13 CO 195/2022-153 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o určení, že výpověď z nájmu bytu [číslo] o velikosti 1+1 s příslušenstvím, nacházejícího se v ulici [ulice a číslo], [obec a číslo] [část obce], sepsaná žalovanou dne [datum] a doručená oběma žalobcům není oprávněná a je tedy neplatná a žalobcům uložil povinnost zaplatit žalované k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. Takto rozhodl poté, co byl jeho předchozí zamítavý rozsudek (z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně) ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], z podnětu odvolání žalobkyně usnesením Městského soudu v Praze z [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení a co usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], potvrzeným usnesením Městského soudu v Praze z [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], připustil, aby do řízení na straně žalobkyně přistoupil jako další účastník (manžel) [jméno] [příjmení], [datum narození]. 2. Na základě skutečností zjištěných provedeným dokazováním vzal za prokázáno, že mezi žalobci co by nájemci a žalovanou jakožto pronajímatelem byla dne [datum] uzavřena změna smlouvy - - dodatek [číslo] k nájemní smlouvě [číslo] ze dne [datum], na jejímž základě žalovaná přenechala žalobcům do nájmu byt [číslo] o velikosti 1+1 nacházející se ve IV. podlaží domu [adresa] v ulici [příjmení] [příjmení] 23, [obec a číslo] [část obce]. Žalobkyně i její manžel předmětný byt fakticky neužívají a v roce [rok] vyjádřili zájem o koupi předmětné bytové jednotky za zvýhodněnou cenu. Oba žalobci jsou v katastru nemovitostí pro obec Praha, kat. území [část obce], zapsáni jako vlastníci bytové jednotky [číslo] včetně spoluvlastnických podílů na společných částech domu s tím, že byt mají ve společném jmění manželů. Dne [datum] bylo na [anonymizováno] radě [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] kromě jiného přijato usnesení č. [anonymizována dvě slova] [číslo], kterým rada odsouhlasila dání výpovědi z nájmu bytu žalobkyni a jejímu manželovi [jméno] [příjmení] z důvodů uvedených v ust. § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. Dne [datum] proběhlo v [údaj o čase] hod. místní šetření na adrese [adresa], jehož předmětem bylo prověření užívání bytu [číslo] o čemž byl sepsán protokol, z něhož vyplývá, že po zaklepání na bytové dveře otevřel mladší muž, asi 30ti letý s brýlemi, který na dotaz, zda přítomní mohou zkontrolovat vodoměry řekl, zda se nemohou zastavit později. V protokole je dále uvedeno, že v bytě se v té době nenacházel žalobce ani žalobkyně a na dotaz, kdy tam manželé [příjmení] bývají, muž řekl, že je možné to domluvit na příští týden a poté zavřel dveře bytu. Nájemníci v témže domě [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] do protokolu vypověděli, že v bytě bydlí štíhlý mladý muž kolem 30ti let s brýlemi s tím, že p. [příjmení] žalobkyni viděla celkem 2x, poprvé před šesti lety a p. [příjmení] žalobkyni zná, v bytě jí nevídá přes 10 let. Dopisem datovaným [datum], žalobkyni doručeným [datum] a žalobci doručeným [datum], tj. desátý den od uložení zásilky na poště, dala žalovaná žalobcům výpověď z nájmu předmětného bytu podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. z důvodu hrubého porušení povinnosti vyplývajícího z nájmu tím, že bez souhlasu pronajímatele přenechali byt do podnájmu třetí osobě. 3. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu soud I. stupně dovodil, že žaloba byla žalobci podána v zákonné dvouměsíční lhůtě od doručení výpovědi (§ [číslo] ve spojení s § 2290 o. z.), a to dne [datum], tedy včas. Stran výpovědi uzavřel, že jde o platné právní jednání žalované obsahující všechny formální náležitosti podle § 2286 odst. 2 o. z. Ohledně skutkových tvrzení žalobců týkajících se důvodnosti podané žaloby, a sice že jednak předmětný byt nebyl způsobilý k řádnému užívání a z tohoto důvodu si také zajišťovali svoji bytovou potřebu v jiném bytě a dále že předmětný byt nebyl podnajímán třetí osobě a tudíž nebyl naplněn žalovanou uplatněný výpovědní důvod, shledal soud I. stupně -při vědomí toho, že faktický stav bytu nikterak nesouvisí s tím, že jim byla dána výpověď z nájmu předmětného bytu proto, že jej podnajali třetí osobě- první z nich ryze účelovými, když mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena změna smlouvy - dodatek [číslo] k nájemní smlouvě [číslo] v rámci níž byl sjednán nájem předmětného bytu na dobu neurčitou, žalobci se zavázali žalované hradit nájemné ve výši [anonymizováno] [spisová značka] měsíčně a v jejím článku V. potvrdili, že byt je způsobilý k nastěhování a obývání, avšak zároveň v roce [rok] uzavřeli kupní smlouvu, na jejímž základě nabyli do společného jmění manželů bytovou jednotku [číslo] na adrese [adresa], přičemž právní účinky vkladu vlastnického práva nastaly ke dni [datum]. Lze si totiž jen stěží představit, že by žalobci v [anonymizováno] [rok] potvrdili, že předmětný byt je způsobilý k řádnému užívání, do tohoto bytu by se nastěhovali, resp. by v něm nadále na základě původní nájemní smlouvy bydleli a po necelém roce by byl předmětný byt tak neobyvatelný, že by žalobci museli využít jiné možnosti bydlení než v předmětném bytě. Přitom sami žalobci od uzavření dodatku k nájemní smlouvě v roce [rok] žalovanou jakožto pronajímatele neinformovali o jimi tvrzeném velmi špatném stavu bytu, pro který jej nemohou užívat a ani neuváděli, že by žalovanou žádali o nápravu jimi tvrzeného špatného stavu bytu např. formou provedení rekonstrukce bytu, slevy z nájemného apod. Naopak na špatný stav bytu, pro který jej údajně nemohli užívat, začali žalobci poukazovat až poté, co jim byla doručena výpověď z nájmu předmětného bytu. Pokud žalobci na jedné straně tvrdí, že předmětný byt nebyl způsobilý k řádnému užívání z důvodu závažných vad, které však žalované coby pronajímateli nikterak nevytkli a nežádali jejich odstranění event.. o slevu z nájmu a zároveň tvrdí, že v předmětném bytě po určitou dobu mohl bydlet příbuzný žalované, tj. její synovec, kterého v tomto bytě ostatní sousedé z domu mohli vídat, jsou tato skutková tvrzení žalobců minimálně v rozporu. Ohledně žalovanou uplatněného výpovědního důvodu soud I. stupně uzavřel, že byl naplněn, když provedenými důkazy (protokoly sepsanými se sousedy žalobců z téhož domu, výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) bylo prokázáno, že žalobci bez souhlasu pronajímatele podnajímali předmětný byt třetí osobě - muži okolo 30ti let štíhlé postavy. Naproti tomu skutková tvrzení žalobců konzistentní nejsou, neboť žalobci nejprve uváděli, že v předmětném bytě bydlí synovec žalobkyně a s ohledem na příbuzenský vztah s ní nepotřebují k jeho bydlení v tomto bytě souhlas žalované a následně po provedeném dokazování žalobci tvrdili, že do bytu mohl docházet za účelem jeho kontroly švagr žalobkyně a nakonec i sám žalobce. Žalobu proto jako nedůvodnou zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). 4. Proti tomuto rozsudku podali žalobci včas odvolání, ve kterém předně uvedli, že mají za to, že již první zamítnutí žaloby rozsudkem z [datum], byť z jiného důvodu, může mít pro posuzování věci v odvolacím řízení svůj význam, a to vedle již jednou sděleného právního názoru soudu I. stupně na žalobu, pak především z důvodu odlišné participace obou žalobců. Již samotný přístup žalobce k soudnímu sporu s neochotou žalobkyni pomoci (s jedinou výjimkou podpisu plné moci právnímu zástupci žalobkyně) do určité míry svědčí o problematickém manželském vztahu obou žalobců, což mohl soud zohlednit při svém rozhodování (byť je to samozřejmě zejména jejich problém) pro účely hodnocení konzistentnosti postoje žalobců a údajné účelovosti jejich tvrzení. Z pohledu žalobkyně by bývalo jednodušší vnést žalovaného (míněno zřejmě žalobce - pozn. odvolacího soudu) do soudního řízení na žalované straně, s čímž však měla vždy zásadní vztahový problém. Žalobci považují celý postoj v soudním řízení za konzistentní, ovšem se zohledněním vývoje získávání informací. Za nepravdivou tak označili zmínku soudu I. stupně, že„ žalobci svá skutková tvrzení přizpůsobovali provedenému dokazování“ a že žalobci tvrdili, že„ v bytě bydlí synovec žalobkyně“. Žalobkyně již mnohokrát uváděla, že nikdy netvrdila, že by byt dala do podnájmu synovci, či mu umožnila bydlení v bytě. Zásadní změnou pro vnímání situace žalobkyní bylo sdělení [jméno] [příjmení] [příjmení] na podzim [rok] o tom, že žalobce v bytě vídala a že do bytu tedy docházel bez jejího vědomí. V důsledku těchto pro žalobkyni nových a zásadních informací byla nucena připustit si tyto skutečnosti a fakt, že to mohl být (a nepochybně byl) žalobce, kterého svědci i zástupci žalované v bytě vídali. Z tohoto důvodu založila k důkazu fotografie žalobce, který odpovídá popisu svědků a přestože jeho věk není 30 let, ale téměř 40 let, je mladistvý a působí tedy výrazně mladší. Dále namítali, že v rozsudku absentují zmínky o množství důkazů (např. právě fotografie žal