhradu částky 18 588,24 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 098,56 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 863,63 Kč, ale i zákonný úrok z prodlení z částky 18 588,24 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výší 8,5 %, jakož i úrok ve výši 18,34 % ročně z částky 18 588,24 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Uvedených plnění se žalobce domáhal z titulu dlužných částek podle smluv o spotřebitelském úvěru.2. V prvním případě žalovaný dne 2. 9. 2021 uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, úvěrovou smlouvu č.: , hodnota, . Na jejím základě byla žalovanému poskytnutá částka 30 000 Kč, kterou se zavázal zaplatit v 21měsíčních splátkách po 3 304 Kč. Žalobce dále uvedl, že v průběhu smluvního vztahu žalovaný žalobci zaplatil jen částku 3 300 Kč. S ohledem na skutečnost, že na výzvy k úhradě dluhu žalovaný nereagoval, postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným do majetku současného žalobce, který je oprávněný uplatnit ji u soudu. Stejná situace nastala i stran druhé žalobou uplatněné pohledávky. Ta má svůj původ ve smlouvě ze dne 15. 8. 2021. I ta byla uzavřená mezi žalovaným a společností , právnická osoba, Podle uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru č.: , hodnota, bylo žalovanému poskytnuto 20 000 Kč, které se zavázal uhradit ve 12měsíčních splátkách po 2 438 Kč. I v tomto případě žalovaný zaplatil jen část dlužné částky, a to 2 500 Kč. Nic dalšího na dluh již neuhradil. I v tomto případě byla pohledávka za žalovaným postoupená do majetku současného žalobce. Žalobce zároveň uvedl, že úvěruschopnost žalovaného byla řádným způsobem prověřená, když k dispozici byly mzdové pásky, pracovní smlouva žalovaného apod. I žalovaný sám potvrdil, že měl dostatečný příjem ke krytí pravidelných splátek úvěrů. Mají proto za to, že pohledávka může být žalobci v plném rozsahu přisouzená. Pokud by soud dospěl k jinému závěru či k jiné právní kvalifikaci, mělo by být žalobci přisouzené alespoň bezdůvodné obohacení.3. Žalovaný, zastoupený opatrovníkem, k věci uvedl, že s žalobou nesouhlasí a navrhl, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta. Žalobci může být přiznané maximálně bezdůvodné obohacení, neboť není zjevné, jakým způsobem a kdy žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného, když k dispozici nejsou řádná tvrzení ani žádné relevantní listinné důkazy. V tomto ohledu žalobce jednoznačně neunesl důkazní břemeno. Dále je zjevné, že finanční prostředky, které byly žalovanému poskytnuté, byly poskytnuté za nevýhodných podmínek a při vysokých úrocích. Pokud žalobce v současné době žádá nižší úroky či úroky z prodlení, tak to neznamená, že mu může být nárok přisouzený.4. Soud ve věci provedl dokazování listinami, ze kterých zjistil následující skutkový stav.:5. Ze zákaznické karty žalovaného ze dne 2. 9. 2021 vyplývá, že žalovaný požádal o poskytnutí finančních prostředků s tím, že mu vznikly neočekávané výdaje. Má učňovské vzdělání a je ženatý. Příjem domácnosti činily 36 667 Kč měsíčně. Příjem jeho samotného činil 26 667 Kč měsíčně. Interní splátky činily 2 438 Kč a 5 000 Kč měsíčně. K dispozici měla být i pracovní smlouva a výplatní pásky žalovaného. Obdobné skutečnosti byly soudem zjištěné i ze druhé zákaznické karty týkající se druhého poskytnutého úvěru.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi stranami dne 2. 9. 2021 č. , hodnota, vyplývá, že se žalovaný zavázal věřiteli splatit částku 30 000 Kč tak, že mu celkem zaplatí 69 378 Kč, přičemž na úroku bude uhrazeno 28 923 Kč. Poplatek za zpracování úvěru činil 1 500 Kč. Doplňková služba komfortního flexibilního splácení čila 6 246 Kč. Úroková sazba byla stanovena na 86 % ročně a RPSN na 130,77 % ročně. Co se týká druhé uzavřené smlouvy ze dne 15. 8. 2021, tak na jejím základě byla žalovanému poskytnutá částka 20 000 Kč, na kterou měl být uhrazený poplatek ve výši 7 704 Kč. Ten se skládal z úroku ve výši 4 958 Kč, z částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a z částky za rozšířenou doplňkovou službu ve výši 1 246 Kč. Celkem mělo být věřiteli zaplacené 29 252 Kč. Výše úrokové sazby činila 43 % ročně a výše RPSN 71,39 % ročně. Dluh měl být uhrazený ve 12 splátkách po 2 438 Kč měsíčně.7. Z oznámení o postoupení pohledávek vyplývá, že se pohledávky za žalovaným dostaly do majetku současného žalobce, o čemž svědčí i postupní smlouva a její příloha.8. Z tzv. tabulek umoření se podává, že na první z úvěrů žalovaný uhradil částku 3 300 Kč a na druhý pak částku 2 500 Kč. Z výzvy před podáním žaloby soud zjistil, že žalovanému byla řádně doručená na adresu, kterou uvedl ve smlouvách.9. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb.) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byly uzavřené dvě smlouvy o úvěru týkající se částek 30 000 Kč a 20 000 Kč. Ty se žalovaný zavázal splatit, ať již v 21 či 12měsíčních splátkách. Soud dává žalovanému za pravdu v tom ohledu, že žalobce řádně neprověřil úvěruschopnost žalovaného, neboť i přes soudem mu dané poučení, nebyl ve smyslu ustanovení § 118a) zákona č. 99/1963 (dále jen „o. s. ř.“) schopný doplnit důkazy, které by reálně prokazovaly finanční možnosti žalovaného na výdajové a příjmové stránce jeho či rodinného rozpočtu. Tudíž nedošlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Byť zákaznické karty či sám žalobce hovořil o existující či žalovaným doložené pracovní smlouvě, výplatních páskách či výpisech z bankovního účtu žalovaného apod., tak reálně soudu nic doložené nebylo. Je tedy zjevné, že žalobce v uvedeném ohledu neunesl důkazní břemeno, když neprokázal, že alespoň standardním způsobem prověřil majetkové poměry žalovaného. Konec konců i to, že žalovaný uhradil na každý z úvěrů jen jednu splátku, svědčí o tom, že žalobce, respektive jeho právní předchůdce své povinnosti zanedbal. Soud proto závazek hodnotil jako závazek nikoliv z platně uzavřené smlouvy, ale jako závazek vzniklý z bezdůvodného obohacení.17. Na základě posledně uvedeného hodnocení soud žalobci přisoudil jen rozdíl mezi jistinami a žalovaným neuhrazenými částkami. Tzn., že v prvním případě žalobci, pro dílčí platu, mohla být přisouzená jen částka 26 700 Kč a ve druhém případě jen částka 17 500 Kč, když na první úvěr žalovaný zaplatil částku 3 300 Kč a na druhý částku 2 500 Kč. Přísudkům soudu odpovídají výroky I. a III. rozsudku. Ve zbytku žalobou uplatněného nároku soud žalobou jako nedůvodnou zamítnul (výroky II. a IV. rozsudku).18. Dále je vhodné dodat, že soud smluvní vztah a okolnosti jeho uzavření i podmínky, za kterých byly úvěrové smlouvy uzavřené, neposuzoval jen pohledem zákona o spotřebitelském úvěru, konkrétně pohledem ustanovení § 86 a § 87 citovaného zákona, ale i pohledem obsahu občanského zákoníku, a to jejich ustanovení § 580 a § 588. V uvedeném ohledu má soud za to, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce nepostupoval řádným způsobem, neboť výše RPSN byla nepřiměřeně vysoká. Nelze zde hovořit jen o nevýhodnosti či zjevné nevýhodnosti, ale fakticky o lichevním postupu původního věřitele. Takový postup je nemravný a nepřípustný. Tudíž i neplatný (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). I pro posledně soudem uvedené byl zbytek obou nároků zamítnutý.19. Co se týká nákladů řízení, tak v uvedeném ohledu soud vycházel z předpokladu, že by žalobce mohl být v řízení z části procesně úspěšný, tedy úspěšnější než žalovaný. Proto by mu měla náležet náhrada vzniklých nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Fakticky to znamená, že soud při řádném stanovení výše žalobci přiznaných nákladů řízení od procesního úspěchu žalobce odečetl jeho procesní neúspěch.20. Za předpokladu, kdyby byl žalobce ve věci 100 % procesně úspěšný, tak by mu náležela odměna za převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzvu, když odměna by byla vypočtená z tarifní hodnoty sporu a činila by podle ustanovení § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. částku 500 Kč za jeden úkon právní služby. Další ve věci činěné procesní úkony, kterým odpovídá i odměna advokáta, by byly žalobci přiznané podle ustanovení § 7 citované vyhlášky. Konkrétně šlo o odměnu za dvě podání k věci samé, za odvolání a za účast u jednání. V uvedeném ohledu činila odměna vždy částku ve výši 2 940 Kč. Žalobci by rovněž náležela i náhrada za tři paušály po 300 Kč a za čtyři paušály po 450 Kč (§ 11 a § 13 citované vyhlášky). Celkem tedy 15 960 Kč. Dále žalobci náleží i účtované DPH z poskytnutých právních služeb ve výši 3 352 Kč, jakož i náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 812 Kč a ve výši 453 Kč. Celkové náklady účelně vzniklých nákladů řízení by dosáhly částky 21 577 Kč.21. Co se týká krácení žalobci soudem přiznaných nákladů řízení, tak k tomu soud uvádí, že žalobce byl úspěšný ve věci samé co do částky 44 200 Kč (součet přísudků výroků I. a III.). Neúspěšný byl naopak co po součtu zamítnutých úroků a úroků z prodlení či kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení k datu vyhlášení rozsudku. Pohledem výroku II. rozsudku byl neúspěch žalobce vyjádřený částkami ve výši: 4 450,74 Kč + 1 856,12 Kč + 6 093,45 Kč + 15333,99 Kč, tedy celkem ve výši 27 734,30 Kč. Dále měl procesní neúspěch žalobce svůj odraz i ve výroku IV. rozsudku. V uvedeném ohledu byl žalobce neúspěšný co do částek: 1 088,20 Kč + 3 098,56 Kč + 3 863,63 Kč + 4 242,19 Kč + 9 153,15 Kč. Celkem tedy ve výši 21 445,73 Kč. S ohledem na skutečnost, že po přepočtení skutečného procesního úspěchu a neúspěchu žalobce, byl žalobce v řízení více neúspěšný než úspěšný, rozhodl soud v uvedeném důsledku tak, že žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 0 Kč. Tomu odpovídá výrok V. rozsudku.