13 CO 197/2022-172 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částek [částka] od [datum] do zaplacení a [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částek [částka] od [datum] do zaplacení a [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III). 2. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částek [částka] od [datum] do zaplacení a [částka] od [datum] do zaplacení) jako odškodnění nemajetkové újmy a náhrady škod, které mu měly vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Městského soudu v Brně (dále i jen„ procesní soud“) pod sp. zn. [spisová značka] a posléze [spisová značka], v němž se jako žalobce (po svém právním předchůdci [jméno] [příjmení]) domáhal na žalovaných manželech [příjmení] vydání nemovitostí podle [ustanovení pr. předpisu], o mimosoudních rehabilitacích (dále i jen„ namítané řízení“). 3. Pokud jde o nemajetkovou újmu, žalobce požadoval z tohoto titulu odškodnění ve výši [částka] s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení) za období vedení namítaného řízení od jeho zahájení ([datum]) do pravomocného skončení ([datum]) a dále ještě [částka] s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení) za dobu od [datum] do [datum], kdy probíhalo dovolací řízení a řízení o ústavní stížnosti, skončené usnesením doručeným žalobci právě dne [datum]. 4. Na náhradu škod žalobce žádal jednak reparaci nákladů zastoupení advokátem ve výši [částka] s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení), vynaložených v dílčích procesních fázích namítaného řízení (včetně řízení dovolacího a řízení o ústavní stížnosti) dílem zbytečně, dílem na odklizení nezákonných rozhodnutí, a dále náhradu ušlého zisku ve výši [částka] s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení), odpovídajícího nájemnému z nemovitostí za dobu zbytečného prodloužení řízení. 5. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce uplatnil u žalované nárok na shora uvedené odškodnění, vyjma částky [částka], dne [datum] O zaplacení částky [částka], žádané posléze na doodškodnění nemajetkové újmy, žalovanou požádal podáním jí došlým dne [datum]. Žalovaná neplnila ničeho. Namítané řízení, jehož průběh soud prvního stupně velmi podrobně popsal, bylo zahájeno dne [anonymizována dvě slova] [rok], kdy došla procesnímu soudu žaloba podaná žalobcovým právním předchůdcem [jméno] [příjmení], a skončeno dne [datum], kdy bylo žalobci doručeno rozhodnutí Ústavního soudu o žalovanými podané ústavní stížnosti. Žalobce se o namítané řízení podle soudu prvního stupně zajímal již v době, kdy byl jeho účastníkem [jméno] [příjmení], podle soudu prvního stupně pak konkrétně již od [anonymizována dvě slova] [rok], kdy mu jmenovaný postoupil zažalovaný restituční nárok toho dne uzavřenou smlouvou. Formálně se nicméně žalobce stal účastníkem řízení až po smrti [jméno] [příjmení], a to podle usnesení o procesním nástupnictví, vydaného Městským soudem v Brně dne [datum] postupem podle § 107 o. s. ř. 6. Takto zjištěnou délku namítaného řízení (28 let a ½ měsíce) soud prvního stupně zhodnotil jako nepřiměřenou, a tedy představující nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“). 7. Soud prvního stupně dále dovodil, že v důsledku tohoto nesprávného úředního postupu vznikla žalobci nemajetková újma, kterou je podle § 31a OdpŠk namístě odškodnit v penězích. 8. Stanovení výše odškodnění soud prvního stupně uvedl úvahou, že žalobci lze odškodnit jen za dobu jeho zájmu o řízení, tj. od [datum] do [datum] (12 let a 10,5 měsíce). Následně tuto výši stanovil, vycházeje z hledisek vymezených v § 31a odst. 3 OdpŠk a jejich uvažovaného promítnutí v dané věci, tak, že základní částku odškodnění za uvedenou dobu ve výši [částka], určenou součinem roční částky odškodnění ve výši [částka] a doby trvání uvedené fáze řízení, snížil o 20% z důvodu skutkové složitosti věci a rozhodování na více stupních soudní soustavy. Jiné důvody pro modifikaci základní částky odškodnění neshledal, a tudíž snížil základní částku odškodnění na [částka], z nichž na dobu do [datum] připadá částka [částka] a na dobu od [datum] do [datum] částka [částka]. 9. Proto soud prvního stupně vyhověl žalobě o odškodnění nemajetkové újmy co do posledně uvedených částek, činících v součtu [částka], spolu s důvodně (vždy od uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty k plnění běžící od uplatnění nároku u žalované) a v zákonné výši požadovanými úroky z prodlení, a ve zbytku zamítl požadavek na odškodnění nemajetkové ujmy jako nedůvodný. 10. Nedůvodnými shledal soud prvního stupně rovněž nároky na náhradu škody. V případě nákladů zastoupení byl k tomuto závěru veden jím citovaným judikatorním výkladem ustanovení § 31 odst. [anonymizováno] a 2 OdpŠk. Při posouzení důvodnosti požadavku na náhradu ušlého zisku vyšel soud prvního stupně z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle nějž jsou v daných souvislostech primárními dlužníky (škůdci) povinné osoby podle [ustanovení pr. předpisu], přičemž odpovědnost státu nastupuje sekundárně až v případě nepřiměřenou délkou řízení zapříčiněné ztráty pohledávky na náhradu škody vůči povinným osobám. Taková situace podle soudu prvního stupně v projednávané věci nenastala a ani nastat nemohla, neboť žalobce sám potvrdil, že vůči povinným osobám pohledávku na náhradu škody neuplatnil. 11. Proto soud prvního stupně zamítl žalobu i v rozsahu škodních nároků a o nákladech řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. s tím, že žalobce byl plně úspěšný v rozsahu nároku na odškodnění nemajetkové újmy, jehož tarifní hodnota je však jen zlomkem (2,85%) celkové tarifní hodnoty věci. Soud prvního stupně tudíž přiznal jen z nepatrné části neúspěšné žalované plné náklady řízení, jež vyčíslil s poukazem na ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. 12. Oba účastníci napadli rozsudek včasnými a přípustnými odvoláními. 13. Žalovaná brojila odvoláním proti napadenému rozsudku v jeho vyhovujícím výroku, a to výslovně v celém jeho rozsahu, jakkoliv s argumentací svědčící spíše snížení, nikoliv nepřiznání jakéhokoliv odškodnění. 14. Namítla, že soud prvního stupně se určením počátku žalobcovy aktivity v řízení k datu uzavření smlouvy o postoupení pohledávky (dne [datum]) nevypořádal se skutečností, že žalobce se na jejím podkladě pokusil vstoupit do řízení (nadto neúspěšně) až dne [datum], a tedy až téměř tři roky po uzavření smlouvy. Z uvedeného bylo podle žalované namístě dovodit, že žalobce až do [datum] nevnímal namítané řízení jako dotýkající se sféry jeho zájmů, a tedy jej (zjevně, vycházeje z obsahu odvolání) bylo namístě odškodnit za ještě kratší dobu řízení, než s jakou kalkuloval soud prvního stupně. Dále žalovaná nesouhlasila se snížením základního odškodnění pro složitost a instančnost věci jen o 20%, majíc za to, že z uvedených důvodů bylo namístě přistoupit k razantnější modifikaci odškodnění. Navrhla (nicméně), aby odvolací soud změnil vyhovující výrok napadeného rozsudku tak, že žalobu zcela zamítne. 15. Žalobce v odvolání proti zamítavému výroku napadeného rozsudku namítl, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný a spočívá na nesprávném právním posouzení věci. 16. V případě posouzení nároku na odškodnění nemajetkové újmy žalobce spatřuje pochybení soudu prvního stupně v tom, že jím akcentovanou instančnost řízení přičetl žalobci k tíži, a nikoliv ku prospěchu, ač byl takový postup s ohledem na důvody dvou kasačních zásahů Ústavního soudu („ právní a justiční chytristika odvolacího a dovolacího soudu“) plně na místě. K tomu žalobce poukázal na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], a tam formulované závěry o náležité reflexi soudního„ [anonymizováno]“ v odškodňovacím řízení. K jakémukoliv krácení základní částky odškodnění tak podle žalobce nebyl žádný důvod. 17. Ve vztahu k nároku na náhradu nákladů zastoupení žalobce uvedl, že soudem prvního stupně citovaný judikatorní výklad nekoresponduje výslovnému znění ustanovení § 31 odst. 2 OdpŠk. Podle něj může poškozený žádat náklady řízení z titulu škody mj. tehdy, pokud mu nebyly přiznány v řízení, v němž byly vynaloženy. To je právě případ namítaného řízení, v němž odvolací soud završil svoji činnost, spočívající v nezákonném rozhodování k žalobcově tíži, obdobným konečným rozhodnutím o náhradě nákladů říz