11 CO 391/2021-447 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení [částka] (výrok II.). 2. Takto rozhodl v pořadí již čtvrtým rozsudkem o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala dle zákona č. 82/1998 Sb. zaplacení částky [částka] sestávající z uplatněného nároku ve výši [částka] s příslušenstvím za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním označených nezákonných rozhodnutí a nesprávným úředním postupem v souvislosti s vydáním tzv. signální informace. V tomto rozsahu byla žaloba pravomocně zamítnuta. Předmětem tohoto řízení je již pouze zadostiučinění ve výši [částka] s příslušenstvím za nemajetkovou újmu způsobenou v souvislosti s délkou správních řízení, jejichž předmětem bylo stanovení daňové povinnosti (řízení směřující k doměření spotřební daně z lihu a daně z přidané hodnoty) a navazujícího soudního přezkumu těchto rozhodnutí. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 30 Cdo 4084/2016 - 278, v souzené věci konstatoval, že tato řízení nejsou řízeními, na která dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, je třeba odlišit nárok způsobený neučiněním úkonu v zákonné nebo přiměřené lhůtě ve správním řízení a újmu vzniklou porušením práva na přiměřenou délku soudního přezkumu správních rozhodnutí a vedle toho je třeba od sebe v rámci újmy způsobené průtahy ve správních řízeních odlišit újmu, která měla být žalobkyni způsobena jednotlivými průtahy v daňových řízeních, popřípadě, hodlá-li tak svoji újmu žalobkyně skutkově vymezit, souhrnem těchto průtahů v každém jednotlivém daňovém řízení. Žalobu považoval za neurčitou a uložil soudu I. stupně povinnost vyzvat žalobkyni k odstranění vad žaloby postupem podle § 43 odst. 1 o. s. ř. 3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že Finanční ředitelství v [obec] přípisem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 9689/02-130, nazvaným Signální informace – upozornění na možné daňové úniky v oblasti spotřební daně z lihu oznámilo Ministerstvu financí své zjištění o tom, že daňovými subjekty je bez spotřební daně nakupován líh syntetický zvláště denaturovaný podle položky [číslo] přílohy [číslo] k vyhlášce Ministerstva zemědělství [číslo] Sb., o technických požadavcích na výrobu, skladování a zpracování lihu, v tehdy platném znění, který je v některých případech dále prodáván nebo používán k výrobě výrobků určených k dalšímu prodeji. Na základě protokolu ze dne [datum] prováděl Finanční úřad v [obec] u žalobkyně kontrolu spotřební daně z lihu za období od [datum] do [datum]. Dne [datum] vydal Finanční úřad v [obec] zajišťovací příkaz, kterým bylo žalobkyni uloženo zajistit ve lhůtě 3 dnů ve prospěch správce daně částku [částka] k vybrání ohrožené spotřební daně za uvedené období. Tentýž úřad vydal dne [datum] exekuční příkaz pro částku [částka]. Odvolání žalobkyně proti tomuto exekučnímu příkazu bylo Finančním ředitelstvím v [obec] rozhodnutím ze dne [datum] zamítnuto, peněžní prostředky ve výši [částka] byly exekuovány. Finanční úřad v [obec] vydal dne [datum] celkem 22 platebních výměrů, kterými žalobkyni doměřil spotřební daň celkem ve výši [částka] Finanční ředitelství v [obec] k odvolání žalobkyně rozhodnutími ze dne [datum] změnilo napadené platební výměry o doměření spotřební daně pouze tak, že se ruší ustanovení o použití § 44 zák. č. 337/1992 Sb. při stanovení základu daně. Dne [datum] a [datum] podala žalobkyně proti rozhodnutím žaloby, Krajský soud v Hradci Králové vydal dne [datum rozhodnutí] rozsudky č.j. 31 Ca 198/2005 – 34, č.j. 31 Ca 201/2005 - 23 a č.j. 31 Ca 210/2005 - 24, zrušil rozhodnutí pro nezákonnost a věc vrátil tomuto orgánu k dalšímu řízení. Finanční ředitelství v [obec] Králově vydalo dne [datum] rozhodnutí, kterým platební výměry o doměření spotřební daně za období od [datum] do [datum] vydané Finančním úřadem v [obec] změnilo tak, že v každém zrušilo ustanovení o použití ust. § 43 zák. č. 337/1997 Sb. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 30 Ca 122/2007, rozhodnutí finančního ředitelství pro nezákonnost zrušil. Nejvyšší správní soud dne [datum rozhodnutí] pod č.j. [číslo jednací] rozsudkem kasační stížnost zamítl. Finanční ředitelství v [obec] vydalo dne [datum rozhodnutí] rozhodnutí [číslo jednací], kterým platební výměry Finančního úřadu v [obec], jimiž byla žalobkyni doměřena spotřební daň za období od října 2000 do října 2002, zrušilo, což žalobkyni bylo doručeno dne [datum]. 4. Ohledně daňové kontroly týkající se odvodu daně z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“) za období od [datum] do [datum] vyšel ze zjištění, že byla zahájena finančním úřadem na základě protokolu dne [datum]. Finanční úřad v [obec] vydal 15 dodatečných platebních výměrů, kterými byla žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty ve výši celkem [částka] Finanční ředitelství v [obec] dne [datum] zamítlo odvolání žalobkyně. Krajský soud v Hradci Králové vydal dne [datum rozhodnutí] pod č.j. 30 Ca 111/2006 - 22 rozsudek, kterým žalobu zamítl. Ke kasační stížnosti žalobkyně byl tento rozsudek zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], a věc byla vrácena Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. Krajský soud v Hradci Králové následně vydal dne [datum rozhodnutí] rozsudek č.j. 30 Ca 165/2008 - 73, kterým rozhodnutí Finančního ředitelství v [obec] ze dne [datum] a všechny platební výměry Finančního úřadu v [obec] ze dne [datum] o doměření daně z přidané hodnoty žalobkyni zrušil a věci vrátil Finančnímu ředitelství v [obec] k dalšímu řízení. Finanční úřad v [obec] zpracoval dne [datum] sdělení, kterým žalobkyni oznámil, že nedošlo k navýšení základu daně z přidané hodnoty o spotřební daň, a proto se ruší doměřená daň z přidané hodnoty uvedená ve zprávách o kontrole daně z přidané hodnoty za zdaňovací období od [datum] do [datum]. Citované sdělení bylo žalobkyni doručeno dne [datum]. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] uplatnila u žalované nárok. 5. Po právní stránce soud I. stupně posoudil věc dle § 1, § 8, § 13 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb. (dále též„ OdpŠk“) a vycházeje z citovaného zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu vyzval žalobkyni k doplnění žaloby, což učinila podáním ze dne [datum], a [datum], dovodil projednatelnost žaloby a při jednání žalobkyni dle § 118a o. s. ř. vyzval k doplnění tvrzení, a poté uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení, když ani po poučení neuvedla jednotlivé konkrétní průtahy či jiný nesprávný úřední postup v jednotlivých řízeních. Obecné konstatování, že„ ve všech jednotlivých případech ohledně spotřební daně došlo k porušení povinnosti správce daně vydat rozhodnutí v zákonné lhůtě uvedené v § 47 odstavec 2 zákona [číslo]“ nelze hodnotit jako dostatečné vymezení základního skutkového základu uplatněného nároku. Absentuje konkrétní vymezení nemajetkové újmy, když v obecném tvrzení„ příčinnou souvislost na způsobení nemateriální škody žalobkyně spatřuje v tom, že kdyby daňové kontroly na spotřební daň a daň z přidané hodnoty s nezákonným vyměřením spotřební daně a daně z přidané hodnoty neproběhly, k žádné, tedy i nemateriální škodě by nedošlo“, spojuje vznik nemateriální újmy s realizací daňové kontroly a nezákonným vyměřením spotřební daně a daně z přidané hodnoty, a tedy nikoliv s jednotlivými průtahy v řízení či jiným nesprávným úředním postupem. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. 6. Proti rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně a navrhla odvolacímu soudu, aby rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví. Zopakovala dosavadní argumentaci, když nesouhlasí s tím, že nedostála své povinnosti doplnit rozhodné skutečnosti. V podání ze dne [datum] uvedla, že podala žalobu v roce 2010 a v roce 2018 byla poučena o něčem, co žádný soud neznal. Nejvyšší soud odkazem na rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 968/2014 a 30 Cdo 3271/2012 vytváří nepřehledný a nesrozumitelný stav pro subjekty, jimž je způsobována škoda, a za nezákonnost a nesprávnost nikdo nenese odpovědnost, rozhodnutí Nejvyššího soudu považuje za nemravné. Vytýká soudu I. stupně, že se nezabýval námitkou implementace rozhodnutí ESLP do judikatury českého práva. Požadavek žalobkyně spočívá na zadostiučinění daňových řízení, do nichž se musí započítat i trvání soudních řízení ohledně přezkumu správních rozhodnutí. Tvrzení, že absentuje vymezení příčinné souvislosti, není pravdivé, žalobkyně uvedla v podání ze dne [datum], jakou konkrétní výši náhrady škody za jednotlivá daňová řízení požaduje. Namítá nepřezkoumatelnost výroku II. o nákladech řízení, když není zřejmé, kdy byly úkony učiněny, vyhláška č. 254/2015 Sb. nabyla účinnosti dne [datum], proto úkony před její účinností nemohou být žalované přiznány. 7. Žalovaná navrhla ve vyjádření k odvolání napadený rozsudek potvrdit jako věcně správný. 8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné, byť odvolací so