12 CO 229/2022-156 — Městský soud v Praze

1 V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok III.). 2 Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě na zaplacení [částka] jako peněžitého zadostiučinění podle ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb. za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u [anonymizována dvě slova] [obec] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo], které bylo zahájeno dne [datum], a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], které bylo zahájeno dne [datum], rozsudek byl doručen žalobci dne [datum]. Nárok byl podle ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb. uplatněn u [stát. instituce] dne [datum], které potvrdilo odsuzující správní rozhodnutí dne [datum]. Žalobce žádal zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení od [datum] do [datum], tj. 3 roky, 4 měsíce a 2 dny. 3 Žalovaná nárok žalobce neuznala. Namítala, že si žalobce musel být po celou dobu řízení vědom, že přestupek spáchala uložení sankce za přestupek bylo po právu. Předmětné řízení bylo vyvoláno nepoctivým jednáním žalobce, který provozoval službu přes aplikaci [anonymizováno] Tito dopravci a jejich řidiči neplnili povinnosti podle zákona č. 111/1994 Sb., což vedlo ke zvýšenému počtu obdobných řešených případů tak, že celkový počet vedených přestupkových řízení dosahoval v [anonymizováno] [rok] počtu cca [anonymizováno]. Žalovaná poukázala na to, že žalobce se po celou dobu řízení nezajímal o jeho průběh, byl zastoupen advokátem a pokuta za něj byla uhrazena rovněž z účtu advokáta. Žalobce nijak netvrdil vznik nemajetkové újmy. Podle názoru žalované musel žalobce předpokládat s ohledem na vývoj judikatury negativní výsledek, nenacházel se tedy v nejistotě ohledně výsledku řízení a nevznikla mu nemajetková újma. 4 Soud I. stupně po provedeném dokazování, v jehož rámci čerpal zjištění z listinných důkazů, které uvedl pod body 4. až 9. písemného vyhotovení rozsudku, dospěl k závěru o důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Zjištěný skutkový stav podrobil právnímu hodnocení podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, jak podrobně rozebral v bodech 11. až [anonymizováno] rozsudku. 5 Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce řádně uplatnil svůj nárok u žalované v souladu s ust. § 14 odst. 1 a § 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., měl proto za splněnou podmínku předběžného uplatnění nároku u příslušného úřadu, jakož i včasné podání žaloby. 6 Soud I. stupně se nejprve zabýval tím, zda se na věc aplikuje čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a s přihlédnutím k judikatuře Nejvyššího soudu např. rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] dospěl k závěru, že i na přestupkové řízení je třeba vztáhnout úmluvu. Uzavřel, že ve správním řízení a v navazujícím soudním řízení správním došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Obě řízení v souladu s judikaturou Ústavního soudu, a to nálezu ÚS ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 570/20 posuzoval jako řízení jediné. Odkázal na [ustanovení pr. předpisu] s tím, že na posouzení přiměřenosti délky řízení je třeba aplikovat Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS]. 7 Soud I. stupně měl za prokázané, že posuzované řízení trvalo od [datum] do [datum], tj. 3 roky, 4 měsíce a 2 dny. Ohledně správního řízení dospěl k závěru, že skončilo v přiměřené době, když trvalo od [datum] do [datum], avšak soudní řízení, které bylo zahájeno dne [datum] a skončilo dne [datum], trvalo nepřiměřeně dlouho, přičemž v době od [datum] do [datum] nebyl učiněn žádný úkon. Dospěl proto k závěru, že se předpokládá vznik nemajetkové újmy na straně poškozeného účastníka. Konstatování porušení [anonymizováno] nepovažoval za dostačující odškodnění nemajetkové újmy žalobce s tím, že je namístě poskytnutí peněžitého zadostiučinění. 8 Soud I. stupně dále přihlédl k tvrzení žalobce, že újma, která mu byla způsobena nepřiměřenou délkou řízení, spočívala v nejistotě o výsledku řízení, čímž trpěla jeho psychika, žalobci hrozila vysoká pokuta, přestupkové řízení je přitom kvazitrestním řízení a je taktéž založeno na principech [anonymizována dvě slova], žalobci tak hrozily další následky, které mohly ovlivnit jeho podnikání. Žalované se podle závěru soudu I. stupně nepodařilo vznik nemajetkové újmy vyvrátit. 9 Při určení výše odškodnění vycházel soud I. stupně ze základní částky odškodnění v rozmezí [anonymizována dvě slova] [částka] za jeden rok řízení, základní odškodnění určil na dolní hranici, tedy částkou [částka] a za první dva roky řízení v poloviční výši. 10 Soud I. stupně se zabýval jednotlivými zákonnými kritérii uvedenými v [ustanovení pr. předpisu] pro posouzení, zda je na místě snížení či zvýšení základní částky. Ohledně složitosti [anonymizováno] dospěl k závěru, že se nejednalo o zvlášť složitý případ, byť judikatura se od začátku vzniku přepravy prostřednictvím aplikace [anonymizováno] vyvíjela, soudní řízení správní započalo plynule, jednání však bylo nařízeno s delším časovým odstupem. Jednalo se o řízení ve třech stupních, a to dvoustupňové správní řízení a jednostupňové řízení soudní, žalobce nijak k průtahům nepřispěl, ani nevyužil prostředky způsobilé odstranit průtahy v řízení. Dále se zabýval významem předmětu řízení pro žalobce, při jehož hodnocení vzal v úvahu, že žalobce byl ve správním řízení uznán vinným ze spáchání přestupku, jehož se dopustil, správní řízení bylo důsledkem protiprávní činnosti žalobce. Soud I. stupně z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce přihlédl též k té skutečnosti, že žalobce byl zastoupen po celé řízení právním zástupcem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], v žádném stadiu se řízení osobně nezúčastnil a jeho právní zástupce současně zastupoval velké množství dalších řidičů a dopravců [právnická osoba], žalobce tak mohl být prostřednictvím svého právního zástupce informován o postupu soudů při posouzení charakteru přepravy prostřednictvím aplikace [anonymizováno]. 11 Skutečnost, že pokuta byla hrazena přímo z účtu právního zástupce žalobce, nevzal v úvahu s tím, že tím není vyloučeno, že by se nejednalo o finanční prostředky patřící žalobci. Význam řízení pro žalobce shledal nižší a z tohoto důvodu snížil základní částku zadostiučinění o 25 %. Po snížení o 25 % základní částky ve výši [částka] dospěl k částce [částka], kterou přiznal žalobci a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Žalobci zároveň přiznal úrok z prodlení ode dne následujícího od uplynutí šestiměsíční lhůty k plnění tedy od [datum]. Úrok z prodlení přiznal ve výši stanovené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12 Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení proti žalované ve výši [částka] za devět úkonů právní služby po [částka], devět paušálních náhrad hotových výdajů po [částka], 21% DPH [částka] a soudního poplatku. 13 Proti rozsudku podali odvolání žalobce i žalovaná. 14 Odvolání žalobce směřuje do zamítavého výroku ad II a žalobce vyjádřil nesouhlas s rozhodnutím soudu I. stupně ohledně krácení zadostiučinění na polovinu za první dva roky řízení. Namítal, že právní úprava umožňující zkrácení zadostiučinění na polovinu za první dva roky vychází z úvahy, že soudní řízení může obvykle trvat dva roky. V daném případě se tato úprava nepoužije, neboť nejde o čistě soudní řízení, ale jde o rozhodování o odškodnění za nepřiměřenou délku správního řízení, pro něž jsou stanoveny lhůty, v nichž má být o [anonymizováno] rozhodnuto v řádů dnů/týdnů. Krácení základní částky za první dva roky trvání správního řízení se s ohledem na zákonné lhůty pro rozhodování ve správním řízení na nepřiměřenou délku správního řízení neuplatní. Závěr soudu I. stupně o právu odsouzeného za přestupek na odškodnění ve snížené výši označil za diskriminační, neboť žalobce byl sice potrestán za přestupek, ale v rámci jeho odsouzení nebylo k nepřiměřené délce řízení přihlédnuto. Poukázal na to, že snížením zadostiučinění byl žalobce potrestán podruhé, a to za něco, co nemohl ovlivnit. Odkázal v této souvislosti na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 82/07 a další rozhodnutí ESLP, podle kterých má odsouzený nárok na kompenzaci za nepřiměřenou délku řízení, pokud nebyla zohledněna ve snížení trestu. V daném případě nebyl trest snížen pro nepřiměřenou délku řízení, neboť k průtahům došlo až ve fázi soudního řízení. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu tvrdil, že soud I. stupně opomenul hodnotit skutečnost, že celkovou délku řízení ovlivnily průtahy způsobené soudem v řízení o přezkumu správního rozhodnutí. Nesouhlasil se soudem I. stupně, že správní řízení o přestupku žalobce lze označit za ří