Žalobce se žalobou po žalovaných domáhal zaplacení částky 15 932 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. Uvedl, že žalovaní byli na základě nájemní smlouvy uzavřené na dobu určitou od 1.7.2022 do 30.6.2023 nájemci bytu č. , hodnota, situovaného v 5. podlaží domu na adrese , adresa, , , adresa, , který užívali i po skončení nájmu (dále též jen „předmětný byt“). Žalovaná částka představuje nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2024 splatný 31.8.2025, který žalovaní žalobci přes předžalobní výzvu neuhradili.2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili.3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě listinných důkazů předložených účastníky. Účastníci s tímto postupem za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.4. Z předložených listin soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce a žalovaní uzavřeli dne 28.7.2022 nájemní smlouvu, jíž žalobce přenechal žalovanému do užívání předmětný byt na dobu určitou od 1.7.2022 do 30.6.2023 (nájemní smlouva). Žalobce žalovaným vyúčtoval služby za období 01/2024 až 12/2024 vyúčtováním, jehož výsledkem byl nedoplatek ve výši 15 932 Kč, vyúčtování bylo žalovaným zasláno na adresu předmětného bytu prostřednictvím České pošty, s.p. (vyúčtování, poštovní podací arch). Žalobce upomenul žalované o úhradu (předžalobní upomínka, zásilky).5. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaní byli nájemci bytu na dobu určitou do 30.6.2023, nájem zanikl uplynutím sjednané doby nájmu. Žalovaní neodevzdali žalobci byt v den skončení nájmu, ale dále jej užívali. Žalobou uplatněný nárok na zaplacení nedoplatku z vyúčtování služeb má oporu v ustanovení § 7 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů. Právo na úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 o.z., jeho výše je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výrokové části pod bodem I. Lhůta k plnění byla určena dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci, jenž byl ve věci zcela procesně úspěšný, soud přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 400 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a (účtované) částky 600 Kč představující dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč za dva úkony (žaloba, výzva k plnění), na jejíž přiznání by měl žalobce právo v případě, že by nebyl v řízení zastoupen advokátem (§ 151 odst. 3 o.s.ř., § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Soud žalobci se zřetelem k závěrům vysloveným Ústavním soudem v nálezu ze dne 23.11.2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 376/12, nepřiznal náhradu nákladů na zastupování advokátem, když v řízení nebyl se zřetelem k povaze sporu zjištěn opak toho, že nejsou nákladem účelně vynaloženým, ostatně žalobce ani náklady na zastoupení nepožadoval. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.