11 CO 18/2022-419 — Městský soud v Praze

1. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částky [částka], [částka], [částka], to vše se specifikovaným úrokem z prodlení (výroky I., III., V.), zamítl žalobu co do částek [částka] s příslušenstvím (výrok II.) [částka] s příslušenstvím (výrok IV.), [částka] s příslušenstvím (výrok VI.), zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované uveřejnit omluvu na internetových stránkách žalované ve specifikovaném znění (výrok VII.), zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaslat omluvu ve specifikovaném znění uvedeným subjektům (výrok VIII.), uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] (výrok IX.), doplňujícím usnesením doplnil výroky X. a XI., kterými zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení státu ve výši [částka] a žalovanou ve výši [částka] (výroky X. a XI.). 2. Vycházel z toho, že žalobce se domáhal zaplacení uvedených částek a omluvy jako náhrady škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, které mu měly vzniknout v důsledku nezákonného trestního stíhání vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], požadoval zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání, za nezákonně vykonanou vazbu a náhradu škody za ušlý výdělek a za náklady právního zastoupení. Žalovaná v průběhu řízení zaplatila žalobci náklady právního zastoupení ve výši [částka], ve zbývající části vzal žalobce žalobu ohledně tohoto nároku zpět a řízení bylo zastaveno. Žalovaná dále žalobci zaplatila zadostiučinění za vykonanou vazbu ve výši [částka]. Soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování obsahem příslušného trestního spisu, listinnými důkazy, účastnickým výslechem žalobce a výslechy svědků. Po provedeném dokazování vycházel ze zjištění, že usnesením Policie ČR ze dne [datum] bylo žalobci sděleno obvinění ze spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže ve stadiu přípravy, stížnost žalobce byla zamítnuta usnesením státního zastupitelství ze dne [datum], Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum] žalobce zprostil obžaloby z důvodu, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl žalobce stíhán. Odvolání státního zástupce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne [datum] zamítl. Ředitel krajského ředitelství Policie hl. m. [obec] rozhodnutím ze dne [datum] propustil žalobce ze služebního poměru příslušníka policie, neboť žalobce porušil služební slib tím, že se dopustil zavrženíhodného jednání, které má znaky loupeže ve stadiu přípravy, odvolání žalobce zamítl policejní prezident rozhodnutím ze dne [datum], Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 8 Ad 6/2016-80, k žalobě žalobce obě rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Žalobce působil jako rozhodčí Fotbalové asociace České republiky, v roce 2014 v daňovém přiznání z této činnosti vykázal příjmy [částka] a výdaje [částka], rozdíl mezi příjmy a výdaji činil [částka]. Fotbalová asociace České republiky potvrdila, že z nominační listiny rozhodčích profesionálních soutěží byl žalobce vyřazen v přímé souvislosti s trestním řízením vedeným proti jeho osobě z důvodu ochrany dobrého jména asociace, důvodem vyřazení nebyly jeho výkony v pozici rozhodčího, k jeho vyřazení by bez existence trestního řízení nedošlo ani v následujícím období, výše odměn by byla přinejmenším obdobná té z doby předcházející vyřazení z nominační listiny. Podle řádu rozhodčích a delegátů Fotbalové asociace České republiky se za bezúhonnou pro účely stanov a předpisů na jejich základě vydaných nepovažuje osoba, která má záznam v rejstříku trestů. V článcích zveřejněných ve sdělovacích prostředcích byly uvedeny informace o obvinění žalobce z trestné činnosti, o tom, že je policista a fotbalový rozhodčí, média informovala o tom, že žalobce měl kontroverzní pověst muže úzce napojeného na místopředsedu fotbalové asociace [jméno] [příjmení], žalobce se zapletl s albánským gangem, který chtěl vykrást vilu známého politika a měl se chystat i na ministra [jméno] [příjmení]. Žalobce i slyšení svědci vypovídali o tom, jaké důsledky pro žalobce mělo uvedené trestní stíhání. Po právní stránce soud prvního stupně poukázal na ustanovení § 1, § 2, § 5, § 7, § 8, § 9, § 10, § 31a zák. č. 82/98 Sb. a zabýval se důvodností jednotlivých žalobcem uplatněných nároků. K zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla být způsobena trestním stíháním, uvedl, že nelze dospět k závěru o bezdůvodném zahájení trestního stíhání, žalobce se nepodílel na zahájení trestního stíhání ani si trestní stíhání sám nezavinil. Soud konstatoval, že základ nároku je v daném případě dán, neboť usnesení o sdělení obvinění je s ohledem na následné zproštění obžaloby nezákonným rozhodnutím. Žalobce byl ohrožen trestem odnětí svobody v rozmezí 8 - 15 let, byl trestně stíhán v době od [datum] do [datum]. Slyšení svědci uvedli, že na žalobce nahlíželi nadále jako na nevinného, taktéž jeho rodina věřila v jeho nevinu, pouze někteří kolegové v práci na něj hleděli jako na vinného, stíhání žalobce se negativně projevilo na jeho psychické stránce, nevyhledal však odbornou lékařskou pomoc. Žalobce těžce nesl své stíhání z hlediska rodiny, zejména svých dětí, které musely čelit negativním reakcím ze strany vrstevníků, zpráva psychologického poradenství hovoří o emoční labilitě syna žalobce. Žalobce byl propuštěn ze služebního poměru, rozhodnutí bylo soudem zrušeno až po skončení trestního stíhání, nelze však dospět k závěru o zničení profesního života žalobce, když žalobce se po rozhodnutí soudu vrátil zpět do služebního poměru na stejné místo. V rámci fotbalového prostředí se nectí presumpce neviny, trestní stíhání žalobce bylo medializováno v celostátním tisku, bylo zveřejněno jeho jméno i příjmení, nebyl však zjištěn excesivní způsob jednání orgánů činných v trestním řízení, které by mohlo mít za následek větší úkor později obžaloby zproštěné osoby. Medializace byla prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení, aniž by se orgány činné v trestním řízení dopustily neodpovídající medializace případu, medializaci proto nelze státu přičítat k tíži. Ohledně porovnání případu žalobce s jinými případy žalobce žádné srovnání nenabídl, soud prvního stupně proto provedl porovnání s dvěma jinými případy, jejichž okolnosti popsal. Po zhodnocení všech těchto skutečností dospěl soud prvního stupně k závěru, že odpovídající finanční zadostiučinění za újmu žalobce způsobenou nezákonným rozhodnutím činí [částka]. Pokud jde o nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným výkonem vazby, soud prvního stupně konstatoval, že vazba žalobce trvala 204 dnů, žalobce pobyt ve vazbě špatně psychicky snášel, měl obavy z fyzického napadení, neboť byl policistou, obával se o svou rodinu, když se dozvěděl o jejích finančních problémech, špatně snášel absenci styku s dětmi, následky na zdravotní stav syna žalobce nebyly v řízení prokázány přes poučení dle § 118a o. s. ř. Soud prvního stupně rovněž provedl srovnání s jiným případem vazebně stíhané osoby, jehož okolnosti popsal, a dospěl k závěru, že za přiměřené zadostiučinění za nezákonnou vazbu považuje částku [částka] za 1 den vazby, celkem tedy [částka], z čehož žalovaná již plnila částku [částka]. K ušlému zisku soud prvního stupně uvedl, že žalobce byl vyřazen z nominační listiny rozhodčích v přímé souvislosti s jeho trestním stíháním, z vnitřních předpisů fotbalové asociace však nevyplývá, že by trestní stíhání mělo mít vliv na postavení rozhodčího, za bezúhonnou osobu se považuje osoba, která nemá záznam v rejstříku trestů, tedy i osoba, proti které je vedeno trestní stíhání. Rozhodnutí komise rozhodčích o vyřazení žalobce z nominační listiny tak bylo v rozporu s vnitřními předpisy Fotbalové asociace České republiky. Samotné trestní stíhání nevylučovalo žalobce z výkonu funkce rozhodčího, a nelze dovodit odpovědnost státu za jednání svobodně uvažujících osob (komise fotbalové asociace), které měly vědět, že ze samotného zahájení trestního stíhání nelze dovozovat, že se stíhaná osoba dopustila trestného činu či jiného závadného jednání. Žalobce se dobrovolně stal členem Fotbalové asociace České republiky, přijal funkci rozhodčího, a musel si tedy být vědom, že jeho působení závisí pouze na rozhodování úzkého okruhu soukromých osob. Z tohoto důvodu není dána existence příčinné souvislosti mezi trestním stíháním žalobce a tvrzeným ušlým ziskem požadovaným za dobu trvání trestního stíhání. Odlišná situace je v období, kdy žalobce vykonával vazbu, neboť v této době fyzicky nemohl funkci rozhodčího vykonávat, a vznikla mu tak škoda v podobě ušlého zisku, při stanovení výše této škody soud prvního stupně vycházel z daňového přiznání žalobce za předcházející rok [rok], kdy rozdíl mezi jeho příjmy a výdaji činil [částka] za rok, ve vazbě žalobce strávil 204 dnů, čemuž odpovídá škoda ve formě ušlého zisku ve výši [částka]. Veden těmito závěry soud prvního stupně výroky I., III. a V. žalobě částečně vyhověl, ve zbytku žalobu zamítl, o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když podrobně odůvodnil míru úspěchu žalobce i žalované ve věci, a doplňujícím u