12 CO 322/2022-69 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně ve výroku I. uložil povinnost žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, ve výroku II. zamítl žalobu co do částky [částka], kapitalizovaného smluvního úroku ve výši [částka] a [částka], smluvního úroku ve výši 14 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] a [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a ve výroku III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Rozhodl tak o návrhu žalobkyně, kterým se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] a částku [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] Tyto smlouvy žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“). 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud I. stupně shledal podle čl. 4 odst. 1 [anonymizována dvě slova] [číslo] pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný, občan [anonymizována dvě slova], se [anonymizováno] dni zahájení řízení fakticky zdržoval na území [země] a rozhodné právo je právo české. 5. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu (podrobně uvedeného v bodě 5. napadeného rozhodnutí), že smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] se zavázala [anonymizována dvě slova] poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet [částka]. Celkovou dlužnou částku [částka] se žalovaný zavázal zaplatit ve 24 měsíčních splátkách po [částka] (poslední splátka ve výši [částka]) nejpozději do [datum] [anonymizováno] se rovnala [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] finanční prostředky poskytla žalovanému dne [datum]. Žalovaný uhradil [anonymizována dvě slova] po uzavření smlouvy celkem [částka]. 6. Smlouvu o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] [anonymizována dvě slova] poskytla žalovanému [částka] v hotovosti při podpisu smlouvy. Celkovou dlužnou částku [částka] se žalovaný zavázal zaplatit v 60 týdenních splátkách po [částka] (poslední splátka ve výši [částka]), a to nejpozději do [datum] [anonymizováno] se rovnala [anonymizováno]. Žalovaný na svůj dluh po uzavření smlouvy neuhradil ničeho. 7. [anonymizována dvě slova] dne [datum] uzavřela s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedla pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] odeslaným žalovanému dne [datum] na adresu uvedenou ve smlouvě, v němž byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, žalovaný však na předmětnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradil. 8. Po právní stránce soud I. stupně věc na projednávanou věc aplikoval ust. [ustanovení pr. předpisu]“), a ust. [ustanovení pr. předpisu]“). 9. Dospěl k závěru, že v posuzovaném případě bylo ve smlouvě [číslo] uvedeno, že [anonymizováno] činí [anonymizováno], a ve smlouvě [číslo] [anonymizováno] činí [anonymizováno]. Z databáze [příjmení] se podává, že průměrná [anonymizováno] u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu v [anonymizováno] [rok] činila [anonymizováno] a v říjnu [rok] pak [anonymizováno]. Ve smlouvě [číslo] byla tedy více než sedminásobná [anonymizováno] oproti obvyklé praxi peněžních ústavů a ve smlouvě [číslo] dokonce více než dvacetisedminásobná. Takto vysoké úplaty za poskytnutí úvěru jsou zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouvy jsou tudíž absolutně neplatné podle § 588 o. z. a odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]), nikoli 7násobkem či 27násobkem. 10. S ohledem na absolutní neplatnost posuzovaných smluv dovodil, že má žalobkyně, na kterou [anonymizována dvě slova] své nároky ze smlouvy postoupila ve smyslu ust. § 1879 a násl. o. z., nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši nesplacených jistin úvěrů. Žalovaný na úvěr [číslo] uhradil celkem [částka] a na úvěr [číslo] žalovaný neuhradil žádnou částku. V prvním případě proto zbývá zaplatit částku [částka] ([anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova]), ve druhém případě [částka], tedy částku jistiny v plné výši. Celkem je žalovaný povinen zaplatit [částka] ([anonymizována dvě slova] + [anonymizována dvě slova]). 11. Úrok z prodlení přiznal žalobkyni podle ust. § 1968 a § 1970 o. z. od prvého dne prodlení žalovaného, tj. od [datum] I. 12. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozsudku z důvodů popsaných výše. 13. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“ - výrok III. 14. Proti tomuto rozhodnutí a to pouze do výroku I. co do částky [částka] s příslušenstvím podal včasné odvolání opatrovník žalovaného z důvodu dle ust. § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř., které odůvodnil tak, že se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně ve věci s výjimkou závěru o výši částky k úhradě z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného uvedené ve výroku ad I. rozhodnutí. 15. Výši částky, jež je žalovaný povinen žalobkyni uhradit a která představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, pak soud prvního stupně dovozuje od výše částek uvedených v úvěrových smlouvách [číslo] (částka [částka]) a [číslo] ([částka]). 16. Opatrovnice žalovaného namítla, že v případě úvěru [číslo] byla na účet žalovaného převedena částka pouze [částka] (viz doklad o převodu finančních prostředků na účet žalovaného č. l. 22 spisu), žalobkyně, resp. její právní předchůdce, neposkytla žalovanému celou částku [částka], ale toliko částku [částka], na kterou dále žalovaný uhradil žalobkyni částku [částka]. Po zohlednění všech rozhodných skutečností zjištěných z provedených listinných důkazů ve věci je nutno dospět k závěru, že na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení toliko ve výši [částka] (v případě úvěru [číslo] se jednalo o skutečně poskytnutou částku [částka] – [částka], které žalovaný žalobkyni uhradil + [částka] poskytnutých z úvěru [číslo]). 17. Opatrovnice žalovaného navrhla, aby odvolací soud napadený výrok ad I. změnil a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. 18. Žalobkyně navrhla potvrzení napadené části vyhovujícího výroku jako věcně správného s tím, že částka [částka] byla použita zčásti ve výši [částka] na refinancování zápůjčky žalovaného [číslo] částka [částka] měla být vyplacena na účet žalovaného, což se také stalo. 19. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 20. Odvolací soud znovu provedl důkaz smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], z níž zjistil, že podle ujednání účastníků částka [částka] byla použita zčásti ve výši [částka] na refinancování zápůjčky [číslo] částka [částka] měla být vyplacena na účet žalovaného. Na účet žalovaného byla převedena částka [částka] (nesporná tvrzení účastníků). 21. Soud I. stupně si pro rozhodnutí ve věci opatřil dostatek podkladů zákonně provedeným dokazováním, skutkový stav pak nedoznal podstatných změn ani v odvolacím řízení. 22. Soud I. stupně také nepochybil, pokud shledal pravomoc českých soudů v této věci jednat a rozhodnout, jakož i správně použil české právo. 23. Též správně věc posoudil po právní stránce, když nesprávnost právního posouzení nebyla odvolatelem ani namítána. V této souvislosti lze z důvodu hospodárnosti podle ust. § 6 o. s. ř. odkázat na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozhodnutí v bodě 9. - 23. 24. Odvolací námitky se pak týkaly pouze stanovení výše bezdůvodného obohacení. 25. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 26. Primárním definičním znakem bezdůvodného obohacení a předpokladem vzniku práva na jeho vydání je nabytí obohacení. Jako synonymum pojmu„ obohacení“ se užívá výraz„ majetkový prospěch“, což je odrazem úvahy, že obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. musí mít majetkovou povahu, a být tak objektivně vyjádřitelné v penězích (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] nebo sp. zn. [spisová značka]), ačkoli v konkrétním případě může být kvantifikace získaného prospěchu obtížná a zejména pro absenci dostatečně rozsáhlého trhu s obdobnými statky bude jeho výše pouze aproximována. Obohacení lze vymezit jako stav, ve kterém se majetková sféra os