11 CO 407/2019-424 — Městský soud v Praze

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky [částka] jako náhrady škody (spočívající v nákladech za přijímací zkoušky ve výši [částka], semestrech navíc ve výši [částka], zdravotním pojištění ve výši [částka], nákladech vynaložených prarodičům ve výši [částka] a ušlém zisku ve výši [částka]), částky [částka] jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu (spočívající ve vazebním stíhání ve výši [částka], nezákonném trestním stíhání ve výši [částka] a v zákazu styku žalobce s matkou ve výši [částka]) a konstatování porušení práva z titulu nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 237/2014, jehož byl účastníkem. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu zpět co do nároku na konstatování porušení práva, co do částky [částka] jako zadostiučinění za nezákonné vazební stíhání, která byla žalovanou dobrovolně uhrazena, a dále co do částky ušlého zisku ve výši [částka]. Na procesní návrhy žalobce reagoval Obvodní soud pro Prahu 2 usneseními o částečném zastavení řízení dne [datum], dne [datum] a dne [datum] v rámci konaných ústních jednání. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 C 182/2017 - 336, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku [částka] s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok II.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku [částka] (výrok III.). Nalézací soud vzal za prokázané, že ve školním roce 2013 2014 byl žalobce studentem II. ročníku bakalářského studia (v prezenční formě) na Provozně ekonomické fakultě [obec] zemědělské univerzity v [obec]. Dne [datum] bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu [uvedené] osoby žijící ve společném obydlí (matky žalobce) podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen„ trestní zákoník“). Dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin [uvedené] osoby žijící ve společném obydlí (matky žalobce) podle § 199 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku a obě trestní stíhání byla spojena pod společné řízení. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 0 Nt 3601/2014, byl žalobce vzat do vazby podle § 73b odst. 1 a § 68 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), z důvodu § 67 písm. b), c) trestního řádu se započtením ode dne zadržení, tj. dne [datum]. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 0 Nt 3803/2014, bylo rozhodnuto o propuštění žalobce z vazby za současného přijetí záruky [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (prarodičů žalobce), písemného slibu žalobce a uložení probačního dohledu nad žalobcem. Současně bylo žalobci uloženo předběžné opatření, spočívající v zákazu styku s poškozenou [jméno] [příjmení] (matkou žalobce), dle § 88b odst. 1, 2 trestního řádu. K propuštění žalobce z vazby došlo dne [datum]. Na žalobci tak byla vykonána vazba v trvání 51 dnů. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 6 T 237/2014, byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu. Následné odvolání bylo zamítnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 7 To 335/2016, a podané dovolání Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 7 Tdo 1786/2016 Trestní řízení trvalo 3 roky a 8 měsíců. V jeho průběhu byl žalobce upozorněn na možnost změny právní kvalifikace na trestný čin ublížení na zdraví s trestní sazbou 3 až 10 let odnětí svobody. V průběhu trestního řízení byl žalobce dvakrát odsouzen, a to rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum] a ze dne [datum], vždy k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let na zkušební dobu v trvání 5 let. Ve věci bylo rozhodováno opakovaně na třech stupních soudní soustavy, před soudem prvního stupně 3x, před soudem druhého stupně 3x a před Nejvyšším soudem 1x. Nalézací soud měl dále za prokázané, že v důsledku nezákonně vedeného trestního řízení došlo k zásahům do osobnostních sfér žalobce, týkajících se částečně jeho zdravotních problémů, problémů s řádným dokončením studia, omezení žalobce ve styku s matkou po dobu téměř 3 let, nutnosti vynaložit finanční prostředky na opakované přijímací zkoušky, financování semestrů navíc, hrazení zdravotního pojištění v letech 2015 a 2016, a vynaložení dalších finančních prostředků. Podáním ze dne [datum] uplatnil žalobce nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy u žalované, která stanoviskem ze dne [datum] poskytla žalobci přiměřené zadostiučinění za vazební stíhání ve výši [částka], konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a za tuto skutečnost se omluvila. Nalézací soud posoudil nároky žalobce podle § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 7, § 8 odst. 1, 3, § 14 odst. 1, 3, § 15 odst. 1, 2 a § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále též„ OdpŠk“), a dospěl k závěru, že ve věci je dán odpovědnostní titul ve smyslu § 5 písm. a) OdpŠk. V případě nároků na náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených za přijímací zkoušky v celkové výši [částka], tj. 5x [částka], nákladech za semestry navíc v celkové výši [částka], tj. 3x [částka], a nákladech za zdravotní pojištění ve výši [částka], dospěl nalézací soud k závěru, že nebýt nezákonného trestního stíhání žalobce, spojeného s vazbou, a s ohledem na předešlé i následné studijní výsledky, by žalobce řádně splnil své povinnosti ve II. ročníku, mohl postoupit do ročníku III., a to bez nuceného dvojího opakování II. ročníku, když toto jeho studium by bylo bývalo řádně zakončeno ve školním roce 2014 2015. Nárok na náhradu škody představovaný náklady vynaloženými prarodičům za období od propuštění z vazby (dne [datum]) do vynesení zprošťujícího rozsudku v trestní věci (dne [datum]), kdy žalobce vzhledem k uloženému předběžnému opatření nesměl pobývat v bytě se svou matkou, tedy za dobu 31 měsíců, v celkové výši [částka] ([částka] měsíčně), nalézací soud nepovažoval za důvodný ani prokázaný. Podle soudu bylo čestným prohlášením prarodičů žalobce ze dne [datum], jejich svědeckým výslechem a účastnickým výslechem žalobce prokázáno, že žalobce skutečně pobýval ve společné domácnosti s prarodiči. Ohledně uvedených částek prarodiče žalobce shodně vypověděli, že příspěvky v částce [částka] měsíčně byly osobně předávány, nedovedli však přesně uvést období přispívání žalobce na společnou domácnost, k jakému datu byly příspěvky předávány, co měly pokrýt, zda byly zdaňovány, ani z čeho je konkrétně žalobce hradil. Žalobce sice uváděl své příjmy z fotbalu a příležitostných brigád, ze kterých tyto příspěvky údajně hradil, jejich pobírání však neprokázal a bylo naopak prokázáno, že dokud bydlel spolu s matkou a bratrem ve společné domácnosti, tutéž částku za žalobce hradil jeho otec, resp. tento přispíval i částkami vyššími na bydlení a služby v předmětném bytě zbytku rodinných příslušníků. Po propuštění z vazby bylo žalobci 25 let, následně v roce 2015 dovršil 26 rok. S ohledem na jeho stálé studium je dle soudu zřejmé, že otec byl povinen přispívat žalobci výživným (které nebylo soudně stanoveno). Bylo tedy pouze na žalobci, aby případně žádal řádné výživné od otce s ohledem na neukončenou přípravu na budoucí povolání při denním bakalářském programu studia, zahájeném v roce 2012 2013 na předmětné fakultě, když otec byl povinen na výživu syna přispívat. Nalézací soud proto dospěl k závěru o přetržení příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem dle zákona č. 82/1998 Sb. a vznikem škody. Při posuzování nároku žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu vazebního stíhání původně ve výši [částka], následně poníženého o částku [částka] (dobrovolné plnění ze strany žalované), vyšel nalézací soud z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2357/2010, a jako adekvátní odškodnění určil částku [částka] za den trvání vazebního stíhání, celkově tedy [částka], od ní odečetl částku [částka], která byla dobrovolně poskytnuta žalovanou a přiznal žalobci zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu vazebního stíhání ve výši [částka]. Žalobce se dále domáhal nároků na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši [částka] a zadostiučinění za nemajetkovou újmu spočívající v zákazu styku žalobce s matkou, případně nemožnosti žalobce stýkat se s bratrem ve výši [částka]. Při posouzení nároku na zaplacení částky [částka] vzal soud prvního stupně v potaz specifika daného trestního řízení, a to povahu trestní věci, délku trestního řízení a následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobce a dále skutečnost, že žalovaná poskytla za vydání nezákonných rozhodnutí omluvu, a dospěl k závěru o nutnosti finančního odškodnění žalobce s tím, že částka ve výši [částka] je adekvátní. V případě nároku ve výši [částka] neshledal nalézací soud příčinnou souvislost mezi nezákonným trestním stíháním žalobce a vznikem a výší požadované újmy, když z provedeného dokazová