11 CO 349/2021-291 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), dále na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II.) a dále povinnost zaplatit České republice prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9 částku [částka] (výrok III.). 2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala náhrady škody způsobené jí neoprávněným odběrem elektřiny v místě rodinného domu žalovaného ve smyslu § 51 odst. 1 písm. c) zák. č. 458/2000 Sb., kterou vyúčtovala výpočtem podle vyhlášky č. 82/2011 Sb. 3. Vyšel ze zjištění, že v odběrném místě žalovaného na adrese [adresa], docházelo k neoprávněnému odběru elektrické energie z neměřené části elektrického vedení nejméně od topné sezóny 2011 2012 do dne [datum], kdy proběhla kontrola. Vycházeje ze spotřeby zemního plynu v odběrném místě za období od [datum] do [datum] uvedené ve fakturách [právnická osoba], činila spotřeba v období od [datum] do [datum] v průměru 2,914 MWh ročně. V období od [datum] do [datum] pak 5,258 MWh (dne [datum] došlo k odpojení elektřiny). V období od [datum] do [datum] činila spotřeba plynu 30,284 MWh. Podle závěrů znaleckého ústavu ve znaleckém posudku [číslo] by přitom pro vytápění přízemí předmětného domu plynovým kotlem na vnitřní teplotu 20 °C bylo potřeba nejméně 23,7 MWh energie ročně (č. l. 130), včetně ohřevu teplé vody pak 30,3 MWh (č. l. 144). Uzavřel, že po převážnou část období od [datum] do [datum] nebyl k vytápění domu využíván plynový kotel a žalovaný jej začal k tomuto účelu využívat až v první části roku 2016. Znalecký ústav současně vyloučil možnost vytápění domu za pomoci zděného krbu na tuhá paliva s ohledem na jeho nízkou účinnost, nedostatečný prostor domu pro uskladnění dřeva a míru opotřebení krbu, která neodpovídá dennímu užívání (č. l. 133, 134 a 148). Měřená spotřeba elektřiny podle údajů poskytnutých žalovaným pro účely znaleckého posudku v období [datum] do [datum] činila v průměru 1,003 MWh ročně (č. l. 121). Za období od [datum] do [datum] činila spotřeba elektřiny 3,588 MWh (č. l. 121). Znalecký ústav vypočetl, že roční spotřeba energie potřebné pro vytápění domu na vnitřní teplotu 20 °C (bez ohřevu vody) pomocí elektrokotle by činila 22,1 MWh. Dům v odběrném místě byl trvale obýván nejméně 2 osobami a vytápěno bylo nejméně přízemí domu. Jelikož souhrnná průměrná měřená spotřeba elektřiny a plynu v období od [datum] do [datum] činila 3,917 MWh, nedosáhla tato ani pětinového množství energie potřebné byť jen pro samotné vytápění domu. V období následujícím po provedení kontroly odběrného místa žalovaného spotřeba zemního plynu v tomto místě skokově vzrostla až na hodnotu 30,284 MWh odpovídající spotřebě vypočtené znaleckým ústavem jako potřebné pro vytápění domu plynovým kotlem včetně ohřevu vody, docházelo tedy k neoprávněnému odběru elektřiny. Videozáznam pořízený svědkem [příjmení] vyhodnotil v kontextu slyšených výpovědí svědků za věrohodný, není patrné násilné chování žádné z přítomných osob. 4. Po právní stránce soud I. stupně posoudil věc dle ust. § 51 odst. 1 písm. c) a § 98a odst. 1 písm. a) zák. č. 458/2000 Sb. a dle § 9 vyhl. č. 82/2011 Sb. Postupem k určení množství skutečně odebrané energie podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 82/2011 Sb. dospěl k závěru, že množství neoprávněně odebrané elektřiny stanovené výpočtem podle vyhlášky č. 82/2011 Sb. odpovídá pravděpodobné spotřebě elektřiny v předmětném odběrném místě za shodné období. Žalobkyně ve výzvě ze dne [datum] stanovila množství neoprávněně odebrané elektřiny na hodnotu 60,444 MWh výpočtem podle § 9 odst. 4 písm. b), odst. 5, odst. 6 písm. a) a odst. 8 písm. a) vyhlášky č. 82/2011 Sb. (tj. za 24 měsíců s ohledem na § 9 odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 82/2011 Sb.). Znalecký ústav vypočetl roční spotřebu elektřiny na vytápění domu na vnitřní teplotu 20 °C pomocí elektrokotle na hodnotu 22,1 MWh ročně (č. l. 130), tj. 44,2 MWh za 24 měsíců, spotřeba ostatních spotřebičů pak byla vypočtena na 2,025 MWh ročně, tj. 4,05 MWh za 24 měsíců (č. l. 175). Z uvedených hodnot plyne, že množství neoprávněné odebrané elektřiny stanovené výpočtem podle vyhlášky č. 82/2011 Sb. převyšuje pravděpodobnou spotřebu podle znaleckého posudku přibližně o pětinu. Jelikož množství neoprávněně odebrané elektřiny stanovené výpočtem podle vyhlášky č. 82/2011 Sb. neodpovídá pravděpodobné spotřebě za dané období (24 měsíců), vyšel při určení množství neoprávněně odebrané elektřiny ze spotřeby energie vypočtené znaleckým ústavem na vytápění přízemí domu elektrokotlem na vnitřní teplotu 20 °C. Tato spotřeba činí 22,1 MWh ročně. Předpokládanou spotřebu za ostatní elektrospotřebiče do množství neoprávněné odebrané elektřiny nezapočítal, když část takové spotřeby zjevně byla měřena a případný neměřený zbytek představuje v daném případě při porovnání se spotřebou elektrokotle zanedbatelné množství. Neshledal důvod pro časové omezení při určení množství neoprávněné odebrané elektřiny dobou 24 měsíců podle vyvratitelné domněnky v § 9 odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 82/2011 Sb., když časové omezení se v souladu s § 9 odst. 2 vyhlášky č. 82/2011 Sb. uplatní jen při stanovení množství neoprávněně odebrané elektřiny tzv. výpočtem. Neoprávněný odběr trval již od topné sezóny 2011 2012, a za prokázanou dobu neoprávněného odběru určil dobu odpovídající 4 rokům, a to roky 2012 až 2015, během nichž se souhrnná spotřeba elektřina a plynu v domě nacházela hluboko pod hodnotou potřebnou pro jeho vytápění. Výši náhrady vypočetl podle nejnižší ceny placené žalovaným za elektřinu měřenou (4 200 Kč/MWh), roční spotřeby energie na vytápění elektrokotlem ve výši 22,1 MWh a doby prokázaného neoprávněného odběru (4 roky) a dospěl k částce [částka], která dokonce převyšuje žalovanou částku. Prodlení posoudil dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Důvody snížení náhrady škody dle § 2953 o.z. neshledal. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a o nákladech státu dle § 148 o. s. ř. 5. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání a navrhl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení. Vytýká soudu I. stupně, že tvrzení o neoprávněném odběru není podpořeno žádným přímým důkazem, když tvrzená přípojka nebyla na místě zjištěna. Soud I. stupně se nevypořádal s tvrzením žalovaného, že videozáznam byl účelově sestříhán tak, aby důležité pasáže chyběly. Nijak nereagoval ani na námitku o neoprávněném vniknutí do domova žalovaného. Nepřihlédl k navrženým důkazům, zejména neřešil výhřevnost krbu na tuhá paliva v obývacím pokoji a spokojil se s konstatováním znalce, že ten nepostačuje k vytápění celého domu. Vytýká soudu I. stupně, že neodečetl částku zaplacenou žalovaným za odběr elektřiny a spotřebu zemního plynu. Nedostatečně zjistil skutkový stav, porušil rovnost stran řízení, když žalobkyně požadovala náhradu škody za 2 roky zpět, a soud I. stupně svévolně rozšířil období až do roku 2011, rozhodnutí je nepředvídatelné, když žalovaný nemohl ani uplatnit námitku promlčení. Odkázal na str. 17 znaleckého revizního posudku, v němž je uvedeno, že průměrné roční náklady na spotřebu elektřiny odpovídají cca [částka]. Žalobkyně požaduje za období od [datum] – [datum] částku [částka], tedy dvouletému období odpovídá [částka], od níž by měly být odečteny částky skutečně zaplacené ve výši [částka] v tomto období podle faktur [číslo]. Z rozsudku není zřejmé, jak soud dovodil výpočet částky [částka] za 4 roky, který odporuje závěru znalce a je nepřiměřený charakteru užívání nemovitosti. Rozhodnutí je v rozporu s dobrými mravy. 6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla napadený rozsudek potvrdit, když neoprávněný odběr elektřiny byl spolehlivě zjištěn fotodokumentací, videozáznamem i svědeckými výpověďmi. Žalovaný měl možnost uložit znalci doplňující otázky. Výše náhrady škody, která je předmětem znaleckého posudku, zohledňuje škodu skutečnou, zatímco výše náhrady škody dle § 9 vyhl. č. 82/2011 Sb. vychází z technických parametrů a svědčí o potenciálně nejvyšším možném odběru, rozdíl v hodnotách nezpochybňuje, že k neoprávněnému odběru došlo. Žalobkyně použila pro výpočet náhrady škody dobu 24 měsíců v souladu s § 9 odst. 6 bod 1 písm. a) vyhl., aniž by tvrdila, že skutečná doba trvala pouze 2 roky. 7. Odvolací soud zopakoval dokazování znaleckým posudkem [číslo] z něhož zjistil, že průměrné roční náklady při spotřebě energie 22,1 kWh/rok na vytápění přízemí rodinného domu elektrokotlem odpovídají cca [částka], a společně s běžnými domácími spotřebiči pak odpovídají cca [částka]. K otázce soudu [číslo] znalci odpověděli, že zděný otevřený krb na tuhá paliva bez rozvodu teplého vzduchu umístěný v obývacím pokoji nepostačí k vytápění přízemí posuzovaného domu v zimním období pro návrhovou teplotu, jeho účinnost je nízká, zdaleka nestačí k pokrytí tepelných ztrát objektu, spotřeba dřeva by činila denně 72 kg a takové skladovací kapacity ani zdroje dřeva v domě nejsou